Fotbalové opojení

Jeden z mých velmi oblíbených filmů a naprostá špička mezi romantickými komediemi, které nikdo neumí točit tak dobře jako Angláni, a také jeden z těch nejlepších lehce „unnamed“ filmů, které bych z fleku každému doporučil. Navíc sice nejsem fanoušek Arsenalu, ale přesně pro takovéto fandovství mám maximální pochopení, však jsem na tom dost podobně se svojí zálibou v nejstarším českém fotbalovém klubu – Slavii Praha. (04.01.2019)

Pochopit fanouškovo myšlení není opravdu nic jednoduchého, no a když tak koukám na tenhle film, tak pro českou holku je to asi i trošku nemožná meta. Protože pravý fanoušek Sk Slavia Praha, který v kotly nesmí chybět rovná se deseti násobek fanouška anglické ligy (pro rejpaly pravý fanoušek AC Sparta Praha rovná se stonásobek fanouška anglické ligy, aneb kde jsou ty plné Letenské ochozy? odešli s formou?) aneb kam se na ně hrabem. Ty Gunners trenýrky byly fakt unikátní. Zajímavý nat om všem je, že nejsem fanoušek, a občas si sjíždím obchody týmů jako jsou Manchester, Chelsea, Arsenal a představuju si jak by to bylo nekonvenční a supr mít na sobě hadry, který maj nášivku Gunners a velkej kanon přes celý záda, rozhodně bych se s tím rád po ulici pochlubil, to pak přesně chápu ty lidi v tomhle filmu, když z toho šílej tak, že nejsou schopný pořádně ani vnímat okolí, já mám dost, když si sjíždim ty online obchody a nic si nekoupim, stačí že na to koukám, a řikám si jak bych si toho vážil a to nejsem fanoušek, oni jsou fanoušci, oni mají být právem na co hrdý, zajímalo by mě, jestli si toho alespoň dokážou vážit, a připomenou si, že ne všude je to takové jako u nich, třeba zrovna u nás...ale po shlédnutí tohohle filmu se veškeré mé otázky zodpovědili snadno a opravdu hodně, až moc rychle. (11.02.2009)

jsem " normální fotbalový fanoušek " a jsem moc rád, že konečně někdo natočil film o lásce k fotbalu ( ke klubu ) z pohledu " obyčejného " fanouška a nikoliv chuligána. Toto je příběh nejen o lásce k týmu FC ARSENAL podle autobiografické knihy Fotbalová horečka od Nicka Hornbyho. Tenhle film může plně docenit pouze ten, kdo někdy v životě skutečně fandil nějakému týmu! Jdete na zápas, všechno je špatně, vašemu týmu se vůbec nedaří, hráči kazí i ty nejjednodušší přihrávky, je neskutečná zima, jste celý prokřehlý a vy si říkáte , proboha co já tady dělám, mám to vůbec zapotřebí. Kamarádovi vedle říkáte, že už sem do konce sezony " nepáchnete " , ale vydrží vám to pouze do dalšího domácího zápasu a vy opět sedíte na svém místě a věříte, že se to už konečně zlomí a váš tým konečně zabere a zvítězí. Výborný Colin Firth i Ruth Gemmellová. Film narozdíl od knihy mapuje převážně mistrovskou sezonu Arsenalu 1988-89. A ten konec je jako z pera mistra oboru Alfréda Hitchcocka. Kdybych nevěděl, že to tak skutečně bylo, byl bych naštván, že tam tvůrci museli opět procpat závěr alá hollywoodský happyend. Takto jsem si ho opravdu užíval, protože sám vím, jaký je to pocit... 26. května 1989 FC LIVERPOOL - FC ARSENAL : 0 - 2! Michele Thomas vsítil druhou branku Arsenalu v 90. minutě a tím získal Arsenal mistrovský titul! P.S.1) Jsi jako George Graham , manažer Arsenalu ( no řekněte slečny, můžete dostat větší poklonu v životě :o) Pokud někdy v budocnu dostanete takovouto " poklonu " od svého protějšku, vězte, že vás opravdu miluje, tak se podle toho chovejte a né abyste se naštvaně odebrali domů. P.S. 2) slečny a dámy, nikdy neříkejte svému protějšku, když je naštvaný, že jeho tým prohrál : " vždyť je to jenom hra " - to je to nejhorší, co můžeme v té chvíli slyšet a není nic horšího, co by nás v té chvíli pořádně nadzvedlo! Nesnažte se nás pochopit, to prostě není ve vašich silách a nemůžete za to! Je to asi jako, kdyby vy jste celý rok šetřili na nádherné šaty ( jedinečné a originální ) , které jsou pouze jedny svého druhu a nakonec vám je " vyfoukla " vaše nenáviděná známá, která vás už po několikáté " doběhla " :o) P.S. 3) letos to opět nevypadá co Nicku, ikdyž naděje umírá poslední! :o( (11.02.2009)

Co jiného můžu dát filmu jenž se motá okolo Arsenalu. Protože jsem zarytý Gooner a svému milovanému klubu fandím celým srdcem, chápu Paulovy pocity. Občas se s ním i stotožňuju. Jinak doufám, že Gunners nezůstanou u titulu z roku 2004 a když ne letos, tak příští rok pořádně zamíchají kartami v Big Four. Ale zpět k filmu. Vynikající Colin Firth, Mark Strong a nakonec i Ruth Gemmell. A dokonce mi tady nevadil ani ten happyend, co víc užil jsem si ho a skoro si i poplakal. To byly časy. :) I'm proud of being Gooner! (10.02.2009)

„Vím o co ti jde. Podle tebe nejsem schopný mít dlouhodobý vztah, ale to se pleteš. Jednadvacet let chodím na Arsenal.“ „Nevím, jestli sis toho všimnul, ale Arsenal je fotbalový tým.“ „Myslíš si, že je v tom rozdíl?“ Ještě větší výhrou než úspěšná sezona Arsenalu byl pro tenhle film Colin Firth. To, co pro mě nedokázal udělat Hugh Grant ani John Cusack, se totiž jemu povedlo. Obdařil jednoho z těch Hornbyho šupáckých a citově nevyzrálých hrdinů osobním kouzlem. Copak se na něj někdo může za tu jeho posedlost vážně zlobit? Já fotbalu nefandím, ale britským komediím ano a tahle se mi dostala pod kůži tak nenápadně, že jsem si toho ze začátku ani nevšimla. Mimořádně příjemná záležitost. (22.02.2009)