Vražedný tanec

Svoje hodnocení shrnu do věty, že závěr mě nešokoval, protože jsem žádný neviděla: vypla jsem TV asi 40 minut před koncem. Naprostá ztráta času jak pro mě, tak pro celé osazenstvo filmu. Tančili sice pěkně, ale to je na DETEKTIVKU fakt málo. Delon mi připadal jako parodie sebe sama. Při záběrech na jeho samozřejmě patřičně nasvícené ocelově modré oči, kterými tak usilovně škubal, jsem si vzpomněla na Bruna Ferrariho ve Zvířeti - sametový pohled v ocelovém oku nebo pohled z ocele v sametovém oku? Jedna hvězdička je za Clauda Brasseura, ale spíš ze sentimentality, když oňuchával punčocháče baletek, tak mi moc charmantní nepřipadal:-) (10.10.2011)

No tak tohle ať vyprávej kravám před dojením a bude po mlíku. Jediný co stojí trošku za "hřích" jsou postavy Alaina a Clauda, který jen tak mimochodem Alaina natáh na charismatu o parník, což je samo o sobě dost nečekaný, ovšem jinak jsem spoustu věcí vůbec nepochopil a nedávali mě naprosto žádnej smysl. (10.10.2011)

Připadá mi, že počátkem devadesátých let už Alain Delon vážně nevěděl, jak osvěžit svoje typické kriminálky, a tak se rozhodl je zasazovat do poněkud atypických protředí. V o čtyři roky mladším Plyšovém medvídkovi to byla porodnická klinika, ve Vražedném tanci se děj odehrává v taneční škole. Delon hraje stárnoucího světoznámého tanečníka (jelikož sám AD na tom s tancem patrně nebude příliš valně, scénář předepisuje tanečníka po zranění), zapleteného do několika vražd, ale je to jen slabý odvar toho, co představoval v šedesátých a sedmdesátých letech. Při sledování tohoto a dvou dalších novějších filmů s touto filmovou ikonou, jsem si uvědomil, že jeho charisma už dávno vyčpělo a jeho herectví na mě působí trochu tuctově ve srovnání s jeho konkurentem a souputníkem Belmondem, který i svým slabším kouskům z osmdesátých let dokázal dát šmrnc. Film, ve kterém se až příliš odrazila doznívající osmdesátá léta si tedy pro sebe ukradl Claude Brasseur v roli svérázného inspektora, za něj dávám dvě hvězdičky. Jedině on totiž film zvedá ode dna, na nějž ho definitvivně dostává naprosto neolgický, až téměř iritující závěr, za který se autoři klasických detektivek určitě obracejí v hrobě. (16.10.2010)

OK, nebýt tance, je to jen a jenom zcela průměrná detektivka, která ovšem má své kouzlo i kolem žaludku příjemně polechtávající napětí včetně velice slušných hereckých výkonů, ale i tak nějak pokulhává. Zvláště pak jednou větou vysvětlený konec. Nicméně, když jsem film viděla poprvé v kině (tenkrát jsem chodila do jakési taneční školy a dobrovolně dřela jak kůň, protože tanec miluji a dělá mě šťastnou, a několikrát jsem vyrazila rovnou po kursu na Dancing Machine do kina, kdo viděl, chápe, proč o tom píšu) opravdu jsem do poslední chvíle nevěděla, zda Alan Wolf není "ten"; z jeho tváře a chování se nedalo vyčíst nic a závěr poprvé dost překvapil. Určité napětí a atmosféra se tomuto snímku upřít nedají, to je bez debat, ale nebýt tance... Aha a jsem zase u toho. Tanec je zde pro mne uchvacující a skvělá Cerroneho hudba se mnou "pracuje" do dnes. Zkrátka pro mě je to osobně vybočující film, který si i přes celkem slušný dabing (asi proto, že Delonem není Trávníček) raději pustím v originále, ač k němu nejsou titulky (v kině byly, tak proč ne i jinde?) a ke kterému se chtě nechtě budu vracet, ačkoli kouzlo neznámého již dávno vyprchalo. Pro mne to má kouzlo někde jinde a to hned na několika úrovních (včetně vzpomínek a hudby). Vím, že díky tomu snímek nadhodnocuji, ale nemůžu si pomoct a se omlouvám. Ještě musím zmínit Eparviera ( "Rozumíš lovu?" "Ne, rozumím vlkům."), Daphné (mladičká Tonya Kinzinger), Ellu a Chica v podání skvělého Patricka Duponda. Dle mého samozřejmé a věrohodné výkony. A režisér Béhat je režisérem Kriminálky Paříž.... k tomu ale už netřeba... PS: 4.12. 2012 ... více se vracet. Neodpustím si přídavek. Dnes večer jsem jen ze zvědavosti pustila v běhu tenhle film na Barrandově (možná poprvé v TV) a hned jsem lapala po dechu. Nový dabing je fakt příšerný a bere atmosféru mnohem víc, než ten původní. (09.09.2011)

Jsem přesvědčena, že tvůrčí tým tohoto filmu by měl všem svým divákům dát nějakou odměnu. Nám, co jsme to dokoukali až do trpkého konce, by měla přináležet i medaile za odvahu. Celý snímek nebyl nic moc, ale samotný závěr se rozhodl překonat i ptákoviny z pera A. B. Šťastného. Něčím takovým by musel opovrhovat snad i Mádl, takže mi není vůbec jasné, proč se Brasseur nechal uhovořit, aby byl do této Delonem stvořené divákovy noční můry obsazen. Jediné, co si zaslouží potlesk, je český dabing TV Prima. Delon mluvící hlasem Jiřího Štěpničky je stejně charismatický jako v originále. (07.03.2014)