Ivan Hrozný I.
-
Ivan Groznyj
-
Иван Грозный
(Sovětský svaz) -
Ivan Hrozný
-
Ivan the Terrible, Part One
Drama / Životopisný / Historický
Sovětský svaz, 1944, 95 min
Režie:
Sergej M. EjzenštejnHudba:
Sergej ProkofjevObsah
-
Ivan Hrozný je jedním z nejcitovanějších historických, respektive životopisných podobenství. Sergej Ejzenštejn ho natočil jako mohutné drama o prosazovaní progresivní státotvorné myšlenky nelidskými, násilnickými a totalitními prostředky a o postupné deformaci a diskreditaci nejen této myšlenky, ale i samotného jejího nositele. Film zobrazuje období vlády ruského cara Ivana Hrozného v 16. století, což byl v primitivním Rusku ještě temný středověk. První díl zachycuje období, kdy bylo Rusko rozděleno na knížectví. Tehdy se sedmnáctiletý Ivan Vasilievič, moskevský kníže, nechal korunovat na cara celého Ruska a tvrdě vyžadoval poslušnost bojarů. Ejzenštejn v tomto dramatu o morálních dilematech a moci usiluje o jakousi syntézu obrazu a zvuku. Vychází z historických faktů, ale podřizuje je své autorské představě. V centru pozornosti je postava cara a jeho vnitřní konflikty. (oficiální text distributora)
Ivan Hrozný je jedním z nejcitovanějších historických, respektive životopisných podobenství. Sergej Ejzenštejn ho natočil jako mohutné drama o prosazovaní progresivní státotvorné myšlenky nelidskými, násilnickými a totalitními prostředky a o postupné deformaci a diskreditaci nejen této myšlenky, ale i samotného jejího nositele. Film zobrazuje období vlády ruského cara Ivana Hrozného v 16. století, což byl v primitivním Rusku ještě temný středověk. První díl zachycuje období, kdy bylo Rusko rozděleno na knížectví. Tehdy se sedmnáctiletý Ivan Vasilievič, moskevský kníže, nechal korunovat na cara celého Ruska a tvrdě vyžadoval poslušnost bojarů. Ejzenštejn v tomto dramatu o morálních dilematech a moci usiluje o jakousi syntézu obrazu a zvuku. Vychází z historických faktů, ale podřizuje je své autorské představě. V centru pozornosti je postava cara a jeho vnitřní konflikty. Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Rob Roy
Jak mě Potěmkin nadchl, tak mě Ivan Hrozný zklamal.(9.10.2005)
-
Kulmon
Pateticky ztvárněný příběh Ivana Hrozného, který v 16. století sjednotil Rus. Natáčení filmu trvalo Ejzenštejnovi 3 roky a byl to jeho poslední film vůbec. Ve filmu jsou zajímavé bojové scény. Ejzenštejn vytvořil lepší dílo, než je jeho Alexandr Něvský, leč na absolutní hodnocení něco málo chybí. Není se co divit, že se Stalinovi film nelíbil.(25.9.2007)
-
Hellboy
Film mě nijak neuchvátil. Zručná režie se nedá Ejzenštejnovi vytknout, ale to mi bohužel nestačilo. Vykulené oči všech postav mě doháněli k šílenství, to se vážně nedalo vydržet..!(2.6.2008)
-
sportovec
Čtyřicátá léta představují ve vývoji poetiky hraného filmu přechodné období, které se otevírá směrem k moderně; přesto nebo právě proto "staré" filmy vznikaly minimálně do konce padesátých let. Velkolepá filmová freska přináší tragickou vládu jednoho z nejrozervanějších držitelů carského trůnu. Syn Vasilije III. nastoupil vládu jako pětiletý chlapec se zřejmě vrozenou psychickou indispozici. Jeho vláda vedle trvalých změn ruské státnosti (dobytí posledních chanátů-zbytků Zlaté hordy s výjimkou Krymského), přenesení expanze na Sibiř a neúspěšný pokus o průnik k Baltu (livonská válka) vytvořila základy státu, které v některých ohledech přetrvaly až do současnosti Ruské federace. Na druhou stranu právě tato vláda třetího ruského cara otevřela cestu k velké vnitřní krizi Moskevské Rusi na počátku XVII. století, jež vyvrcholila polskou okupací Moskvy. Patos, nesený nadšením ï přechodnou nadějí na lepší budoucnost po vítězství v druhé Velké vlastenecké válce, je současně i způsobem, jímž mohl Ejzenštejn alespoň zčásti negovat vracející se kult Stalinovy osobnosti a nový rozmach gulagu. Jisté je, že i v tomto případě na sklonku svého života vytvořil další nadčasové dílo. Jako v jiných případech i tentokrát na objednávku bolševického režimu.(1.3.2008)
-
Véča
Ejzenštejn v Ivanu Hrozném se v jistém smyslu neposunul od Alexandra Něvského dál ve svém uměleckém vývoji. Tím myslím především v soustředění se obrazu na detaily tváří herců podkreslených hudbou Sergeje Prokofjeva (narozdíl od Alexandra Něvského na mne zde nepůsobí tak disharmonicky), kde dialogy někdy působí jako pouhý doplňující prvek. Dojem patetičnosti hereckého projevu dotváří svícení mizanscény, jež utváří pocit napětí. Podobnou funkci mělo i světlo v expresionistických filmech, s rozdílem toho, že bylo namalované na kulisách. Ejzenštejn uplatňuje hru se stíny v kombinaci s hieratickou perspektivou (stín Ivana Hrozného je několikrát větší než diplomata, s nímž jedná). Zmíněnou perspektivu využívá také v samotném závěru při detailu na jeho tvář, za níž jde v pozadí procesí. Expresionismus mi i vzdáleně připomínala architektura některých budov ve filmu(viz carův palác), jejichž stěny jsou někdy vystavěny do nezvyklých, pokřiveně vypadajících tvarů.(24.3.2007)
-
anderson
SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 23.4.1988 - v pôvodnom znení s titulkami (30.5.2009)(30.5.2009)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(22.1.2009)
-
Wiliem
Po pravdě příjemné překvapení, trochu jsem se obával filmu hodně podobnému Alexandru Něvskému, ale nestalo se tak. Mimo fascinující hudby S.Prokofjeva, která se k dramatických pasáží náramně hodí, vyniká film především také jako hodně silné drama se skoro až komorní atmosférou, děj nám pak přibližuje snahu nově jmenovaného cara Ivana, v prvním díle zatím marnou, o vytvoření jednotné Ruské říše, které bude vládnout jediný člověk, a tím měl být právě on. 80%.(1.2.2010)
-
Wormboy
Nastup na tron a prve kroky Ivana IV. pri jeho snahe o zjednotenie "maticke Rusy" je vykresleny vo velkolepom style. Predstavitel cara Ivana je napriek prehravaniu skutocne vyborny, rovnako ako Ejzenstejnova akcna rezia, ktora sa prejavuje najma pri bitke o Kazan. Celkovo vsak chyba filmu vacsia historicka autencita a postava mladeho cara je prehnane glorifikovana.(17.1.2008)
-
Dr.Zhivago
Ivan Hrozný I & II V roce 1941, po fenomenálním úspěchu předchozího filmu Alexandr Něvský, za kterého Ejzenštejn dostal 1.2. 1939 Leninův řád, byl pověřen prací na třídílném eposu o legendárním ruském carovi 16. století Ivanu Hrozném. První díl navázal na úspěch předchozího filmu a Ejzenštejn byl za něj opět oceněn, tentokrát prestižní Stalinovou cenou. První díl se dostal do kin v roce 1945. Podobné štěstí ale neměl díl druhý (dokončený v roce 1946) – ten už nemilosrdně narazil na bariéru cenzury a diváci jej mohli spatřit až v roce 1958. Materiál ke třetímu dílu byl až na jeden zlomek zničen. Přeložený dokument nás zavádí do doby, kdy Ejzenštejn, který pomalu vzpamatovával ze srdečního infarktu, jež ho stihl po zákazu filmu, poslal na podzim 1946 Stalinovi osobní dopis a v únoru 1947 mu byla udělena audience. Z ní je uvedený záznam. Ejzenštejn dostal za úkol druhý díl přepracovat, ale nevydržel pracovní nápor a politické tlaky a přesně rok po rozmluvě v Kremlu v roce 1948 zemřel. Druhý díl se vysílal až v roce 1958, tedy již v době chruščovovského „tání“. Konečně v roce 1988 promítl na mezinárodním sympoziu v Oxfordu, pořádaném u příležitosti nedožitých Ejzenštejnových devadesátých narozenin, ředitel moskevského Muzea S. Ejzenštejna Naum Kleim jedinou dochovanou pasáž ze zničeného třetího dílu, ve které Ivan Hrozný vyslýchá cizího žoldáka. Podobnost s praktikami sovětské NKVD je evidentní dnes a nebylo možné ji přehlédnout ani za Stalinova života. Pro historiky však nemá tento jedinečný dokument zaznamenaný očitými svědky jen rozměr boje režiséra proti politické zvůli. Jistě, je až k smíchu, jak se trio Stalin – Molotov – Ždanov pasuje do role filmových producentů a z piedestalu své moci radí vystrašeným umělcům, jak mají točit a hrát; jak z výše svého neumětelství a umělecké impotence (Ždanov) uspokojují svá ega peskováním a poučování takového talentu, jako byl Ejzenštejn. Nelze si v tomto nevzpomenout na scény z Allenových komedií o drsných gangsterech toužících se ohřát v záři reflektorů a získat tolik postrádanou prestiž, uznání a slávu. Nenechme se ovšem mýlit tímto povrchním dojmem. Za tímto zdánlivým uměleckým ignorantstvím se skrýval přesně vypočítaný kalkul „inženýrů moci“, kteří přesně rozpoznali sílu a moc stříbrného plátna pro ideologický boj a historické uvědomění. Ejzenštejn byl přes všechny problémy, kterému sovětská moc vytvářela, ikonografem mladého sovětského státu, Andrejem Rublevem socialismu. Svým velkým talentem pomohl vizualizovat fiktivní obraz SSSR, dát mu tvář exportovatelnou do zahraničí právě v podmínkách, kdy ta pravá tvář sovětského státu byla zahalena tajemstvím a obehnána ostnatými dráty. Ne nadarmo další z „inženýrů moci“ Joseph Goebbels obdivoval Ejzenštejnův legendární Křižník Potěmkin a toužil, aby v německém filmovém průmyslu vznikl podobný umělecky silný, ale přitom výsostně ideologický film. Na hloupé agitky, ať už antisemitské či stalinistické, lidi příliš nezabírali.(24.2.2009)
-
liquido26
Film, ve kterém se dokonalé, geniální a neuvěřitelně působivé scény mísí s totálně nudnými pasážemi, při kterých má pozornost klesala na nulu. Bohužel je to tak půl napůl. Hodně se mi líbilo obléhání Kazaně nebo ta jedna z posledních scén, kde se na zdi odráží Ivanova obrovská silueta. Nicméně Alexandr Něvský nebo Deset dní, které otřásly světem mě zaujaly mnohem víc.(14.7.2011)
-
ScarPoul
Ivan hrozný je prvotriednou ukážkou Ejzenštejnovho štýlu. Film je rozhodne pôsobivý a čo je hlavné pracuje z detailmi. Každá jedna scéna je nasnímaná z rôznych uhlov, môže sa popýšiť honosnými kulisami a snaží sa o čo možno najvernejšie zachytenie doby v ktorej Ivan Hrozný žil. Tento prológ nám ukazuje počiatok vládnutia tohto vládcu, od jeho nástupu na trón až po smrť jeho manželky. Prechod z dobrého vládcu, ktorý chce zaviesť v Rusku reformy pre zlepšenie životných podmienok obyčajného ľudu, po monštrum trpiace paranojou, je tu podaný pomaličky, minimalisticky a predchádzajú mu scény, ktoré vysvetľujú vzťahy na kráľovskom dvore a ich vplyvy na osobnosť veľkého Cára. Rozhodne sa jedná o Ejzenštajnovo vrcholné dielo, ktoré stojí za pozretie. Celkom ma to navnadilo na druhú časť.(7.4.2011)
-
Hejtmy
Komentář zároveň pro první i druhý díl: Velkolepé dílo, ale... Židobolševik Ejzenštejn dosáhl vrcholu své filmové tvorby ve dvacátých letech ve snímcích jako byly Křižník Potěmkin nebo Deset dní, které otřásly světem, tedy ještě ve vrcholné době němé éry. I jeho dva pozdější zvukové snímky, Alexandr Něvský a právě Ivan Hrozný, jsou ale podle mě jen ozvučené němé filmy (u prvního dílu Ivana Hrozného to platí dvojnásob). Postavy výrazně přehrávají (na 40. léta už je to opravdu extrém), kulisy připomínají německý expresionismus let dvacátých (to beru jako pozitivum) a hlavně promluvy postav spíš suplují mezititulky z němých filmů, než aby samy skrze dialogy nebo monology budovaly dramatickou linku. Druhý problém vidím v příběhu. Film jde jen těžko označit za historický nebo životopisný, spíš by sedělo něco jako propagandisticko-psychologický film v historických kulisách. Porovnají-li se Ejzenštejnovi výše zmíněné starší filmy a Ivan Hrozný, moc rozdílů nenajdeme, vždyť některé scény jako by byly zkopírované právě z Deseti dní, které otřásly světem. Ivan Hrozný je z hlediska okolností a průběhu svého vzniku velmi zajímavý film, ale v porovnání se soudobou konkurencí byl, jak je ostatně pro Rusko zvykem, o dvacet let pozadu. (1. díl 60 %, 2. díl 40 %) -> 50 %(14.2.2012)
-
MissJ
Tak nějak jsem měla předsudky, že přes všechno uctívání této legendy mě film nebude bavit, že se z úcty k Ejzenštejnovi mrknu na první díl a s tím se spokojím. Omyl. Je to jeden z filmů, u nichž díky režisérskému stylu zůstávám v postavení nezúčastněného diváka; v tomto případě mi to ale vůbec nevadilo, bylo na co se dívat. Druhá část mě bavila víc, protože je ještě více soustředěna na Ivanovu osobnost (Čerkasov se do role vtělil ukázkově). Pro mě překvapivě působivé dílo.(7.6.2011)
-
AndyLemon
Ejzenštejn svoj zámer zrealizoval s presnosťou a dokonalosťou. Jeho štýl obmedzuje diváka a nedáva mu možnosť "zapojiť sa do diela".(8.10.2010)
-
d-fens
Vynikajúci film ... gestá, mimika, výtvarnosť kompozície ... ale samozrejme, najväčší problém robí ideológia. Fetišistický vzťah k štátu, k jeho moci, sile, jednote ma odpudzuje, a z toho dôvodu ma odpudzuje aj celá ruská koncepcia hrdinských dejín, ktorých základným motívom je obrana a rozširovanie hraníc, večný boj o absolútnu jednotu (čiže samoderžavie - totalitu), spasiteľský komplex, Moskva ako tretí a večný Rím, pocit výnimočnosti, povýšenectvo, paranoja a odpor voči všetkým a všetkému neruskému .... to všetko má Ivan Hrozný, postava aj film, v sebe... preto je tak úžasným aj strašným zároveň... úžasný vo vystihnutí "podstaty Ruska", a zároveň strašný v tom, čo táto "podstata" znamená pre mňa > obavy(24.6.2011)
-
Braddy
Klasické dílo ruské kinematografie. Nevím, co k tomu více dodat.(28.8.2003)
-
Aleee89
Po dlouhé době jsem zhlédla další film legendárního režiséra Ejzenštejna a nepopírám, že kdybych se na něj (ne)musela podívat kvůli škole, asi by mi ještě dlouho unikal. Musím říct, že Ejzenštejn opět předvedl své formální kvality a vytvořil monumentální fresku historické postavy, jejíž jméno (alespoň) si všichni pamatujeme z hodin dějepisu. Chystám se na druhý díl a celkově je to pro mě dobrá lekce z dějin. Oprostím se od věcí jako herectví, které dnes působí nepatřičně, a podřídím se dobovému kontextu. Přesto ale Ivan Hrozný nedokáže strhnout tak, jako například Křižník Potěmkin... Takže z úcty k filmovým dějinám i režisérovi dávám 70 %. Ne že by mě to nebavilo, jen mě to opravdu neposadilo na zadek. Škoda. Uvidím, co se mnou udělá druhý díl.(11.4.2012)
-
NinonL
Film o vládě velkého ruského cara ve středověkém Rusku. I když jsou oba díly poplatné době, ve které vznikly (za vlády podobného diktátora), musím uznat, že film v sobě má určité kouzlo. Kouzlo ve smyslu okouzlit, očarovat.(22.6.2010)
-
Johny_MH
Navzdory tématu - velmi poetistické.(26.9.2002)
