poster

Bláznivý Petříček

  • Francie

    Pierrot le fou

  • Itálie

    Bandito delle ore undici, Il

    (Itálie)
  • Itálie

    Bandito delle undici, Il

    (Itálie)
  • anglický

    Crazy Pete

  • anglický

    Pierrot Goes Wild

Komedie / Drama / Krimi / Romantický

Francie / Itálie, 1965, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JitkaCardova
    *****

    „Přístav jako z Conradových románů. – Plachetnice jako ze Stevensona. – Bývalý bordel jako z Faulknera a stevard miliardář jako od Londona. – Ti dva mi rozbili hubu jako v detektivce od Chandlera.“ A Petříček, Ferdinand Pessoa-Céline, a Marianne jsou jako Bosorka a Oliveira z Cortázarova románu Nebe peklo ráj, pokud by se ovšem příběh jejich střetu neodehrával v té první, pařížské části knihy, ale právě v té druhé, jihoamerické polovině. ** Godard zase ukazuje, že jako logická premisa k výstavbě vlastního životního příběhu vám může posloužit cokoli, že logika je pojivo, nikoli pouto. A všechno, co znáte, co jste kdy četli, slyšeli nebo viděli, osahali si, opustili či ztratili, můžete zapojit, nově rozežít. I právě jako divák toho filmu. ** S tou nejsvobodnější premisou dostanete v dárkovém balení i návod k použití a spoustu barevných nástavců a filtrů bonusem. Nemá cenu vypočítávat všechna prostořeká kouzla a triky, jež ukazují, jak svobodně (a přitom nanejvýš logicky) si tu Godard podmaňuje technické, filosofické i narativní nástroje, aby unikal do nových sfér jejich užití, rozšířil jim rejstříky a horempádem prchl do další vteřiny života. Glanc a vtip, jiskřivá krása a rozmarnost, s nimiž se tu proti sobě staví dva neživotné principy stejně jako v Cortázarově románu: hledající Oliveira-Ferdinand, filosofující, pátrající po smyslu, místo aby si uvědomil, jak ho vytvářet a žít, a Bosorka-Marianne, ponořená do toku času, okouzlená, roztěkaná a neschopná abstrakce, s níž by dokázala svou živost svrchovaně uchopit. A stejně jako v onom románu se i tady oba principy střetávají, aby se neprotnuly, aby si nerozuměly, ale o to více se fascinují a navzájem se přitahují, podněcují a trápí – fascinují a trápí. Fascinují a trápí. Proč tomu neříkat láska, jestliže si pro to slovo stejně každý musí vytvořit vlastní obsah sám.(7.11.2011)

  • Bubble74
    ****

    K bezúhonnému vstřebání Godarda je třeba být levicový Francouz nebo hardcórový intouš. Ideální je kombinace obou. Ostatní se mohou pokusit se alespoň na tu jeho vlnu co nejblíže naladit. Ani to však nezaručuje, že i náročnější publikum (o konzumním nemluvě) nebude režisérovým osobitým volnomyšlenkářstvím umořeno. Což mě konkrétně postihlo u Alphaville. Bláznivý Petříček naštěstí nestravitelný není. Naopak. Tato nápaditá, více-žánrová hříčka s divákem byla pro mě překvapivou lahůdkou a to nejen díky Bebelovi. Pouze ty muzikálové vsuvky mně jaksi vázly v krku.(28.6.2011)

  • Rosana
    *****

    !!!Pozor, spoilinkg!!! - nejlepší smrt, jakou si může člověk přát, je omotat si dynamity kolem hlavy, fakt!(20.10.2008)

  • Shadwell
    *****

    Největší paradox a žertík Godarda? Sympatický playboy Belmondo není schopen zapadnout do společnosti, ba co víc, zužuje ho existencialismus. Nechat prostoupit do sexuální ikony Belomonda intelektuála a zarputilého bibliofila, to je vskutku vydařený fór.(29.5.2008)

  • gudaulin
    **

    O čem je Bláznivý Petříček? Mohl bych odpovědět, že jde o francouzskou variaci na Bonnie a Clydea, že jde o příběh páru desperátů na útěku před zákonem, podsvětím i vlastní zodpovědností. Jenže by to nebyla pravda. Je to film o nezměrném egu Jean-Luca Godarda a jeho nekonečných hrátkách s možnostmi filmového jazyka a se všemi nástroji, které má režisér k dispozici, aby ovlivnil výslednou podobu filmového díla. Mám rád českou filmovou vlnu, ale Sedmikrásky paní Chytilové mi už přijdou nechutně přestylizované a manýristické, byť filmová kritika je vnímá naopak jako pomyslný vrchol a nejzásadnější snímek oné éry. Stejně tak mám rád i francouzskou novou vlnu, jenže Bláznivý Petříček v jejím rámci zaujímá podobnou pozici jako Sedmikrásky u nás. Přestože typický popkorňák, jakým POMO bezpochyby je, dokázal o Konci s dechem napsat, že jde o: "pseudointelektuálny, improvizačný a filmársky nezaujímavý blábol", mám Godardovu prvotinu rád a nadělil jsem jí 5*. O několik let později měl už Godard takové jméno, že se nemusel na nic ohlížet a vznikla sebestředná hříčka, kde herci zpívají, recitují verše, citují filozofy, obrací se k divákovi, řeší svůj vztah k vietnamské válce, pitvoří se a velryby nezachraňují jedině proto, že ekologie tehdy ještě nebyla v centru pozornosti francouzské intelektuální elity. Godard prohazuje scény, nechává herce přehrávat a lokace mění podle momentální nálady. Chápu, že výsledek může určitý druh intelektuálů oslovit, ba uvést do extáze, ale pochopte, jsem pouhým lapačem much a Godardova manýristická onanie mě po 3/4 hodině přestala bavit. Pro filmové teoretiky, studenty filmových věd a v neposlední řadě početnou bandu snobů je to jistě zajímavé dílko, ale já zůstávám při zemi. Takový Lynch si rád s divákem hraje, Godard ho tak nějak nepotřebuje, vystačí si totiž sám. Ten čas, který jsem s Petříčkem strávil, nelituju, protože titul patří k filmovému rozhledu, pokorně se ale rád vrátím k filmům založeným na příbězích a lidských charakterech. Celkový dojem: 35 %.(22.4.2013)

  • - Snímek byl natočen podle stejnojmenného kriminálního románu Lionela Whitea z roku 1956  z Černé série Gallimardova nakladatelství. (Terva)

  • - Godardovy problémy se sháněním financí pro realizaci filmu skončily až ve chvíli, kdy přislíbil svou účast Jean-Paul Belmondo (Michel Poiccard). (Zdroj: kniha Philippe Durant: Belmondo). (vesper001)

  • - Režie je založena na improvizaci - Godard si ještě dva dny před natáčením byl jist pouze tím, kde se bude natáčet. [zdroj: FNŘ 2010] (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace