Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Frajerský zlodějíček se na útěku před policií poflakuje ulicemi Paříže dokud nepotká krásnou Američanku... Mladičký Jean-Paul Belmondo v hlavní roli filmového debutu režiséra Jeana-Luca Godarda, v němž se poprvé objevila vzpoura proti konvencím a touha po tvůrčí i osobní svobodě a otevřel tak novou kapitolu dějin kinematografie. Režisér Godard svým celovečerním debutem vstoupil přímo do dějin světové kinematografie a definitivně stvrdil filmové hnutí Nové vlny. Jeho pastiš filmových žánrů zní literaturou, výtvarným uměním, filosofií i noirovým filmem, ale především zní energií a vzmachem šedesátých let. Godard posílá na osudový běh Paříží rebela, který navzdory všem a všemu neúprosně spěje ke svému konci. Godard je anarchista a stejně jako jeho hrdina překračuje pravidla, zažitá klišé a všechna očekávání. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (336)
Popravdě řečeno nevím, co s tímhle filmem všichni mají. Belmonda mám v podstatě rád, ale tady mně v roli těžkého frajera co si s ničím neláme hlavu nijak neuchvátil. A to jeho neustále opakované rádoby smyslné gesto s přejížděním rtů... No, asi jsem zrovna neměl náladu. BTW, všimli jste si na začátku novin, které prodávala mladá dívka ("podporujete mladé?)? ()
Po mnoha mozek ubíjejících hororech jsem dostal chuť na něco kvalitativně hodně odlišného, ovšem tohle bylo šlápnutí vedle. Přiznám se, že nejsem žádný "artofil" ( nemyslím nijak pejorativně) a tak možná bude můj komentář tady takovým slonem v porcelánu. U konce s dechem jsem vcelku solidně protrpěl, všímaje si sice různých technických cinkrlat, ale marně hledaje nějaký smysl či význam tohoto počínání a tak mi to nakonec přišlo jako užvaněné a na výsost nudné filmové cvičení, které mírně prozařoval úsměv Jean Seberg. Volím tedy útrpné dvě hvězdy. ()
(1001) -"Between grief and nothing, I will take grief." Já nevím. Za mlada mi přišlo, že francouzská nová vlna není nic moc pro mě, tak jsem počkala deset+ let, abych získala schopnost ji ocenit, a pořád to asi není nic moc pro mě. Jakože ty jump cuty jsem si užila, ale tento druh příběhu a postav a/nebo jejich podání mě míjí. -"What's your greatest ambition?" -"To become immortal and then die." ()
Príručka mladého pozéra. Pseudointelektuálna, s papierovými figúrkami namiesto postáv. S peknou kamerou a dvoma neskutočne cool hercami. Na spropagovanie vtedajšej módy a Paríža (a seba samého) významný film. Najviac sa mi páčila scéna, kde ide Jean Seberg na eskalátore. Ale zajtra si nato nespomeniem. ()
Existenciálně laděná romance s kriminální zápletkou, která způsobila revoluci v oblastech střihu a kamery. Bourá soudobá dogmata o natáčení filmů. Rychlé prostřihy, netradičně zvolené záběry a jejich vázání, střídání "ospalých" scén s těmi "svěžími a prosluněnými". Hlavní "hrdina" příběhu na motivy skutečných událostí Michel (Jean-Paul Belmondo) je cynický gangster a zločinec. Ale i přes to, že tento muž je postavou amorální, pro diváka je Michel nečekaně sympatický a atraktivní hoch s idolem v heroických typech jakým je třeba Humphrey Bogart. Chtěl by svět, kde není svazován svými možnostmi, a proto žije tak, jakoby jeho okolí bylo takovým světem. Nedělá si starosti s penězi, luxusní vůz má na každém rohu - pokud ho ukradne. Ani u dívek nemá potíže, tedy do chvíle, kdy se seznámí s Patricií (Jean Seberg) - krásnou půvabnou dívkou, která je zároveň přemýšlivá a naplněna ideály, ale taky docela potvora. Od začátku až do konce jsem váhal, co si mám o obou postavách myslet, nešlo jednoznačně popsat, jací jsou, stejně, jako to nelze tak jednoznačně vypovědět o nikom koho znám. Lidskost postav je totiž další z krás Godardova debutu a platí i přes časté zdání, že chování postav je iracionální. Vždyť kdo se dokáže do postav natolik vžít, že si troufá soudit normalitu jejich reakcí? Málokdo vůbec dokáže obstát na vlnách jejich kouzelných dialogů, ze kterých čiší jistá opravdovost. A neplatí to pouze o rozhovorech Michela s Patricií. Nejvíce mě totiž zasáhla scéna s interview s jedním "renomovaným" francouzským spisovatelem. K tomu nebudu dodávat nic, to je třeba vidět. V rozhovorech a také ve způsobu "nahlížení kamery na svět" se odkrývá obraz uvažování lidí jedné doby, jejich povznesenost a ideály kalené prostými lidskými tužbami, které protly v šedesátých letech Evropu a staly se inspirací tolika umělců. Lidé zde uvažují o nepoznaných věcech a smyslech a možnostech existence. Účel a důvod už zde tolik neznamená. U konce s dechem zobrazuje navenek v životě nepodstatné věci, doopravdy ale jen to nejúžasnější. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (42)
- Film se dočkal v roce 1983 remaku U konce s dechem s Richard Gerem & Valerii Kaprisky. (formelin)
- Sehnat pro film producenta bylo pro Godarda složité. Nakonec se jim stal Georges de Beauregard vlastnící společnost Société Nouvelle de Cinématogaphie. Tento bývalý právník neváhal podporovat nezávislé filmy a riskovat pověst i majetek. K rozhodnutí financovat dílo neznámého režiséra přispěl i fakt, že si Godard vybral za technického poradce Clauda Chabrola, jehož úsudku Beauregard důvěřoval. (vangobseck)
- Po celú dobu nakrúcania i po ňom bol Belmondo presvedčený, že ten film v kinách nikdy nepobeží. Za prvé preto, že Godard nikdy nedá dohromady tie útržky scén, ktoré natočil, a za druhé preto, že žiadny distributor nevezme na seba riziko uviesť ho v kinách. Jeho priateľ Henri Poirier: „Belmondo mi povedal doslova: Točím s jedným šialencom! Je to úplný cvok, nedal mi žiadny scenár. Točíme čokoľvek. Iba tak chodím dovnútra a zase von... To nepôjde zostrihať!“ (pravo)
Reklama