Samuraj

Režisér Melville prý hledal černobílou náladu v barevném filmu, a to se mu skutečně podařilo. Vizuálně působivý snímek, špinavě krásný, s magickou noir hudbou a povedeným koncem. Rozhodoval jsem se mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec mi asi opravdu vadí všechny ty nelogičnosti, co už vypsal Monolog, a navrch tyto další: Jak policie dospěla k zadržení všech podezřelých mužů? To sebrali všechny muže v Paříži, co měli na sobě baloňák? A nestačilo by tedy, kdyby si Jef Costello baloňák prostě sundal? A dále - když je Jef a jeho milenka na křížovém výslechu, nestačilo by pár dobře mířených otázek (např. jakou barvu mělo spodní prádlo ženy), aby byl odhalen jejich komplot? Proč si u výslechu policie počíná tak amatérsky? Ano, chápu, že Samuraj nemá být posuzován jako klasická detektivka, ale spíš jako artová studie samoty. Přesto nelogičnosti v ději vadí, protože film činí nevěrohodným. A pokud ho bereme jako pouhou studii samoty, tak je to příliš dlouhé, monotónní, stále stejně chladné, bez náboje… Člověk si z toho nakonec vezme jen onen pár svítivě modrých očí. Což mi ale za dvě hodiny připadá trochu málo. (06.02.2016)

Ojedinělý snímek, v němž se setkává stylistická strohost s ozvláštňujícím formálním uchopením, které dává vyniknout zcela jiným parametrům, než by jeden od thrilleru o nájemném zabijákovi očekával. Prim hraje melancholie, atmosféra a celková odtažitost, již Melville nenabourává ani v dialozích, které jsou okleštěné na nejdůležitější fráze, díky nimž se může rozvíjet jednoduchý příběh o pomstě, ale především samotě a potlačovaných emocích. Atmosféra a podmanivé zobrazení hlavního hrdiny přišpendlí diváka k obrazovce, škoda tedy, že jeden nastavený výraz si drží vyprávění až do samotného konce, který inscenačně příliš nezaujme, byť myšlenkově a jako součást přemýšlivého díla obstojí... 85% (26.10.2018)

Ačkoliv dávám o hvězdu víc, naprosto se ztotožňuji s komentářem monologa. Tu hvězdu navíc dávám proto, že primárně jsem nesledoval děj, ale Melvilleho okouzlení místy a místem - líbilo se mi šedivé ladění "samurajova" bytu včetně oprýskaných zdí, zvláštně poetické schodiště v chodbě, a samozřejmě všechny ty procházky a projížďky upršeným městem, jízdy metrem - zkrátka poetika všedního okamžiku, k čemuž dobře přispívá i to časování - od tuším pátku 18. hodiny do úterka večer. Jenže pak je tam ten děj, že jo? Pro pana režiséra není podstatný a je to znát, protože zde najdeme spoustu nelogických jednání postav včetně samotného "neprohrávajícího" samuraje, který ve výsledku působí spíš jako amatér (na tom mostě nad železnicí, že jde znovu do baru, že nemá tajný byt, který by policie nenašla, v podstatě jen soudí okolnosti podle toho, jak moc rozrušeného má ptáka (doma v kleci). Okolnosti celého "případu" je nutno si domyslet, i když náznaky zde jsou, ale pořád je to jen teorie, že bar chtěla převzít konkurenční skupina a ta osudová pianistka v tom hrála jen volavku. Na kaźdý pád jsou motivy hodně nejasné a šlo by o nich s úspěchem neustále polemizovat. Ale když se fakt soustředím jen na atmosféru, jistou poetiku místa ozvláštněnou divným mužem, tak pak jo, pak je to sledovatelné. (25.12.2020)

Neosobné a chladné. A stále funkčné. Hrdina je vrah chodí hore-dole, policajt je sviňa a chodí hore-dole. Famme fatale určite netradičná. A film má šmrnc, ktorý sa ťažko popisuje, lebo sa tam vlastne nič extra nedeje... Je to niečo ako Jarmuschove filmy (HRANICE OVLÁDANIA). Samuraj určite ostane v pamäti dosť dlho... (15.03.2016)

Osamělost nájemného vraha vylíčená ve všech odstínech šedi. Alain Delon se pro tyhle chladnokrevné typy snad narodil. Jean-Pierre Melville rozehrál několik dlouhých napínavých sekvencí, ať už se odehrávají na policejní stanici či při sledovačce v metru. Výborné francouzské krimidrama s působivou atmosférou. (03.01.2016)