Kamera:
Eduard TisseObsahy(2)
Historická rekonstrukce událostí Bolševické revoluce, vyvedená s avantgardní pompou tzv. sovětské montážní školy. Dějiny nejsou tím, čím se zdají být. Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže", díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu") nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost...
Drama, ohraničené rokem 1917, mapuje události Říjnové revoluce z pohledu bolševiků. – Noha dělníka spočine na carské koruně. V bouřlivé atmosféře se po svržení monarchie ustavuje prozatímní vláda, když v Tavrickém paláci zasedají salónní levičáci. Nic než buržoazie, přisvědčuje Uljanov Lenin, který z pancéřového vozu burcuje davy proti novému zřízení v petrohradských ulicích. Měšťáctvo si vyřizuje účty s dělníky a propukají boje. Město vře neklidem. Kontrarevoluce je poražena, ale revoluční proletariát ještě neodložil své zbraně. Lenin na veřejném zasedání vyhlašuje ozbrojené povstání, načež rudé gardy společně s dělnictvem a námořníky obkličují Zimní palác, kde v malachitových síních schůzuje zoufalá vláda. Bolševické předsednictvo hlásá moc, mír a půdu. Odpovědí je mu z palácového náměstí střelba. Napětí se stupňuje. Ministři neodpovídají na bolševické ultimátum. Z křižníku Aurora vyšlehnou výstřely – signál pro útok rudé masy, která nakonec proráží obranu paláce. Vláda je zatčena. Lenin na tribuně vítězství zvěstuje: „Dělnická a rolnická revoluce se stala skutkem. Ať žije světová revoluce!"
(Česká televize)
Recenze (87)
Jsem zvědavý, jaké hodnocení by film měl, kdyby podobným způsobem "rekonstruoval" nástup Hitlera k moci. Jinak doporučuju verzi s Šostakovičovým hudebním doprovodem, ač není původní. Poznáte, proč možná právě filmová hudba byla jednou z věcí, která mu po uvedení jeho "Lady Macbeth" zachránila život. ()
(1001) Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnějí. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do konstrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisti nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu. ()
Okťabr pôsobí ako maximalistické vzdanie pocte revolúcii, jej exploadačným parametrom a živosťou, ktorá ju energicky posiala. V rámci každého jedného jediného triedneho odbojára. Vari niet takého zbabelca, ktorý by sa nečinil. Ľudia, nebo, boľševici, menševici, triedni útočníci, triedne obete. Až na zlého a krutého cára a jeho krvilačnej družiny. Tá je prekreslená zvýrazňujúcimi podlými vlastnosťami a ľud je naproti tomu prikrášlený iba pohnútkami budovateľstva a nového začiatku. Montáž je maximálne novátorská, rýchla, preskakujúca, ale ani v náznakovosti nie je precítená s niektorými robotníckymi motívmi, ako z hľadiska folklóru tomu bolo trebárs v Dovženkovej Zemi. Čiže z perspektívy dokumentárneho a priestorového - maximum, čo sa týka spätosti a motivačných ideáloch kolektivizácie - chabé 3. ()
Sergej Michajlovič Ejzenštejn je podľa mňa historickou postavou sovietskej filmovej propagandy. Približne tri roky po v podstate majstrovskom diele tohoto akože podžánru propagandy filme Krížnik Potemkin je tu veľmi podobné dielo, ktoré opäť vyniká expresívnymi scénami a herectvom a z obsahovej stránky je vysoko manipulatívne a aj dosť prázdne. Umelecká stránka je zaujímavá, no ak hrá na úkor niečoho zlého, čím sa niekto snaží ovplyvniť diváka, lebo mu chce akoby nanútiť nejaké vnímanie sveta a ono také nebolo, tak to vidím ako problém. Po čase mi však už vadilo aj mnoho tmavých scén, či scén s vykrikujúcimi ľuďmi v detailnom zábere. ()
Nakonec jsem se rozhodl dát plný počet, protože mě to bavilo mnohem víc než Křižník Potěmkin, kterému jsem dal čtyři. Bylo to neuvěřitelně výpravné a dynamické a téměř dokonale natočené. Hned na začátku je působivá scéna, kdy rozzuřený dav strhává sochu cara Alexandra III., další dokonalá scéna je ta, jak tam ten kůň visí z mostu, pak třeba Leninův projev - Lenin ve vzduchu máchá pěstičkou a "řeční", k tomu fouká vítr, takže jeho plášť vlaje a Vladimír Iljič vypadá jako charismatická rocková hvězda a k tomu hraje strhující hudba :-) No a samozřejmě poslední scéna dobývání Zimního paláce je taky docela lahůdka pro divákovo oko. Úsměvnou postavičkou je Alexandr Kerensky - zde je vykreslen jako nekompetentní diktátor, který se celou dobu, co je v úřadu rozvaluje v carově pokoji, vypadá, že má permanentně kocovinu a nechá obnovit trest smrti a nakonec zdrhne. ___ Plno lidí tu filmu vytýká, že nevěděli, kdo je kdo a že se v tom ztráceli. Já se přiznám, že jsem měl podobný problém, ale on to byl asi spíš záměr tvůrců - ukázat, že dějiny netvoří jednotlivci, ale masy a tím pádem hlavní roli nemohl hrát představitel Lenina, ale 11 000 komparzistů útočících na Zimní palác. __ No takže samozřejmě se jedná o neskutečně naivní bolševickou propagandu plnou historických fabulací a různých nesmyslů, ale mě nedělalo problém na tohle nemyslet a užívat si to dokonalé vizuální zpracování a skvělou hudbu. No a ono taky, co jinýho byste chtěli v roce 1927 v Sovětským svaze propagovat? Vložky s křidélky asi těžko. ()
Galerie (22)
Photo © Sovkino
Zajímavosti (8)
- Satira na náboženství, kterou reprezentovala montáž křížů, sošky Budhy a dřevěných figurek přírodních božstev, byla úplně vypuštěna. (Zetwenka)
- Film čítá 3200 záběrů, což je více než dvojnásobek oproti o dva roky staršímu režisérově snímku Křížník Potěmkin (1925). (Pavlínka9)
- Na přímou Stalinovu žádost byl odstraněn celý Leninův projev (byl na jeho vkus příliš "liberální"). (raffspIn)
Reklama