Rozkoš

Český Lev 11 nominací: Nejlepší film, Režie, Herečka HR - Jana Plodková, Herec VR - Jaroslav Plesl, Kamera, Scénář, Střih, Zvuk, Kostýmy, Masky, Výprava (10.01.2015)

"Vichrovinka z hor". Kdo ví, z jakého uměleckého podhoubí Jitka Rudolfová pochází, tak je mu jasné, o čem mluvím. Pamatuji, jak před cca 15 roky jsme si s kamarádem dělali legraci z Jitčina pseudouměníčka promítaného v Klubu na Rampě a tohle se veze na podobné vlně. Oceňuji překvapivou obrazovou kompozici, která nejednou potěší estétovo oko, je fajn, že film je oproštěn od nudného klišé, ale jinak scenář, chcípácky se plácající se od ničeho k ničemu, prostě nebrat. Nedělal tomu náhodou dramaturga Vachek? Po třiceti minutách už mi, slovy hlavní protagonistky, šly na jazyk slova "Už mě to tady nebaví." (17.05.2014)

Zatímco dokumentaristicky roztěkaná první část Zoufalců připomínala filmy režisérčiny učitelky Věry Chytilové, Rozkoš, klinicky chladná (de)konstrukce anestetizovaných vztahů, v sobě má něco z rané tvorby Atoma Egoyana (Chytilovou ale nadále vnímám ve feministickém podtextu – většina mužských postav jsou nezodpovědní a nepraktičtí trubci). Postavy, které mají „takový permanentní pocit neradosti“, se sobě v pomalém, dramaturgicky kolážovitém vyprávění odcizují v prostředích laděných do barev stejně nevlídných, jako jsou moderní vztahy (chladná modř, jedovatá zeleň). Určující znaky doby nicméně Rudolfová nevystihuje s pomocí prostředí a akce do něj zasazené, ale skrze lidi a jejich vztahy. Kamera se drží v blízkosti postav, intimita je nadřazena přehlednosti. Podobně jako dostává prohlubování několika motivů (hledání výrazu, hledání štěstí) přednost před pravidelným rytmem vyprávění ( „refrén“ se spermiemi a vajíčkem to nezachrání). Mnohoznačné kompozice, které utkví v paměti (Milena v záplavě televizních obrazovek), moc nepřiléhají k ostatním záběrům a atmosféru z nich se režisérce nedaří přelít do zbylých částí filmu, které stojí na nenucené interakci postav a nevyumělkovaných dialozích. Právě ty nejlépe postihují naléhavou potřebu obhájit své místo ve světě. Artová nadstavba vedle nich působí strojeně, místy až jako rádoby-sofistikovaná parodie artfilmů. Rudolfová sice i napodruhé zaujala, ale nemyslím si, že k postihnutí světa tvůrčí impotence, neplodných vztahů a adoptovaných vášní zvolila tu nejvhodnější formu. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Marthos, Sandiego (07.08.2019)

Chcípácký film model 2013. Opouští šedou všednost a přízemní perspektivu, zvedá oči ke hvězdám, odehrává se v prostoru, který má jasnou symbolickou dimenzi (akcentovanou kompozicemi i podobou předkamerového prostoru), nebojí se náznaku a víceznačných epizod. Je prostě sebevědomější, přitom se ale paradoxně patlá ve stejném blátě jako jeho provinčnější kolegové. Postavy jsou stejně nesympatické, apatické, bolestínské a tezovité. Intimita, hlubší empatie, možnost se angažovat (byť jen) v banalitách schází. Hezčí balení, stejně rozpačitý vnitřek. Navíc některé "společensko-genderovo-kritické" vtípky trpí syndromem trapného humoristického skeče. Za tu snahu vidět pofidérní "životabídu" alespoň trochu z nadhledu a za těch pár záběrů, které prozrazují důslednější režijní koncepci, dávám Rozkoš (která nenavozuje rozkoš ani důslednou absencí rozkoše) kamsi lehce nad průměr. Jediné, co mě skutečně fascinuje, je, jak mě všechny tyhle "generační" výpovědi míjejí. Už od Samotářů. U Rozkoše to můžu alespoň svádět na to, že se odehrá ve zcela jiné realitě, kde se ve francouzských filmech ze 30. let přeostřuje v rámci jednoho záběru a KINA je dávají s rychlodabingem. Haha. (05.12.2013)

Takovou blbost jsem hodně dlouho neviděl. Hlavní postava se akorát potácí od ničeho k ničemu a v jednom kuse posílá SMSky, případně někomu telefonuje a pokaždý se dovolá do hlasový schránky. Příběh jsem tam nějak nenašel, smysl filmu jsem nepochopil a vůbec mě to nebavilo. Jenom jsem čekal, co z toho nakonec vyleze. A nevylezlo z toho nic. Pobavila mě akorát scéna s houmlesákem, kterej za 10 Kč z paměti řekne, kdo má kdy svátek. Ještě bych snad moh dodat, že Jana Plodková je celkem zajímavá a neokoukaná herečka, ale to je asi všechno, co v souvislosti s timhle filmem stojí za zmínku. Zbytek se snad ani nedá slušně komentovat. 20% (21.01.2015)

Až tady jsem si všimla, jak má Janka Plodková krásné oči! A její postava pěknou bundu... Má to sice přepálenou stopáž a trochu hluchá místa, ale totálně jsem se v ní viděla. Hlavně v tom životním stylu "píšeme si SMS, žijeme...." (30.04.2014)

Naprosto zbytečná slátanina o střední generaci, která po letech pocení prdele v práci a "budování kariéry" zjistila, že vlastně neví jak žít a má z toho v hlavě pořádný bordel. Patří vám to, zmrdi! Já tuhle upocenou generaci X fakt nesnáším. Pořád ještě má potřebu brzo vstávat, zavedla "tolerovaný přesčasy" a navíc si myslí, že sežrala všechnu moudrost, protože v 89. zazvonila klíčema a tím vyhnala zlý komunismus a zároveň přivolala hodnou demokracii. To už je lepší generace Z, která sice neustále něco blije na sociální sítě, ale zase nechodí moc ven a já se s ní tak moc nepotkám. Kdyby ta tragická režisérka natočila něco o mojí generaci, která prodlužuje studium, co může, a pak několik let pendluje mezi pracákem a friťákem v Mekáči, tak se alespoň zasměju. (15.09.2014)

„…když dál děláme stále totéž.“ Hodně milé překvapení! Vizuální a technická stránka filmu byla parádní, tenhle fakt jsem poznal docela brzy a neustále se mi v průběhu filmu připomínal. Spíš mi před projekcí přišlo na mysl, zda mě Rozkoš nemine příběhem, postavami. A je sice fakt, že některé „umělecké“ a filozofické věci šly mimo mě, ale samotný děj mě chytil a moc bavil. Mnohé scény mi připomněly momenty, které jsem sám zažil či viděl ve svém okolí (nechci použít „jako ze života“, zvlášť, když se to dnes používá pomalu jako nadávka, ale tyto situace se dají takto charakterizovat) a s postavami to bylo stejné. Nejvíc se mi asi líbila scéna s kavárnou, kdy „on“ sedí vevnitř a „ona“ ho pozoruje z venku a píšou si. Ale co se týče konce, na jehož možnou variantu se několikrát upozorňovalo a já doufal, že na ni nedojde, přišlo zklamání; bohužel, bylo to vlastně jediné, co mi nějak víc na Rozkoši vadilo. Takže navzdory zdejšímu nelichotivému hodnocení dávám silné 4* a časem bych se k filmu zase rád vrátil. (13.07.2014)

Experiment českého filmu, ve kterém se zajímavá místa mísí s těmi hluchými. Bohužel těch druhých je mnohem více než těch prvních. (07.07.2014)

Mrazivé realistické drama. S tímhle typem filmů mívám problém, protože je to jako se dívat do zrcadla. Ale ono to tak prostě je a ten film to jen zaznamenává a reflektuje pro ty, kteří nejsou tolik uvězněni ve vlastních hlavách. (05.07.2014)

Milena: "Jako proc Ti vlastne pisu, kdyz o mne vlastne zadny zajem nemas?" Vladimír: "No to je jako jasny, protoze bez toho by nebyla zadna Rozkos, zadne vnitrni napeti, zadna vyprazdnenost dusi, prahnoucich po necem. Zadnej film by nebyl." Milena: "Jses hnusny, cynicky prase, ale ponevadz jsem intouska, reknu to takhle: uz se nemusime potkavat. Nikdy." Vladimír: "Njn. Ale dneska vecir bych Te snad moh jeste jednou-dvakrat voprcat, ne?" Milena: "Tak jo, kdyz myslis." Milena: "Ale prijed az po desate, musim jeste v praci dostrihat tu reklamu na absintovou becherofku." (16.09.2014)

Originální způsob vyprávění, bohužel se mě osudy hlavních hrdinů nedotkly, jako bych stála za tlustým sklem a dívala se z dálky. Třeba Rozkoš ocením víc napodruhé. Ale tvorba Jitky Rudolfové mě zajímá, i když se zatím míjíme. (20.02.2018)

Netradiční - hurá! Doufám jen, že po pár dnech nevyšumí. Možná rozehráno příliš příběhů, emocí - na druhou stranu, to všechno hrálo v Milenčině (nečekaná dvojznačnost) velkou roli. Jana ji hraje skvěle - tu zmučená, tu razantní, aby nakonec totálně slítla k hloupým činům. Moderní doba si žádá debilní činy. A ty jsou divákovi předkládány stylem z House of Cards. U mě dobrý. Zeptejte se za týden. Snad nezůstane jen a pouze: "Ona se bojí, že mi stále stojí za ní pro to jít. Stojí za to žít, stojí za to žít ..." (05.12.2013)

ale o tom to opravdu není. (05.10.2014)

" Studený nohy schovám doma pod peřinou a ráno kafe dám si hustý jako tér, přežiju tuhle neděli tak jako každou jinou, na koho slovo padne ten je solitér ... " (15.09.2014)

Tak a máme tu hru na tvrdý art. Lenže výsledok sa dá nazvať skôr ako zaujímavý, než presvedčivý. Rozkoš je pocitová vzťahová dráma s dôrazom na slovo pocitová. Tie pocity sú dosiahnuté najmä kvalitnou kamerou a niekedy hypnotickou, inokedy otravnou hudbou. Určite teda viac, ako scenárom. Keď tu ale máme takýto odvážny pokus nakrútiť niečo neobvyklé a s rizikom, že väčšinové publikum dielo odmietne, prečo na konci tá nepatričná doslovnosť, ako pre blbcov? Veď keď sa niečo povie raz, tak to nemusíme na konci pri všehovoriacom zábere znova zopakovať iba kvôli tomu, aby to pochopili úplne všetci. (19.02.2018)

Nonkonformní snímky Jitky Rudolfové nikdy nepatřily k mainstreamovému klišé současné české kinematografie, tím spíš, jsou-li v nich prezentováni kontroverzní hrdinové se svými nebanálními složitostmi života. V Rozkoši je ona kontroverznost zastoupena mnohoznačností zdejších protagonistů, odcizujících a odcizovaných, zas a znova podléhajících prefabrikované době dneška. Single hrdinové se single depresemi v single prostředích. Osamělost, citová otupělost, přetvářka, alibismus, stejně jako bezvýznamnost, vlastní prázdnota, nechuť, nuda, stereotyp. Taková jsou synonyma pro Rozkoš, ale nejen pro ni. Téma je až příliš blízké, než aby jej divák vnímal nezaujatě, nezúčastněně. Jakýsi šestý rozměr filmu dodávají herečtí interpreti, především Jana Plodková dochází k zasloužené reputaci po předchozích bezbarvých výkonech ve filmech prostřední jakosti. Budař, Plesl i Myšička ztvárňují každý po svém životní ztroskotance, kteří pod rouškou vlastního sebevědomí zakrývají naprostou vyhořelost generace mladšího středního věku. Rozčarování, deziluze, možná také znechucující opovržení a pocit marného zápasu se sebou samým, takový bude nejspíš výsledný dojem z tohoto bytostně artového filmu, který by díky své naléhavosti určitě neměl stát stranou širší divácké pozornosti. (04.03.2014)

Dobrá kamera, zajímavá hudba, pěkné vizuální nápady, například ta velkoplošná projekce za okny hlavní hrdinky. Jenže nikde žádná pochopitelná lidská postava, jen samí mimozemšťané, umělci, nebo co to bylo za tvory. Takže nevím, o čem to bylo, ani co mi to chtělo říci, ale na druhou stranu jsem u toho neusínal (50%). (15.09.2014)

A máme tu aspiranta na nejpodivnější paskvil roku. Krátce po průměrném Krásnu a výborných Něžných vlnách to asi jinak nešlo. Jana Plodková občas souloží, ale my to až na jednu výjimku nevidíme, Myšák zase nasadí svůj obvyklý pseudointelektuální výraz, Plesl tentokrát víc lidský, Budař posazený hodně vysoko (ale ten konec fakt mazec a dobrej nápad, udělal bych z toho reality show pro politiky a ryby českého rádoby showbyznysu). Podivné nápady, podivné obrazy (sms jsou to nejmenší). Mělo to být o ženský, která si prostě nemůže najít stálýho chlapa, nebo o něčem jiném? Chválím jedině to, že se tvůrci nevydali tradiční cestou filmově nadsazených motivů a neuvěřitelných náhod, jenomže tenhle civilní a klidný film je zatracená nuda. (31.05.2014)

1* za scénu s Karlem Zimou, jinak absolutně o ničem. (04.12.2023)