Rozkoš

Film působí nevěrohodně jako celek, postavy jsou uměle slepované, uměle existují, uměle k sobě náleží a nenáleží, nevíme jaké jsou jejich rozpory, "pravdy", (kým jsou, kým by mohly být,kým nejsou, co předstírají ? kým jsou částečně? ) úzkosti, (je to jen to, že si hlavní hrdinka nemůže najít chlapa ? ) Kdo je Jan Budař ? Je intelektuál v exilu nebo nudný intelektuální exhibicionista ? Každopádně jeho postava o sobě příliš neprozrazuje ani nenaznačuje. Herecky nepřítomný byl Martin Myšička. Jinak herectví skrze smsky příliš nenaznačuje. Číst si text na obrazovce a neslyšet hlas odesílatele, nevidět jeho tvář, to už je na film příliš, kde jsou emoční projevy ? To už k tomu rovnou mohli hrát robotičtí Kraftwerk /ti se ale netajili image Robotů/ Hudba se nedostavila a zůstal jen neznámý šum... Škoda debut "Zoufalci" se mi líbil. (21.12.2015)

Rozkoš? Tohle byla rozkoš? Pokud ano, mám jen jednu jedinou asociaci a tou je vodní nádrž Rozkoš, pořádně utemovaný sud a hodně těžký kámen! Jak já jsem bláhová. Názvem filmu jsem se nechala nachytat. Očekávala jsem příliv vzrušení, neutuchající vášeň, peprné pikantnosti. Prostě vysvětlení, proč že to vlastně mladé generaci stojí za to žít. A ono NIC! Pokusím se o přiblížení soulože století. Fotky. Jedna za druhou. Vzdechy. Aa.. aach… nádech, výdech… nádech, výdech… Fotky. Další fotky, spousta fotek, stromy, slunce, prostě fotky. Jsem zmatená, neb nevím, co se tam vlastně děje. Astmatický záchvat? Alergická reakce? Zástava? A pak to přijde! Spermie pod mikroskopem! Takže po hodinové výměně esemesek se začalo konečně souložit a divák u toho ani není! Zvědavější divák může tedy zcela svobodně další hodinu dumat nad tím, jestli byl v ní, na ní, pod ní nebo se jen přilepil k nějaké slunečné fotce. Nebo to znuděně dokouká jako já, s přestávkami, poposedáváním a koukáním na hodinky. Challenge Tour Special, červen 2015. (02.06.2015)

Chcípácký film model 2013. Opouští šedou všednost a přízemní perspektivu, zvedá oči ke hvězdám, odehrává se v prostoru, který má jasnou symbolickou dimenzi (akcentovanou kompozicemi i podobou předkamerového prostoru), nebojí se náznaku a víceznačných epizod. Je prostě sebevědomější, přitom se ale paradoxně patlá ve stejném blátě jako jeho provinčnější kolegové. Postavy jsou stejně nesympatické, apatické, bolestínské a tezovité. Intimita, hlubší empatie, možnost se angažovat (byť jen) v banalitách schází. Hezčí balení, stejně rozpačitý vnitřek. Navíc některé "společensko-genderovo-kritické" vtípky trpí syndromem trapného humoristického skeče. Za tu snahu vidět pofidérní "životabídu" alespoň trochu z nadhledu a za těch pár záběrů, které prozrazují důslednější režijní koncepci, dávám Rozkoš (která nenavozuje rozkoš ani důslednou absencí rozkoše) kamsi lehce nad průměr. Jediné, co mě skutečně fascinuje, je, jak mě všechny tyhle "generační" výpovědi míjejí. Už od Samotářů. U Rozkoše to můžu alespoň svádět na to, že se odehrá ve zcela jiné realitě, kde se ve francouzských filmech ze 30. let přeostřuje v rámci jednoho záběru a KINA je dávají s rychlodabingem. Haha. (05.12.2013)

Na české poměry má Rozkoš dost zajímavou kompozici, navíc docela důsledně a bez kompromisů dodržovanou. A pár momentů je opravdu dobrých. Škoda, že přesto jsou zde obsažena všechna klasická stigmata českých pokusů o čistokrevný umělecký film (nejvíce iritující je potřeba neustále zaplňovat zvukovou stopu různými voiceovery, obsahujícími rádoby filozofické plky s co největším počtem cizích slov na jednu větu a týkající se nejlépe vesmíru...ach jo), čímž vzniká nepříliš obohacující křeč. Jinak Plodkové takovéto role sedí velice dobře a štěk Karla Zimy pobavil. (02.05.2014)

No vida! Po tak nějak nijakých Zoufalcích natočila J. Rudolfová vyzrálý a vtipný pohled do duše rozpolcené ženy. Každý na to přemýšlení o životě ale asi není, jak je vidět na zdejším hodnocení. Škoda. Film je to vytříbený a kompaktní -jak příběhem, tak stylem- a k závěru spěje krásně plynule. Ovšemže si všichni z filmu neodnesou totéž; tohle není příběh o Brandonovi z Beverly Hills, do kterého je vidět jako do křišťálové studánky. (K mnohovýznamovým lynchovinám to má ale daleko. :)) Máte-li rádi vztahové filmy od Linklatera nebo LaButea, tohle byste si měli užít. (04.02.2014)