Alexandr Něvský
-
Aleksandr Nevskij
-
Alexander Nevský
Válečný
Sovětský svaz, 1938, 112 min
Režie:
Sergej M. Ejzenštejn, Dmitrij VasiljevHudba:
Sergej ProkofjevObsah
-
Třicátá léta Sergeji Ejzenštejnovi příliš nepřála. Z tvůrce poplatného režimu se stal odmítaným režisérem, a tudíž selhaly jeho plány na adaptaci Dreiserovy Americké tragédie. Návrat na výsluní mu zajistil snímek o jednom z největších ruských válečníků - Alexandru Něvském, který dokázal porazit armádu Řádu německých rytířů při jejich expanzi na východ. Ejzenštejn se tu opět projevil jako mistr obrazové kompozice i velkých davových scén. Charakter bitevních scén umocnila hudba Sergeje Prokofjeva. (oficiální text distributora)
Třicátá léta Sergeji Ejzenštejnovi příliš nepřála. Z tvůrce poplatného režimu se stal odmítaným režisérem, a tudíž selhaly jeho plány na adaptaci Dreiserovy Americké tragédie. Návrat na výsluní mu zajistil snímek o jednom z největších ruských válečníků - Alexandru Něvském, který dokázal porazit armádu Řádu německých rytířů při jejich expanzi na východ. Ejzenštejn se tu opět projevil jako mistr obrazové kompozice i velkých davových scén. Charakter bitevních scén umocnila hudba Sergeje Prokofjeva. Komentáře uživatelů k filmu (37)
-
Tsunami_X
Škoda natáčení v ateliérech, komického podtextu některých scén, chvílemi parodizující hudby a podobných nešvarů. Patetické a ideologické záležitosti jsem ochoten přejít a plně uznávám Ejzenštejna jako obrazového génia. Přece jenom mu však více svědčila sovětská avantgarda, než následné pokusy o oživení montáže atrakcí, která byla ve zvukovém filmu přežitkem. Varovný film pro všechny, kdo mečem zachází....(1.2.2005)
-
DaViD´82
"Lide ruský, povstaň k slavnému boji a pojď na smrt se bít." Strojené? Ano. Patetické? Možná až příliš. Propaganda? Nepřehlédnutelná. Teatrální? Jednoznačně. Z dnešního pohledu úsměvné? Místy tomu tak vskutku je. Špatné? Ani náhodou. Přistoupíte-li k tomu s nadhledem, tak prostě nelze nevidět, že Ejzenštejn byl výtečný vizionářský filmař. Přesto jeho talent naprosto zastiňuje Prokofjevova hudba, která je prostě neuvěřitelná. Osobně bych ocenil méně studiových dekorací a více exteriérů. Jste-li divák toho typu, že se pro všechno hned nadchnete, tak se Alexandru Něvskému raději obloukem vyhněte. Mohlo by se vám lehce stát, že po jeho skončení budete mít nutkavou chuť vyrazit ve jménu Matičky Rusy pobít nějaké ty zlotřilé Němce.(27.1.2008)
-
Kulmon
Patrně nejslabší Ejzenštejnův film. Mám takový dojem, že neskrývaná revolučnost či zemědělci nadšení z traktoru Ejzenštejnovi slušelo více. Tím neříkám, že film je špatný. Ale velkou část dělá Prokofjevova hudba. Je to dobová propaganda proti německému nepříteli a je ironií dějin, že to bylo právě Německo, se kterým poté Sovětský svaz uzavřel pakt o neútočení, čímž tento snímek dostal zcela jiný rámec a musel být stažen z distribuce. Vidět tak byl pouze v Sovětském svazu, Spojených státech a Finsku. Poté po napadení Sovětského svazu Německem se dostal i do Švédska. Přitom Stalin nejprve nařídil, aby se film promítal v každém kině a divadle. Zajímavosti: Bitva, která se ve filmu objeví je byla inspirována Ejzenštejnovou láskou k D. W. Griffithovi. *** Oficiální počty bojovníků se liší. Zřejmě to však bylo 300 na straně "německé" a 2000 na straně ruské.(9.5.2009)
-
EdaS
Oproti Alexandrovi Něvskému je i 300 komplikované psychologické drama s brilantně prokreslenými charaktery, jenže a) protiněmecká propaganda mi žaludek nezvedá, b) Ejzenštejn přeci jen byl velmi nápaditý režisér, z jehož odkazu čerpali mnozí "kapitalisté" i po letech.(7.11.2007)
-
berg.12
Historie tohoto filmu popisujícího invazi Německých křižáků do Ruska je myslím obecně známa, krátce po jeho vzniku byl díky paktu Molotov-Ribebentrop stažen, aby byl o tři roky později po invazi německých vojsk opět promítán ve všech ruských kinech. Využití propagandy je naprosto zřejmé a v kombinaci s historickou látkou před ní bledne snad i Vávrova husitská trilogie (ve filmu se objeví i napodobeniny německých přileb, po následném přestříhání zazní i známé "ani o krok zpátky" apod.). I velká devíza filmu - hudba Sergeje Prokofjeva - vyznívá díky výše uvedenému lépe bez filmu a v kompletní podobě je ke slyšení až ve stejnojmenné kantátě (doporučuji verzi Valerie Gergieva s Orchestrem Mariinskava Teatra). Ta potom sama po léta patřila k hudebně-propagandistickým dílům a v zemi původu jde o hodně zprofanované dílo.(19.4.2007)
-
belldandy
Tenhle film snadno složíte z jednoduché rovnice. Výborná Prokofjevova hudba dělá víc než polovinu. Krásná kamera, kterou zas připisuji Ejzenštejnovi, dělá zbytek. Shrneme-li to, vyjde vám film velmi estetizující. Lze říci: umělecký. Myslím, že je to zvláštnost ruské a také třeba japonské kinematografie, že i hrůzné věci zobrazené na plátně vypadají v jejich podání velmi krásně. Hned zpočátku uvidíte mrtvolu ohlodanou na kost. Při pohledu na ten záběr jsem však pocítila jen okouzlení kompozicí a celkovou výstavbou scény, nikoliv děs. Alexandr Něvský je prostě jedním z těch krásných černobílých středověkých filmů, třeba jako naše Markéta Lazarová. Ale. Kromě kamery a hudby, ostatní věci film už jen shazují, například scénář. Druhý díl Vávrovi husitské trilogie si z tohohle filmu, myslím hodně odnesl (křižáci topící se na ledu nebo na blátě – to vyjde nastejno, všechen lid beroucí se k boji, tragický milostný trojúhelník a samozřejmě moudrý a odvážný vojevůdce). Vše je samozřejmě velice patetické. Český film by takovou nálož hrdinnosti a odhodlání ani neunesl, ale v Rusku se to ztratí. (Mimojiné: Distribuce filmu byla pozastavena po té, co Rusko uzavřelo mírovou smlouvu s Německem. Není divu, jasně se tu praví, kdo je nepřítel. Když Německo napadlo SSSR zase se do distribuce vrátil.)(15.10.2004)
-
sportovec
Vlastně všechny Ejzenštejnovy filmy byly natočeny na objednávku režimu, jinak to vlastně ani v sovětovém státě nebylo možné. Všem hrozil pád do propasti vulgárního propagandismu a plakátové fráze. Takřka všechny se jí dokázaly vyhnout. Skutečné osobnosti, která nikdy zcela nezradí svou věrnost svědomí a vyznáváným hodnotám, se to pro její zakořeněnost asi ani stát nemůže. NĚVSKIJ - jak přesně zní název filmu - zákládá působivost svého účinu na vskutku mužném Čerkasovově zjevu. A nejen na něm: o kouzlu bitevních scén, planoucí Prokofjevově hudbě, nezastíraném patosu tu už řeč byla. Podle připojených ohlasů se zdá, že minimálně valná část těch, kdo film hodnotili, rovněž tomuto jinak zatracovanému prvku (patosu) v dobrém slova smyslu podlehla. Není to nelidské - naopak, je to normální pro nadosobně cítící a myslící lidi. Bylo to normální pro dobovou světovou filmovou produkci. Na pozadí končících moskevských procesů vzniklo dílo, schopné vzdorovat ochromující hrůze, kterou s sebou přinesly. A dílo právě proto - a přes to - nadčasové. Burcující a naději budící a povzbuzující.(2.12.2007)
-
Lavran
Bezpodmínečné must see, i kdyby vás nechávalo chladným Ejzenštejno renomé a chtěli jste se jen od srdce zasmát nad (ne)obratností protiněmecké propagandy. Osobně jsem se bavil královsky. Všechen ten úžasně naddimenzovaný patos, všechny ty totální vlastenecké promluvy, to démonizování teutonů (dokonce házejí děcka do plamenů a nikdy se neusmějí!), ty naprosto bezkonkurenční tvůrčí nápady (bohatýr si uprostřed bitvy bez okolků vybere time out, se slovy "Žij blaze, Vasko!" pozvedne vědro a napojí se "energy drinkem", padlí procitající na bitevním poli a volající své ženy, svastiky na taláru zlověstného německého biskupa...), to nádherně okaté ateliérové natáčení se zaručeně umělým prašanem, ty úžasně ploché postavy v čele se superspravedlivým a moudrým knížetem Alexandrem (po slavném vítězství na Čudském jezeře, kde se Řádové armádě dostalo řádné koupele, propustí na svobodu všechny obyčejné - však za nic nemůžou - pěšáky, rytíře nechá vyměnit za mýdlo, ale vlastizrádce vydá napospas vyhecovanému davu!) a v neposlední řadě to nedostižné obrazové mistrovství, ten cit pro kompozici záběrů a jejich výsledný montážní sled (jakkoli působí anachronicky) včetně sjednocení obrazu s geniální Prokofjevovou hudbou.(25.7.2009)
-
Mi Nü-Chai
Jako komedie celkem použitelné, film je sice asi sebeparodický nechtěně, ovšem zato důkladně - a ve chvílích, kdy není legrační, je poněkud nudný, naštěstí těch chvil zas tolik nebylo. Celkem nemile mě překvapila špatná obrazová stránka, jestli byl Ejznštejn skutečně "mistr obrazové kompozice", tak tohle asi natáčel se zavřenýma očima.(15.8.2010)
-
Fingon
Musím se přiznat, že nenacházím trefnější označení než "recese." Chudák Ejzenštejn, takhle nevypadá práce se svázanýma rukama, ale spíš po trepanaci mozku. Srandovní bitevní scény, statické dialogové scény, hudba, jak když taháte kočku za ocas (kromě bitvy na ledě) a především v první polovině je zpěvu tak moc, až je z filmu málem muzikál. To by mě zajímalo, kde udělali soudruzi ze SSSR chybu...(30.7.2011)
-
Pacco
Třicátá léta byla pro Sergeje Ejzenštejna nejkrutějším údobím jeho tvůrčí dráhy. Selhal mu plán na adaptaci Dreiserovy Americké tragédie, honili ho byrokrati, válečné nebezpečí se vyhrocovalo a kina napadl jeho Něvský. Bylo by úplně mimo mísu srovnávat technicky tento film s dnešními válečnými velkofilmy. Přesto ve své době přinesl nevídané technické i estetické momenty (bitva na Čudském jezeře, prasknutí ledu) a zdokonalil vertikální montáž. Ale ani po hudební stránce nemám nic společného s dnešními líbivými melodiemi. Kromě křižáckého organonu a ruských nápěvů (diegetická hudba) je většina extradiegetické hudby plná disharmonie. Ještěže se to dá odůvodnit tvrzením, že ony disonance jsou přítomny jako charakteristický prvek beztvářných německých vojsk plenících a týrajících, co se dá. Ejzenštejn tím posunuje Sašu z kolejí pouhé podívané na vlastenecké dílo.(1.8.2006)
-
Exkvizitor
Dobrá věc se podařila, ruská země zvítězila! Nepřítel byl vyhnán, kolaboranti zlikvidováni a dva hlavní vojevůdci našli své lásky (sličná Olga Ivánovna nazůstane na ocet). - Problematičnost filmu z dnešního pohledu je zřejmá. Spočívá v naprosté černobílosti líčení "našich" (chrabří, bodří chlapáci) a nepřátel (arogantní sadističtí psychopati, kteří pro zábavu hází malé děti do ohně), ale také v těžkopádné operetnosti děje, dialogů i hereckých projevů - v níž si režisér liboval. Tradičně ejzenštejnovsky skvělá je naopak obrazová kompozice (v tomto filmu hodně pracující s motivem oblačného nebe a místy hloubkovým rozvrstvením upomínajícím dokonce na pozdějšího Občana Kanea), samostatnou kapitolou je brilantní montáž, Ejzenštejnova "velká péče" (abych parafrázoval klasika nové vlny).(1.10.2007)
-
anderson
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 11.2.1968, réžia českého znenia = (ČST Praha) (18.2.2011)(18.2.2011)
-
Wiliem
Budete muset lecos překousnout, abyste byli schopni tento film přežít bez úhony. Příběh nepříběh, krajina nekrajina, dlouhé předlouhé pasáže, snad jen ta hudba se dala celkem poslouchat. Toto je prostě snímek dokumentárního charakteru se silně propagandistickým podtextem, který už dnes působí hodně teatrálně a vyčpěle. 55%.(24.1.2010)
-
liquido26
Sice možná místy úsměvné, občas dost velká propaganda, ale jinak velice kvalitní historický velkofilm.(20.12.2010)
-
curunir
Nespomínam si, že by som niekedy videl tak propagandistický film ako je tento. Avšak na druhej strane to až tak nevadí, veď pojednať túto tému bez obrazov hrdinstva o oslobodení ruskej zeme by jednoducho nešlo. Celý film sa sústreďuje na slávnu bitku na Čudskom jazere, ktorá sa odohrala 5. apríla 1242. Ejzenštejn nám tu ukazuje kolosálne obrazy armád a je z nej naozaj cítiť vlastenectvo s ktorým Rusi bojovali. Kameňom úrazu je, že bitka je dosť dlhá a postupne začne nudiť no všetko sa potom zmení slávnou scénou, keď sa pod nemeckými rytiermi prelomí ľad. Potom nasleduje posledných zhruba 20 minút filmu, ktorý je už iba o tom ako sa všetci radujú z víťazstva. Pochváliť treba vtedy prelomovú hudbu Sergeja Prokopfjeva (aj keď tie stále dookola sa opakujúce pesničky o obrane matičky Rusi mi začínali liesť na nervy) a kameru Eduarda Tisseho, ktorý výborne nasnímal davové scény. Pre zaujímavosť uvádzam, že najmasovejšie scény filmu boli použité v animovanom Pánovi prsteňov z roku 1978. Režisér Ralph Bakshi ich vystrihol, zafarbil a vyriešil tak bojové scény na ktoré už nemal peniaze.(14.10.2007)
-
wendelin9
Musím se přiznat, že u tohoto více než šedesát let starého snímku nevím, co si mohu dovolit kritizovat a naopak, co bych měla obdivovat. Má znalost ruských dějin je trestuhodně malá a lépe na tom nejsem ani s informacemi týkajících se úrovně kinematografie v první polovině dvacátého století (mám na mysli technologie a dostupné prostředky ve filmovém průmyslu). Bohužel je také toto historické drama prvním filmem od ruského režiséra Sergeje Ejzenštejna, který sem měla možnost vidět. Obávám se tedy, že mé předpoklady k napsání slušného a přínosného komentáře, jsou opravdu mizivé. Ale pá postřehů bych měla :)… Film mě poprvé zaujal až během scény, kdy Alexander promlouvá k ruskému lidu a slibuje, že jej povede do války proti Řádu německých rytířů. Odhodlání ruského lidu bojovat pod vedením Alexandra je z plátna doslova cítit. Vyzvánějící zvony, Prokofjevova hudba, která hraje ve snímku nemalou roli, a plápolající louče skvěle podtrhují bojovou atmosféru, ze které mě až mrazilo v zádech. Tato scéna však byla první a zároveň poslední, která ve mně vyvolala takový obdiv... Následující scény na zasněžených pláních, které spíše připomínají tělocvičnu zasypanou hladkou moukou, na mě působily až směšně. Nemluvě o tom, že při scéně, kdy jeden z Alexandrových druhů i s koněm upadne na ledě a následně celá skupina odjíždí za šíleného zvuku, který má nejspíše představovat dusot koňských kopyt, jsem se už neudržela a musela jsem se začít smát. Úsměv mi ze rtů nezmizel ani při scénách zobrazujících samotnou bitvu, v tomto případě se ale mísil s obdivem toho, jak nenásilně je boj zpracován. Ano, samozřejmě je to veliký rozdíl oproti dnešním rekonstrukcím historických bitev, ze kterých na nás doslova stříká hollywoodská krev a režiséři nešetří realistickými až naturalistickými záběry. Nemohu ale říct, že by mi tato změna vadila, spíše naopak. Méně je někdy opravdu více a pro mě se tato scéna z roku 1938 stala něčím novým.... V závěru bych se ještě ráda vrátila k Prokofjevově hudbě. Ta je bezesporu úchvatná a tvoří nedílnou součást filmu a to nejen proto, že vyplňuje sáhodlouhé scény, kde se nedočkáme jediného slova. Na druhou stranu v některých scénách jsem měla pocit, že je hudba příliš veselá nebo naopak příliš smutná vzhledem k ději.... Doufám, že jsem tímto příspěvkem „z řad konzumního diváka“ neurazila, ale spíše pobavila. Možná někdy, až se mi podaří dohnat mé mezery ve znalostech, budu schopna film přehodnotit a vidět v něm i hlubší myšlenky a spojitosti, než jen úsměvný pokus o zkonstruování bitvy na ruských zasněžených pláních.(13.2.2011)
-
fuckme
Nečekal jsem, že takovýto film bude plynout jako voda, hlavně po zkušenosti s Čapajevem, ale když je každý obraz komponován tak precizně a velkolepá bitva, která zabírá notnou část filmu,uchvacuje monumentalitou a pohybově velmi zajímavým řešením. K tomu navíc přičtu scénu utonutí křižáků na zamrzlém jezeře v Ejzenštejnově tradici nejlepších atrakcí. Místa pro ideologii tu moc není, spíše vítězí hrdé vlastenectví, které však hlavně v závěru působí nepříjemně agresivně a hlavně pojetí samotného Něvského mi příliš symptatické nepřišlo.(5.6.2009)
-
zette
Vyborna kamera a hudba Prokofjeva. Velice zdarila byla i choreografie urcitych postav- jak jsem si je vzdy predstavoval z ruskych bylin. Dalo by se vytknout, ze bitva v detailu nepusobila moc verohodne, ledove kry i pres cernobily obraz mely k ledu take daleko, trochu te propagandy... Film je vsak z roku 1938 a vsechny tyto vytky neberu v potaz. Jen tu za slabsi scenar a jeste hvezdicku dolu za to, ze me to nijak nevtahlo do deje jako starsi Ejzenstajnuv film Kriznik Potemkin, to ale asi nikoho...(17.4.2008)
-
mortak
Z uměleckého hlediska jde jen o převod nabubřelé operní velkoprodukce do světa filmu. Sláva snímku pramení ze způsobu, jakým bylo operní pojetí dějin vyjádřeno filmovým jazykem. Ejzenštejn pochopil, že diváci musí milovat hrdiny a nenávidět nepřátele. Fyziognomie tváří, krátké hluboce lidské příběhy bohatýrů, hudba (Prokofjevův hudební motiv při bitvě se vám zadře do kůže - ruská trojka jede)...(24.7.2009)
