Reklama

Reklama

Deset dní, které otřásly světem

  • Česko Říjen: Deset dní, které otřásly světem (festivalový název) (více)

Historická rekonstrukce událostí Bolševické revoluce, vyvedená s avantgardní pompou tzv. sovětské montážní školy. Dějiny nejsou tím, čím se zdají být. Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže", díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu") nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost...
Drama, ohraničené rokem 1917, mapuje události Říjnové revoluce z pohledu bolševiků. – Noha dělníka spočine na carské koruně. V bouřlivé atmosféře se po svržení monarchie ustavuje prozatímní vláda, když v Tavrickém paláci zasedají salónní levičáci. Nic než buržoazie, přisvědčuje Uljanov Lenin, který z pancéřového vozu burcuje davy proti novému zřízení v petrohradských ulicích. Měšťáctvo si vyřizuje účty s dělníky a propukají boje. Město vře neklidem. Kontrarevoluce je poražena, ale revoluční proletariát ještě neodložil své zbraně. Lenin na veřejném zasedání vyhlašuje ozbrojené povstání, načež rudé gardy společně s dělnictvem a námořníky obkličují Zimní palác, kde v malachitových síních schůzuje zoufalá vláda. Bolševické předsednictvo hlásá moc, mír a půdu. Odpovědí je mu z palácového náměstí střelba. Napětí se stupňuje. Ministři neodpovídají na bolševické ultimátum. Z křižníku Aurora vyšlehnou výstřely – signál pro útok rudé masy, která nakonec proráží obranu paláce. Vláda je zatčena. Lenin na tribuně vítězství zvěstuje: „Dělnická a rolnická revoluce se stala skutkem. Ať žije světová revoluce!" (Česká televize)

(více)

Recenze (87)

berg.12 

všechny recenze uživatele

Jsem zvědavý, jaké hodnocení by film měl, kdyby podobným způsobem "rekonstruoval" nástup Hitlera k moci. Jinak doporučuju verzi s Šostakovičovým hudebním doprovodem, ač není původní. Poznáte, proč možná právě filmová hudba byla jednou z věcí, která mu po uvedení jeho "Lady Macbeth" zachránila život. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnějí. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do konstrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisti nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu. ()

Reklama

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Okťabr pôsobí ako maximalistické vzdanie pocte revolúcii, jej exploadačným parametrom a živosťou, ktorá ju energicky posiala. V rámci každého jedného jediného triedneho odbojára. Vari niet takého zbabelca, ktorý by sa nečinil. Ľudia, nebo, boľševici, menševici, triedni útočníci, triedne obete. Až na zlého a krutého cára a jeho krvilačnej družiny. Tá je prekreslená zvýrazňujúcimi podlými vlastnosťami a ľud je naproti tomu prikrášlený iba pohnútkami budovateľstva a nového začiatku. Montáž je maximálne novátorská, rýchla, preskakujúca, ale ani v náznakovosti nie je precítená s niektorými robotníckymi motívmi, ako z hľadiska folklóru tomu bolo trebárs v Dovženkovej Zemi. Čiže z perspektívy dokumentárneho a priestorového - maximum, čo sa týka spätosti a motivačných ideáloch kolektivizácie - chabé 3. ()

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Sergej Michajlovič Ejzenštejn je podľa mňa historickou postavou sovietskej filmovej propagandy. Približne tri roky po v podstate majstrovskom diele tohoto akože podžánru propagandy filme Krížnik Potemkin je tu veľmi podobné dielo, ktoré opäť vyniká expresívnymi scénami a herectvom a z obsahovej stránky je vysoko manipulatívne a aj dosť prázdne. Umelecká stránka je zaujímavá, no ak hrá na úkor niečoho zlého, čím sa niekto snaží ovplyvniť diváka, lebo mu chce akoby nanútiť nejaké vnímanie sveta a ono také nebolo, tak to vidím ako problém. Po čase mi však už vadilo aj mnoho tmavých scén, či scén s vykrikujúcimi ľuďmi v detailnom zábere. ()

liquido26 

všechny recenze uživatele

Nakonec jsem se rozhodl dát plný počet, protože mě to bavilo mnohem víc než Křižník Potěmkin, kterému jsem dal čtyři. Bylo to neuvěřitelně výpravné a dynamické a téměř dokonale natočené. Hned na začátku je působivá scéna, kdy rozzuřený dav strhává sochu cara Alexandra III., další dokonalá scéna je ta, jak tam ten kůň visí z mostu, pak třeba Leninův projev - Lenin ve vzduchu máchá pěstičkou a "řeční", k tomu fouká vítr, takže jeho plášť vlaje a Vladimír Iljič vypadá jako charismatická rocková hvězda a k tomu hraje strhující hudba :-) No a samozřejmě poslední scéna dobývání Zimního paláce je taky docela lahůdka pro divákovo oko. Úsměvnou postavičkou je Alexandr Kerensky - zde je vykreslen jako nekompetentní diktátor, který se celou dobu, co je v úřadu rozvaluje v carově pokoji, vypadá, že má permanentně kocovinu a nechá obnovit trest smrti a nakonec zdrhne. ___ Plno lidí tu filmu vytýká, že nevěděli, kdo je kdo a že se v tom ztráceli. Já se přiznám, že jsem měl podobný problém, ale on to byl asi spíš záměr tvůrců - ukázat, že dějiny netvoří jednotlivci, ale masy a tím pádem hlavní roli nemohl hrát představitel Lenina, ale 11 000 komparzistů útočících na Zimní palác. __ No takže samozřejmě se jedná o neskutečně naivní bolševickou propagandu plnou historických fabulací a různých nesmyslů, ale mě nedělalo problém na tohle nemyslet a užívat si to dokonalé vizuální zpracování a skvělou hudbu. No a ono taky, co jinýho byste chtěli v roce 1927 v Sovětským svaze propagovat? Vložky s křidélky asi těžko. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (8)

  • Satira na náboženství, kterou reprezentovala montáž křížů, sošky Budhy a dřevěných figurek přírodních božstev, byla úplně vypuštěna. (Zetwenka)
  • Film čítá 3200 záběrů, což je více než dvojnásobek oproti o dva roky staršímu režisérově snímku Křížník Potěmkin (1925). (Pavlínka9)
  • Na přímou Stalinovu žádost byl odstraněn celý Leninův projev (byl na jeho vkus příliš "liberální"). (raffspIn)

Reklama

Reklama