Revival

Kterak sestava výborných herců zachránila nanicovatý příběh, o kterém je lepší moc nepřemýšlet. Dalším bonusem je původní hudba, která se úspěšně tváří jako písně, které mohly být napsané před čtyřiceti lety a přitom mají slušný hudební potenciál. Skvělé bylo obsazení Vojty Dyka do role hudební hvězdy. On si ze sebe srandu dělat umí. A třeba filmu přitáhl i nějaké mladé divačky, které možná ani nepochopily, že jim film přesně ukazuje, proč v něm jejich idol hraje. Komedie z rockového prostředí by měly být odvázanější i odvážnější. (08.01.2015)

Nebylo to tak otravné, jak jsem vzhledem k tématu a jménu režisérky čekal - nakonec se z toho vyklubala docela snesitelná oddechovka. Přesto je tam mnoho podstatných nedostatků - kašírovaná zápletka se smrtelnými onemocněními, zcela nefunkční a umělé vedlejší vztahové linie (dcera a Dyk, Dyk a skupina, dcera a Genzer, Krobot a Bydžovská) a poněkud těžce nezvládnutý závěr (Nellis prostě nemůže odolat dokonale nenaplnit svou dávno otřepanou škatulku "hořké komedie"). Nabízí se také otázka, proč údajně česká hudba ze 70.let zní tak jak zní, tedy dost nevěrohodně. Film naštěstí drží nad vodou zejména trio Geišberg, Polívka, Krobot a nenápadná, realisticky laděná Cibulkova kamera (tak má kamera v mainstreamu vypadat). Zasmál jsem se jednou nebo dvakrát (ano, jednalo se o nadávky, propracovanější gagy nehledat) ale kupodivu mi to nevadilo - Revival jsem vnímal opravdu spíše jako čistě hudební film než komedii. Přemýšlet o tomto filmu v rovině kritiky médií nebo úlohy disentu je zbytečné, jelikož řečená témata jsou ve snímku nakousnutá asi dvěma větami či záběry a ponechaná ležet ladem. (21.02.2014)

„Vy ste taky moc pěkná. Máte např. moc pěkné....boty“. Faktem zůstává, že tohle bych spíše čekal od J. Vejdělka popř. (současné) M. Poledňákové než A. Nellis a naopak si troufám rozhodně tvrdit, v rukou P. Zelenky by se jednalo o nezapomenutelnou podívanou. Plivat na Revival však proto ještě nebudu. Nenáročný, kvalitativně notně rozkolísaný snímek, který kolem vás prosviští bez jakékoliv zpětné rezonance, o nějakém (hlubším) přesahu nemůže být řeč. Jako příjemná oddechovka na So večer, však poslouží naprosto spolehlivě. Ano, můžeme namítnout, že v současné záplavě paniců nanic, ulovených miliardářů, bestiářů, zkrocených krokodýlů ....vyčnívá jakýkoliv počin, jak strašák v čerstvě zaoraném poli, ale nakonec můžu konstatovat, že pozitiva, byť těsně, přebila negativa. To přes fakt, že pachuti jisté prvoplánovosti a lacinosti (když pominu fakt, že Alice dobrovolně rezignuje na jakoukoliv snahu o motivaci postav, postupný vývoj...) se divák jednoduše neubrání. Scénář rozhodně na nějaké ocenění zrovna neaspiruje, stejně jako se nevyvaroval opakovaným klišé (postava slepce začíná s postupujícím časem silně otravovat), Heřmánkovi s Polívkou vyžilé rockery (narozdíl od neúprosně stárnoucích bilancujících chlapů) jen těžko uvěříte a Geňa, ruku na srdce, do tohoto formátu jednoduše nepatří. Za to M. Krobot si svojí typickou roli užívá s noblesou sobě vlastní a M. Geišbergovi jeho rockera, chytající druhou (třetí?) mízu, bez problému uvěříte. Příjemným osvěžením je potom bezprostřední „malá prsatá“ J. Boková. To v případě V. Dyka, může divák pouze porovnávat, zda-li je horší zpěvák či herec. Na druhou stranu (byť do cílové skupiny mám asi tak blízko jako Ljuba Skořepová k zápisu do první třídy) si dovedu představit, že je to právě on, kdo něžnější části zdejšího (pubertálního) publika, přivozuje příjemné vlhko v kalhotkách a nevědomky je připravuje na letní olympiádu v nové netradiční disciplíně- hodu na (živý) pohyblivý terč. Pokračování, v podobě vyprodaného Strahova, bych se přesto jen nerad dočkal. Už kvůli faktu, že pouhá samotná představa protestující Z. Bydžovské, překonávající délku místního hřiště, mi.....zůstaňme u smířlivé fráze, „nedělá po těle dobře“. 60% (02.01.2015)

,,CHCETE VIDĚT CO VÁS JEDNOU ČEKÁ? CHCETE VIDĚT, JAKÝ TO JE BEJT STAREJ, PLESNIVEJ A PŘITOM STEJNĚ STEJNĚ POŘÁD BLBEJ? TAK SE DÍVEJTE!…“ /// Veskrze optimistickej film, pro nás, nad hrobem. To by člověk nevěřil, kolik ještě může bejt v nás, dědcích, energie. (A že Geňa dokáže vytvořit parádní roli.) Milá Alice, já myslím, že KONEČNĚ někdo v Čechách vytvořil film pro nás, chlapy! Trocha ,,těch našich“ starostí, trocha těch rodinnejch trablů, úsměv na rtu můžou by mohli vykouzlit i starosti s propagací, a třešničkou zdá se mi hudba, byť je to z třeba z koncíku v Hořovicích. Vono to bude asi věkem. Nehledám tady nějaký píčoviny vo založení nebo snad složení kapely. Vo tom ani ten film není. Jde vo voddechovku, která je o přátelství, vo stárnutí a stopro vo radosti ze života. Srát na to, že je pro rockery, co to maj za pár (nebo jednou mít budou). Vona totiž ta chvíle, kdy se směješ s nejlepšíma kámošema – pičo, to je fakt k nezaplacení. (Na všechno vostatní je tady Mastercard.) Můj osobní filmovej REVIVAL. Já prostě vím, že ty starší jsou opravdu náročnější. Takže mě (vy mladší) i to hodnocení (vy starší) berte s rezervou. Lehce (soukromej) obdiv patří i Honzovi Ponocnýmu. Co dodat? Snad jen jestli-že chcete poslat rodiče místo do prdele pro změnu do kina – já myslím… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímaj se o mě magazíny… třeba - ,,Ještě jsem tu“. 2.) Fotr dodneška nechce mluvit vo Rakovníku. /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ne (08.11.2013)

Jedna věc je, že mi film přišel na komedii málo vtipný a jeho humor nevkusný (kalhotky, sranda ze slepce) a že se mi protiví jím propagovaný kult aktivního mládí, zploštění podzimu života na kafrání o smrti a uměleckého úspěchu na počet prodaných lístků. Nemluvě o rádoby kritice bulvárních praktik, z nichž film licoměrně těží ve svém marketingu i v zápletce, případně o předstírání apolitičnosti popíráním spojitosti mezi filmovou kapelou a disentem (který je ve filmu mimoděk a bez špetky soudnosti prezentován jako jakýsi intelektuální bonus k životu za normalizace). Druhá, podstatnější věc je, že Revival selhává na základní rovině výstavby příběhu. Vyprávěcí vzorec návratu na výsluní nejenže není uspokojivě naplněn (Smoke samotní se de facto nestávají znovu slavnými, za jekot vděčí mladší kapele). Podružný jako kdyby byl jakýkoli vývoj. Syžet nezatajuje důležité informace, nevytváří napětí, ve fabuli chybí vážnější konflikty. Jde jen o zveličování drobných lží. Délka záběrů, resp. scén neodpovídá množství nosných informací, které se z nich dozvíme, a přispívá k nekomediálně pomalému tempu vyprávění. (Trapné vychvalování konkrétní značky automobilu vážně nepovažuji za nosnou informaci, ať pro příběh nebo pro charakterizaci postav.) Všechny pseudoproblémy, vyplývající pouze z neschopnosti postav říct si pravdu (ve lhaní se pokračuje i poté, co k tomu už není žádný důvod), se vyřeší příliš rychle a snadno. Ze čtveřice hrdinů prodělá charakterovou proměnu jediný, a to za pět minut dvanáct, aniž by k ní dlouhodobě směřoval. Důsledně neinvenční režie na úrovni českého televizního seriálu ponechává veškeré „dělání humoru“ na hercích, kteří neprojevují snahu odehrát více než běžný standard a vtipní zřejmě mají být pouhou svou přítomností, případně tím, že významně mlčí (Krobot) nebo říkají slova jako „piča“ (Geišberg). Revival je špatně odvyprávěným, stereotypy prolezlým a neoriginálním filmem, kvalitativně na úrovni předchozího počinu Alice Nellis, s kterým jej pojí také nestydatá vykalkulovanost (kombinace banálního schématu, známých tváří a podbízivých songů). Poledňáková, Vejdělek, Nellis - to od nynějška definitivně není test typu „Co nepatří do řady?“, ale trpká pravda. 35% (08.07.2013)