Generální linie

Jestli jsem kdy litoval, že film nemá zvuk, tak to muselo být právě zde. A tak zvuky doprovázející "jeden ikonický záběr vedle druhého" (Flakotaso *****) si musel člověk domyslet, představit, zpodobnit. A to tak nějak nejde. O to víc ale vynikne obrazová vrstva. Režisér (spíš než režiséři?) a kameraman tu podali obraz, který se už neuvidí, a možná se ani nikdy neviděl. Běžný vesnický život (s trochou těch mechanických vymožeností) tu proměnili v "dílo", které jej pozvedá nad umění, a nudu nad napětí. Pozn. 1: Maslostroj v moločnom arteli je nezměrně víc než Voskovcova parodie pronášená chabou ruštinou ve filmu "Hej rup". I když z pohledu, jak rychlá tu byla cesta z bídy do "sovchozu", a jak rychle se překonávala byrokratická úskalí, je přece jen pochopitelná. Pozn. 2: Pomineme-li Marfu, máme tu dva hrdiny, toho v koženém plášti a toho se světlými vlasy (a určitě modrýma očima). Pozn. 3: Název (zřejmě původní) filmu "Staré a nové" je asi výstižnější, ale "Generální linie", to zní přece jen hrdě. Pozn. 4: Země hojnosti v předvečer hladomoru. Pozn. 6: Marfin striptease v součinnosti s tranktoristou, by se dnes natočil odvážněji, škoda... (03.11.2019)

Pokud si chce divák vyzkoušet, jak moc dokáže oddělit formu od obsahu, je sovětská avantgarda zcela ideální. Nejspíš nemám to správné pochopení pro utužování kolektivismu, víru v lepší zítřky a obětavé mužíky s dobrým srdcem, a tak byla Generální linie pro mě filmovými muky. O to hůř, že mi to nepřišlo ani legrační. Snad mi chybí ten správný kádrový humor. Navíc němá projekce bez jakékoliv hudby nebyla nejšťastnější volbou. O to víc zamrzí, když člověk vidí sovětský formalismus na vrcholu svých sil, ale v tak hloupém a v kruhu se točícím filmu. Ble. (24.02.2010)

Etuda o zpracovani veproveho masa byla teda fakt husta... Jinak jde o cernobily dvouhodinovy nemy film o budovani stastnych socialistickych zitrku, zobrazeny na principu zalozeni kolchozu a dalsim spolecenskem rozvoji, cimz se trpici venkovne zbavi bidy... Samozrejme je to predevsim o Ejzenstejnovych obrazovych kompozicich. :) (22.01.2016)

Budovatelský komunistický film o tom, jak chudá statkářka-zemědělkyně Marta zakládá kolchoz. Potřebuje si půjčit koně, aby zorala pole, ale bohatý statkář jí ho nechce půjčit. Pak už jen sledujeme útrapy kolchozu. Tento film má úplně jiný styl, než dva Ejzenštejnovi filmy, kterými se proslavil Křižník Potěmkin a Deset dní, které otřásly světem. Ale jeho pojetí filmové montáže posunulo světovou kinematografii. (23.11.2017)

Dokázat krásně, originálně a sugestivně zachytit věci je umění, ale nacházet mezi věcmi nové dosud netušené či nezpozorované vztahy je mistrovství. Ejzenštejn dokázal nejen zachytit nehybnou krásu věcí, přírody, mužických obličejů (jinak děsivých...), ale dokázal mezi tím vším zachytit i vztahy mezi nimi. A jen ve vztahu dvou a více věcí vzniká napětí a pohyb, kterému svou obratností dokázal nejen vdechnout život, ale ho i zachytit. Proto tu jsou jak krásné detaily, tak dynamismus scén takových situací, které by v rukou jiného filmaře zachycujícího ve dvou němých hodinách stavbu zemědělského družstva ubíjela nudou. Analogie s humorem i vážností, schopnost vytvořit z nejobyčejnějších scén senoseče či zprovoznění odstředivky na mléko vizuální dechberoucí zážitek je podle mě prostě mistrovství. Nedá se než souhlasit s jiným mistrem němé éry, Griffithem: "What the modern movie lacks is beauty – the beauty of moving wind in the trees, the little movement in a beautiful blowing on the blossoms in the trees. That they have forgotten entirely. In my arrogant belief, we have lost beauty." A s přihlédnutím k historickému zasazení filmu v kontextu ruských dějin a zpronevěření autorovy angažovanosti stalinismem, je to krása tragická. (22.03.2014)