poster

Bláznivý Petříček

  • Francie

    Pierrot le fou

  • Itálie

    Bandito delle ore undici, Il

    (Itálie)
  • Itálie

    Bandito delle undici, Il

    (Itálie)
  • anglický

    Crazy Pete

  • anglický

    Pierrot Goes Wild

Komedie / Drama / Krimi / Romantický

Francie / Itálie, 1965, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Flakotaso
    ****

    Godard nedávno oslavil osmdesátiny, tak jsem se rozhodl, že si dám některý z filmů tohoto slavného rejži. Volba padla na Bláznivého Petříčka a bylo to opravdu štastné rozhodnutí. Po otřesném Alphaville si u mě Jean-Luc notně spravil renomé. Smysluplný příběh nehledejte, tento film je však navzdory intelektuálním úvahám o smyslu života velice hravý a zábavný. Velkou měrou se o to zasluhuje výtečný Belmondo, kamera a množství hudby. Nejvíce mě však dostala scéna s týpkem, který stále slyší melodii a samozřejmě konec :) Nakonec z toho vychází asi nejlepší film nouvelle vague, jaký jsem dosud viděl.(6.12.2010)

  • mm13
    ***

    Nie som sklamaný, už vôbec nie rozčarovaný, ale zaskočený teda riadne. Nebyť toľkej poézie, tak sa s tým nepárem. Čosi neuchopiteľné však na mňa z tohto snímku dýchlo, znepokojilo ma, nahlodalo. To nejde neoceniť, zvlášť v pohodlí súčasných diel. Určite sa k tomuto výletu ešte vrátim, škoda len, že sa nedokážem vrátiť aj v čase. "Vtedy" to muselo byť neporovnateľne... intenzívnejšie? Asi tak. V jadre sú tie pocity rovnaké aj dnes. Akurát spôsob ich vyjadrovania sa zmenil. V tomto Godard nedokázal byť univerzálny (mám taký pocit).(31.10.2007)

  • Pacco
    ****

    Bláznivý Petříček je satirický a ironický, ale jeho hlavním rysem je čistá skandálnost. Skandální je příběh, v němž se Ferdinand a Marianne přesouvají z jedné bláznivé situace do druhé, skandální je způsob s jakým je nepokrytě odhalována divákova přítomnost při promítání filmu a až skandální je Godardova genialita při tvorbě a vrstvení vizuálních a slovních hříček a odkazů. Film dává jasně najevo, že není jen příběhem o Ferdinandovi a Marianne. Od začátku filmu se objevuje mnoho takových distančních efektů jako v předcházejícím případě, divák je zviditelňován jako ten, kdo vidí příběh, ale nemůže do něj zasáhnout. Nejexplicitnějším příkladem je scéna, v níž se Ferdinand během jízdy autem otočí a přes rameno vysvětluje divákovi svoji pozici, když se ho přímo Marianne zeptá, ke komu mluví, odpoví, že k divákovi. Ferdinand komunikuje s divákem přímo, ale Marianne oslovuje diváka pouze svými pohledy do kamery, svým vizuálním bytím. V kontextu filmové historie se dá najít rozdíl mezi prezentací mužské a ženské existence ve filmu. Ženské tělo jakožto žena sama je zde určeno pro pohled jak divákovi, tak mužskému představiteli. Ostatně se dají najít i jiné příklady, ve kterých se dá vyčíst rozdílnost hlavních postav, která je jednou z hlavních příčin tragického vyústění filmu. Nejzřetelnější je tento fakt ve scéně, kdy Marianne říká: „Mluvíš ke mně slovy a já se na tebe dívám s emocemi.“ Godardova trikolora a tvorba významů - Barvy modrá a červená jako by odkazovaly k barvám, které reprezentují činy postav a postavy samotné. Modrá pro modře zbarvenou tvář Ferdinanda a modré moře (film se natáčel u Azurového pobřeží) a červená pro Marianne, která nosí červené šaty a spáchala vraždu (krev). Zároveň když Ferdinand vejde do pokoje, kde leží mrtvý muž, nedominují zde jen červená a modrá, ale také bílá barva – zdi pokoje jsou bílé, červená krev zašpinila bílý koberec a vedle leží modrý popelník. Jestliže je pak červená krev, je modrá barva pro modřiny. Vše jakoby souviselo se vším – Ferdinandovi útočníci zakrývají jeho tvář červenými šaty (krev) a on si přece na konci filmu namaluje tvář na modro (modřiny). Je-li zároveň červená barvou Marianne a krve, je pak Ferdinandova modrá krevní sraženinou, něčím, co vzniklo úrazem či násilím.(30.1.2009)

  • dobytek
    *

    Asi jsem nepoučitelnej, protože jsem se odhodlal k tomu, že se podívám na další film od Godarda. Už jsem viděl dva jeho filmy (U konce s dechem a Week end) a byly to strašný kraviny. Tohle byl teda třetí film a opět kravina, takže přidávám Godarda na svou černou listinu. Bláznivý Petříček je "překvapivě" další film o hovně. Ze začátku jsem asi 15 minut zápasil s nastavenim barev a kontrastu na monitoru, protože chvíli se mi zdálo, že je to moc tmavý, pak přišel střih a najednou to bylo zase moc přesvícený, další střih a bylo všechno červený, pak zase modrý, atd... Možná to bylo schválně, možná měli rozbitou kameru. Těžko říct... Pak tyhle barevný hříčky naštěstí ustaly, ale to bylo možná na škodu. Když jsem šteloval monitor, tak jsem se tolik nenudil. U zbytku filmu jsem se nudil neskutečně. Hlavní postavy akorát neustále čuměj do blba a citujou nějaký úryvky z knih. Občas je tam nějaká "akční" scéna, ale to jsem fakt nechápal, jestli je Godard opravdu takovej debil a nebo si myslel, že je to vtipný (viz scéna u benzínový pumpy). A když to celý přetrpíte do konce, tak si Belmondo nabarví xicht modrou barvou a pak spáchá docela originální sebevraždu. Pochvalu si snad zaslouží akorát papoušek, kterej se ukáže v několika záběrech. Pro mě je Godard akorát magor, co mě okrad o cca 6 hodin života. Nejradši bych ho trefil do hlavy cihlou. ~ d.f.h: A ty jseš kdo?(24.7.2009)

  • NinadeL
    **

    Jednou jako povinnost stačilo. A to navždy.(21.2.2009)

  • - Film byl uveden do kin jako do osmnácti let nepřístupný, protože cenzoři usoudili, že z něj čiší duševní a morální rozvrat a mohl by nepříznivě působit na mládež. (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)

  • - Film se měl původně jmenovat Démon jedenácté hodiny. Jean-Luc Godard se předlohou Lionela Whitea inspiroval jen velmi volně a z příběhu poválečného gangstera Émila Buissona vytořil zcela jinou zápletku. (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)

  • - Samuel Fuller ve své cameo roli tvrdí, že právě natáčí svůj nový film Květy zla. Žádný takový film ale doopravdy nenatočil. (=woody=)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace