Dagmar Havlová (E04)

Dagmar Havlovú nemám veľmi rada, ale dnes ma presvedčila, že je dobrá herečka. Hlavne v prvej poviedke ma úplne dostala, tie emócie boli veľmi silné a dokázala ma strhnúť a vzbudiť moju empatiu. Táto prvá poviedka bola z troch tá najlepšia a najzaujímavejšia. V druhej hrala taktiež výborne, celkom odlišnú úlohu, ale bola veľmi presvedčivá. Tá zápletka bola však postavená trochu na vode. A tretia, no čo ja viem, a o čom to vlastne bolo? Asi len o hre na klavír, ale hralo im to pekne:) Potešilo vidieť mladého a starého Brzobohatého, ale pán Radoslav dostal málo priestoru a syn Ondrej ho mal celkom dosť, ale samotná postava mu umožnila predviesť len muzické umenie, nie to herecké. (15.06.2014)

Afektované, upjaté, studené, odtažité, místy nadmíru hysterické. Nebyl to Strach, koho jsem se obával, zalekl jsem se těch nelaskavých, neúprosných, zlostných a ledových hereckých očí, které probodávaly diváka skrz televizní obrazovku až do jeho domova. Místy jsem se na pohovce !! probodnut zlýma očima !! doslova krčil. S odchodem Václava Havla do politického ústraní a následně i do jiného světa vymizela z lidiček naší země laskavost, upřímnost, obětavost., ... prostě všechny pozitivní charakterové vlastnosti. Dnes vládne bezohlednost, chamtivost, závist, zlost a sobectví spolu v ruce s celkovým morálním úpadkem. Prostě taková ta dnešní doba nečasu. A některé z těchto aspektů se v tomto režisérsky skvěle natočeném snímku jakoby zrcadlí. Těch špatných příkladů v praktickém životě máme kolem sebe více než dost a proto jsem poněkud rozladěn tím, že mi nabízí ČT1 nedělní kulturní vyžití v tomtéž stylu, dokonce nyní v předvánočním čase. Copak už v našich životech není žádných pozitivních příkladů, ze kterých by se dalo čerpat při tvorbě filmového scénáře? Nepotřebuji pohádky, pouze psychické povzbuzení v té dnešní nemorální době. Mít jen alespoň pocit, že ne všechno už je definitivně zničeno (Klára - vztah otce a syna), zkorumpováno a zneužito (Tony Bránová) či promarněno (Tereza). O co větší potěšení bylo pro mě sledovat umění opravdu herecké hvězdy Jany Hlaváčové v cyklu Setkání s hvězdou, o to větší bylo mé zklamání z Dagmar Havlové v oněch nesympatických rolích. Rád bych ji jednou také viděl v pozitivnějších rolích, např. komediích, které tak úspěšně kdysi točila. Zvládla by to vůbec ještě? (10.12.2012)

To si doufám děláte srandu tady s tím hodnocením! Vždyť to bylo naprosto nekoukatelné. Kromě úplně debilních klišé (rozflákání auta?!?!) byly stupidní i scénáře jednotlivých příběhů. Herci, snad všichni do jednoho, příšerně přehrávali, v čele s Herečkou (H je velké záměrně) Dášou (u té jsme si na to přehrávání zvykli, takže nepřekvapí). No jestli to měl být nějaký tribut, tak už, prosím, další ne! Tu jednu hvězdu snad za Radoslava Brzobohatého... (10.12.2012)

Zdálo se mi to, nebo Dáša mírně přehrávala? Herečka je to samozřejmě výborná, to bez debat, ale tady v určitých polohách asi opravdu trochu ujela. Nicméně musím pochválit perfektní hudbu (kterou sloužil Ondřej Brzobohatý) a rovněž souhlasím, že z některých povídek by se dal vytvořit krásný celovečerní film. Jako nedělní večerní oddychovka je to ale povedené dílko... Především první povídka... (09.12.2012)

Klára: Něco takhle emocionální bych ani ve snu nečekal a co je ještě překvapivější, že to funguje, od tohohle tématu jsem to na tak malé ploše nečekal, v nějakém zvrhlejším anime o xy dílech možná, ale tady... Nu, velmi dobré, velmi dobré... Ale co já se vlastně divím? Vždyť to točil Jirka Strach! Tony: Nudnější povídka, která stojí jen a pouze na hercích a titulní Dagmar tu naštěstí kontruje Michal Novotný, který i přes štěněčí výrazy dokáže hrát, škoda nudnější zápletky. ´Tereza: klavír, klavír, klavír.. Nulová pointa, celá povídka jenom rozhodí kostky, ale figurkou netáhne ani jednou. Závěr: první povídka jasně nejlepší, ostatní bohužel hrozně strácí na scénáří, jako počest madame Dagmar to ale docela funguje, troufám si tvrdit. (15.06.2014)