Opice v zimě

Taková příjemná sladkohořká omamná komedie o tom, když se potká jedne alkoholik s druhým, už patnáct let nepijícím. Ale ne že by nutně potřebovali pít, byli oba celkem úspěšní. Hledali spíše vzpomínky, zapomění a hledali ten pocit opojení, kdy si připadají jako králové světa. Hledali zapomění ze společenské vykořeněnosti a určité lidské samoty, která je sblížila. Albert Quentin (dobrý Jean Gabin) vlastní hotýlek v městečku na pobřeží Normandie a zvláště za války rád s alkoholem vzpomínal na staré dobré časy, když byl vojákem na čínské řece Jang'c'tiang. A u něho se ubytuje Gabriel Fouquet (neméně dobrý Jean-Paul Belmondo), normálně jakýsi reklamní šéf, který hledá v alkohulu vzpomínku na svou krásnou ženu a na dobu, kdy byl v Madridu matadorem. Rozhodně nesouhlasím s popiskem, že se Albertovi nelíbil příjezd Gabriela, ale naopak mu velmi záviděl jeho pití. Vadilo to jeho manželce Suzanne (Suzanne Flon), která v Gabrielovi viděla pokušitele pro jejího Alberta. Naštěstí na konci pobytu Gabriela Albert podlehne pokušení a spolu podniknou velkolepý flám v jehož průbšhu se dobývají k malé dceři Gabriela, Marii (Sylviane Margollé), která je v místním internátu. A je zakončený, za přispění kvšemuochotného obchodníka Landru (Noel Roquevert), velkolepým ohňostrojem. Alkohol jim dodává pocit absolutní svobody ve světě větších, či menších nesvobod. Konec snad znamená uvědomění si dalšího nepití, neboť Albert nechce dál porušovat svůj slib své ženě a Gabriel se musí věnovat své dceři. A se smutkem v očích se loučí. (13.01.2010)

Úsměvná slovní hříčka názvu jemně koresponduje s tragikomikou příběhu, ve kterém se protnou cesty bývalého a stávajícího alkoholika. Oba mají na duši bolavé šrámy. U starého hoteliéra Alberta se už zdánlivě zacelily, setkáním s mladým Gabrielem, který své bolesti zalévá koktejlem z piva a vína, se však znovu otevřou. „Víte, koho mi připomínáte? Opici v zimě. Jednu z opic, co bloudí Orientem na začátku zimy.“ Alberta sžírá vnitřní neklid z usedlého života a ve skrytu duše trpí steskem po dobách, kdy se plavil po Jang-c'-ťiang a po opojení, které podobné bolesti dovede na chvíli zmírnit. Gabriel naopak nemá nikde stání, jen aby se vyhnul místu, kterého se obává – škole, kde studuje jeho dcerka. I přes vtipné slovní výměny mezi dvojicí hlavních protagonistů a smířlivý konec je to příběh plný hořkosti, ne úplně snadno stravitelný. V každém případě ale stojí zato – už proto, že tu Jean Gabin zpívá "Tipperary" a Jean-Paul Belmondo tančí flamenco. A možná i pro uklidňující zjištění, že i v rámci vlastního selhání může člověk udělat dobrou věc. (10.09.2012)

Tenhle film nám asi nechce říct nic jiného, než že život stojí za to žít, že každý to umíme jinak, a někdo je rád, že je rád. Žít a nechat žít. Každý jsme nějaký. Krásné setkání starého alko-matadora s alkoholikem v plném rozpuku. Pro oba je ta srážka velikým přínosem a vítězstvím nad sebou samým. Smíření se sebou samým, to je oč tu běží. Vynikající Gabin i Belmondo. 90% (28.02.2016)

Nádherný film o chlastu, snění, chuti do života a lidských slabostech se skvostnými dialogy, výbornou hudbou, úžasnými civilními výkony dvou hereckých mistrů a atmosférou francouzského venkova, která hýří barvami, ačkoli je zachycena na černobílém filmu. Nová vlna? Nerozumím tomu, možná ano, ale bez pozérství a manýrismu. Až mě překvapilo, jak lidský film dokázal Henri Verneuil natočit. (15.08.2011)

Krásný, dojemný a nečekaně silný film. Silný a nezapomenutelný zážitek. Chvílemi velice dojemné, chvílemi k pousmání. Poutavá černobílá syrovost smíchaná s alkoholovou poezií. Sice nechápu, jak se takhle může někdo zřídit a přežít to, nicméně pánové to dávají tak věrohodně, že tomu snad uvěřím. Už úvodní nálet mě připoutal ke křeslu (na toto téma a téma války obecně jsem nějak citlivá) a celé mě to nepustilo ani o patnáct let později. Zůstala jsem celou dobu přikovaná, až jsem se z toho rozsvítila, jako ten ohňostroj ke konci. Zkrátka opomíjený zlatý klenot s osvědčeným Gabinem, který mne v této roli zaujal více než v jiných (asi proto, že byl trochu jiný), a mladý pan Jean-Paul Belmondo, který zde hraje ještě dosti civilně, nicméně jeho gesta a projev již předznamenávají jeho pozdější kariéru. Ale role mu skvěle sedne a je bezkonkurenční. Celkově směsice Verneuil, Magde, Gabin, Belmondo zafungovala naprosto bezchybně. A to víno s pivem, jak to zní hrozně, tak to snad zkusím. Dám vědět v PS... (11.08.2011)