Borsalino

Příběh dvou pouličních podvodníčků, kteří se během určité doby vyšvihnou na první příčku marsejských mafiánů. Dobová atmosféra 30. let se povedla a Belmondo s Delonem jsou perfektní dvojkou, něco jako Newman s Redfordem. Svým retro stylem mě Borsalino i trochu připomíná film "Podraz", kde druhá zmíněná dvojice také exceluje. Dabing ani ne čtyřicetiletého Belmonda se ale nepovedl, více než sedmdesátiletý Jiří Krampol není úplně to pravé ořechové. (27.10.2018)

Příběh, kterému nesvědčí venkovské povětří, poněvadž chce zůstat ve hře až do konce ... do JAKÉHOKOLIV konce. Místo složitě vykonstruované zápletky se téměř výhradně spoléhá na charisma a suverenitu svých hrdinů, což v tomhle případě vůbec není na závadu. Představitelé obou hlavních rolí utáhnou dějovou linii s frajerstvím, které má velice pevné základy - je jejich přirozenou a neoddělitelnou součástí, tudíž není hrané a lze mu lehce uvěřit ... popravdě - jiná alternativa se ani nenabízí. (13.10.2014)

Film, který žije ze své pověsti. Deraye mám rád, ale Borsalina si do výkladní skříně dát nemůže, jakkoliv má ten snímek vysoké hodnocení dané jednak nostalgií, jednak přítomností velkých hvězd filmového plátna. Není to jenom Derayovou nezkušeností, ale nejspíš i velkými ambicemi. Ten film zkrátka nefunguje, je nekonzistentní. Je hodně vidět, že se Deray pokoušel natočit kriminální komedii, jenže ten humor minimálně na mě nepůsobí. Borsalino je podivně posazený mezi žánry a je možné ho považovat za ukázkový případ, kdy nefunguje chemie mezi hlavními představiteli. Jako by Jean-Paul Belmondo a Alain Delon natáčeli každý jiný film. Ten kontrast mezi jejich hereckými styly, který mohl být potenciálně zajímavý, tady Borsalina spíš potápí. Jedna hvězdička je za herecké obsazení, jedna za kulisy Marseille 30. let, to ostatní je špatně. Pokračování Borsalino a spol. sice taky není žádný hvězdný kousek, ale žánrově je mnohem čistší. Celkový dojem: 45 %. (18.10.2015)

No, v první půlhodince jsem dokonce uvažoval, jestli to nevypnu. Sled jednotlivých scén, bez návaznosti, propojení - něco se stalo, potom se stalo něco dalšího, jakoby spolu nic nesouviselo. Také jsem občas tápal, jestli to má být komedie nebo drama. Každopádně po půl hodince zhruba se film trošku zklidnil, děj dostal návaznosti, přitvrdilo se a hned se na to dalo koukat. Ale stále, jakoby mi v tom něco chybělo. Jakési kouzlo, či šmrnc. Bylo takové nijaké. Howgh! (19.10.2014)

Pokud by mě zbývala poslední hodina života a měl bych poslední přání, požádal bych nejvyššího, jestli by to místo poslední jedné hodiny nemohly bejt poslední dvě hodiny mého života, abych ještě naposled moh vidět Borsalina. Jistě, ten film není dokonalost sama, osobně si myslím že by neškodilo více tvrdosti a vážnosti na úkor zábavy a taky lépe využít rozdílných charkterů obou postav, ale copak to jde vůbec kritizovat, stačí, když si vybavím scénu, když Bebel přijde za Alainem do casina aby se usmířili a pak ty dva pohledy a ty dva úsměvy a to prostě zbourá všechny ty drobný nedostatky kterým je Borsalino obdařen, protože pánové J.P. Belmondo + A.Delon sou chlapi, kvůli kterým jsem zamiloval do filmu. (27.05.2013)