27 Missing Kisses
L'Eté de mes 27 baisers
Režie:
Nana JorjadzeKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
Goran BregovičHrají:
Nutsa Kukhianidze, Pierre Richard, Jevgenij Sidichin, Rimma Markova, Gia Roinishvili, Nana Shonia, Amalija Mordvinova, Nino Tarchan-Mouravi (více)Obsahy(1)
Do malebného městečka kdesi v Gruzii přijíždí čtrnáctiletá Sibyla, aby tam strávila prázdniny u své tety. Bezprostřední dívka veselými nápady a provokativním chováním brzo rozvíří až příliš stojaté vody místní společnosti. Tu tvoří nejrůznější postavičky opilců a nevěrných ženštin, středobodem Sibyliny pozornosti se však stane pohledný čtyřicetiletý vdovec Alexandr, objekt zájmu mnoha slečen a dam. Sibyla se spřátelí s jeho synem, ten je ale samozřejmě zamilovaný do ní a tak je jen otázkou času, kdy se ze vztahů v nerovném trojúhelníku začne rodit problém. Poetickou, místy lechtivou komedii o bizarních vztazích natočila známá gruzínská režisérka Nana Džordžadzeová, která se prosadila svým předchozím filmem "Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Ten film mě vysloveně políbil. Už dlouho mě při žádným filmu nebylo tak strašně příjemně, jako tady. O tomhle filmu mluvil v jednom rozhovoru strašně hezky Pierre Richard a protože si Pierra jako umělce a bohéma nesmírně vážím, hrozně jsem toužil po našem setkání. Musím se přiznat, že chvíli jsem si říkal, bože co člověk to magor, jenže oni všechny ty neortodoxní postavičky a jejich mnohdy absurní situace se poměrně rychle tak nějak samy od sebe ubytovaly v mým srdci. Ve filmu je hodně záběrů na mladší nahou holčinu, takové guzínské lolitkování, ale ani trošku to nepůsobí slintácky nebo úchylně. Téma lásky je tady zprácovano všemi esencemi, humorně, romanticky, absurdně, ale i tvrdě a nekompromisně. Poetičnost filmu obstarává výborná práce kamery, některé kompozice jsou fakt výstavní a skvěle napasovaná hudba. Film není žánrově možný jednoznačně zařadit a možná proto se mě tak moc líbil. Já tady písmenkuju, ale v hlavě mě pořád jedou scény z toho filmu. Zkrátka jsem objevil svou další velkou filmovou lásku. ()
║Rozpočet DEM 4,3milióna║Tržby Celosvetovo $180,000║ ()
Film, ktery me pripomel ceske filmy ze sedesatych a sedmdesatych let. Sice pozvolne, ale se zaujetim vypravene historky z jednoho zapadakova urcite potesi milovniky "nezavislych" filmu. ()
Bohužel, ne přiliš vydařená koláž >žertovně erotlidských< situací ze života jakési maloměstské komunity kdesi v Gruzii... Nu da, samé také ty panoptikální postavičky, představené otravně přehrávajícími chudožniky regionálního formátu, pitvořícími se v marné hře na velké umění... Celé to připomíná nechvalně protivné sovětské komedie z dob brežněvovské éry. Mám pocit, že tenhle film není zrovna tím nejlépe vybraným příkladem našinci tak málo představované gruzínské kultury. Škoda. Tři hvězdičky ztracené - snad jen jako náplast na tu nemožnost srovnání s více relikty současného gruzínského filmu... - - - P.S. Co však (televizní - na ČT) projekci činilo opravdu na hranici snesitelnosti, byl opět stupidní český dabing, kdy různě hýkající a jinak hlasově naddisponovaní čeští čudlaři, snažící se ještě více >vylepšovat< umění svých soudruhů, totálně zahubili vlastní poetiku filmu...:-( ()
Velice příjemné překvapení, jedno z nejpříjemnějších za hodně dlouhou dobu. Léto ztracených polibků je navíc velmi zajímavý film. Taková gruzínská Lolita říznutá českými Hřebejkovými filmy. Nutsa Kukhianidze vystupuje jako mladá nevinná femme fatale nejen pro dva hlavní mužské představitele, ale také pro pánské publikum. Zaujala mne ještě více než ta americká Lolita. Její nízký věk však nedovoluje žádné erotické extempore (i když by mohlo, hlavní představitelce bylo v době natáčení čerstvých 18 let), a navíc jako čtrnáctiletá si plně neuvědomuje důsledky svých činů. Čtrnáctiletý je i její obdivovatel Mickey, který si ze stejného důvodu plně neuvědomuje svůj čin na samotném konci filmu. Tragikomický příběh je tak zakončen spíše tragicky, aniž by k tomu celou dobu směřoval. Chvíli jsem dokonce uvažoval o maximálním hodnocení, ale právě kvůli dle mého nepatřičnému konci nechávám na čtyřech. PS: Gruzínská krajina je nádherná. ()
Příjemné shledání s Pierrem po letech. Kino Otava, samozřejmě. ()
Gruzínske malomesto, videné poeticky roztúženými očami mladosti. Zámerom bolo zrejme vyvolať úsmevom predchnutú melanchóliu na stratené prvé lásky, ku ktorým ľudia tak radi utiekajú. Panoptikum zaľúbencov, paničiek, alkoholikov, neverníkov sa snaží tu viac, tu menej vydarene zobraziť „krásy života“. Nasilu dosadené postavy a epizódy, v štýle –„ale veď sa tu neustále niečo mimoriadne deje“ - ale z tohto boršča trčia ako slama z topánok.. Napriek istej pútavosti (prostredie, hlavná hrdinka) film ako celok nezapôsobí. Intenzívnejšiemu prežívaniu zabránilo nestotožnenie sa s emočným naladením väčšiny postáv a pocit už viackrát videného v minulosti, a na lepšej úrovni. Túto neveľmi podarenú recykláciu najlepšie charakterizuje hudba Gorana Bregoviča, ktorá je takmer do bodky zhodná s tou, ktorá zaznela v Kusturicovom filme Arizona dream. Pri jej stlmenom zvuku a nie celkom vhodnom použití sa ale v tomto prípade jej katarzný účinok takmer vytratil. ()
Mladá, pochabá Sybila nepochybne svojou prítomnosťou osviežila zatuchlo-konzervatívnu rodinu, u nejedného rozprúdila krv v žilách a svojim extravagantným výzorom a povahou aj rôzne ľudské osudy..Film s veľmi jednoduchou ale svojráznou línou, ktorý zanechá nepochybne divácky dojem... ()
Z prvního zhlédnutí před několika lety jsem si odnesl povznesené vzpomínky. Asi mě musely zmámit půvaby hlavní hrdinky a gruzínská exotika. Teď napodruhé se mi tento film zdál být poněkud jednorozměrný. Je to sled nepříliš souvisejících epizod ze života maloměsta, jehož obyvatelé jako by se stali kolektivní obětí sexuálního harašení. ()
Postava štrnásťročnej Sibyli je úžasná a ja milujem bezprostredné dievčatá. Ale iba ked' sú so mnou ! ()
Gruzínská tragikomedie s trpkou příchutí nevyužitého potenciálu. Představitelka hlavní role je sice k nakousnutí, ale sled epizodek pestré sbírky místních exotů, pro které se všechno točí kolem sexu, mě místy lehce nudil. Hudba Gorana Bregoviće na jedné straně potěšila, na druhou je nutno podotknout, že mistr většinou jen recykluje jinde použité motivy. ()
Príjemný gruzínsky filmík, niečo medzi Kusturicom a Lolitou (brať s rezervou:). Mini epizódky zo života na dedine s kopou zaujímavých postáv (Sybila, Pjotr, Kapitán, atď). Nič hlboké, 27 missing kisses je film,ktorý jednoducho poteší. ()
Zrejme majú Gruzínci len podobnú náturu, ale mal som z tohto inak milého, živelného filmu pocit, že sa občas za každú cenu snaží vyvolať kusturicovskú atmosféru. Toto by som mu vytkol a potom ešte trochu nedotiahnutý scenár. Ale ináč veľmi príjemná oddychovka, v ktorej by som sa ale medzi postavami nechcel nájsť... ()
Sibyla je neřízená střela, hned po příjezdu k tetě začne obracet malé městečko vzhůru nohama, bezhlavě se zamiluje do čtyřicetiletého Alexandra a po promítání erotického filmu Emmanuelle je půlka města "pod vlivem". Moc pěkně natočené, krásné záběry, příjemná atmosféra, obzvláště mě potěšil Pierre Richard v roli kapitána, který hledá moře, neb loď už má. ()
Gruzie je poněkud svéráznější země a samotní Gruzínci jsou svérázní lidé. Ovšem, to jsem použila velmi mírný výraz pro charakteristiku tohoto filmu, protože tohle je jízda toboganem. Sibyla byla docela číslo. Když jsem na scéně uviděla Pierra Richarda, tak jsem úžasem oněměla. Vlastně musím říct, že na mě takhle působil celý film, který byl opravdu velkým a příjemným překvapením. Souhlasím s Hal_Moorem, divoká gruzínská příroda je skutečně krásná. Jen bych tam nechtěla jet tím rezavým autobusem, co mu přestaly fungovat brzdy. ()
Hezky natoceny, poeticky ladeny film z Gruzie, ze ktere jsou u nas temer vsechny filmy nedostupne... Reziserka naplno vyuzila krasy Gruzie a spolu s lehce erotickymi zabery na Nutsu Kukhianidze, ktera zde hraje ctrnactiletou holku, natocila pekny romanticky film. Hezka je i Bregovicova hudba. Kukhianidze, ktera v dobe nataceni mela 17 let, neni zadna kocka na prvni pohled, ale ma neco v sobe a urcite byla vybornou volbou tvurcu tohoto filmu, ze ji obsadili do hlavni role. Obrazove velmi hezky film, obsahove me to ale tolik nezaujalo. Skoda, ze se zrovna tento film CT rozhodla dabovat a nepustila ho v puvodnim zneni s titulky. ()
Koukatelný, chvílemi humorný snímek o bizarním složení obyvatel jednoho gruzínského města/městečka. Když pominu fakt, že se tam všichni chovají jako blázni (nejvíc hlavní hrdinka, se kterou cloumá puberta), vypravěče na začátku a na konci, jenž vysvětluje název filmu (který je našroubovaný až hanba), a škodu, kterou filmu způsobil český dabing (i když je zde patrná snaha, přesto by některé situace vyzněly méně pateticky a ubláboleně, kdyby byly ponechány v původním znění (např.to s tou "mrtvou hvězdou")), tak se jedná o docela povedené, pěkné dílo, které je zas trochu jiné. (Tematicky ale bohužel ne, spíš zpracováním plus tou bizarností.) Díky krásné krajině Gruzie, snímané někdy koncem léta, má film atmosféru, a já dala hvězdičku navíc - z nostalgie. V Gruzii se mi totiž moc líbilo. A taková malá zajímavost: není zcela jednoznačně poznat, aspoň v prvních minutách filmu, do kterých let má být děj filmu situován. Ve Tbilisi jsou uličky a zákoutí, která už desetiletí vypadají úplně stejně - nedochází k modernizaci ani renovaci budov, často nedochází ani ke zcela základním opravám. Domy se zde bortí doslova tak, že se do nich zhroutí střecha. Nakonec byla jediná možnost spolehnout se na Emanuelle, film z roku 1974, na který se obyvatelé města jsou podívat do kina, ale bohužel není jisté, že šel film v Gruzii do kin právě tento rok. ()
Nijak moc mě to nezaujalo. Očekávala jsem víc. Jednou kouknout se na to nechá, ale víckrát už to vidět nemusim. ()
Krásný filmek, který pohladí po duši, je z něj cítit taková ta atmosféra klidných starých časů, žádná uspěchanost, krásné, poetické a krásné. Když se byli v kině podívat na ,, erotický " film Emanuella, tak jsem si se širokým úsměvem na tváři vzpomněla, jak jsem jako pubertální ucho, četla tajně knihu o této prostopášnici, a jednou tam má Emanuella sex s gruzínským námořníkem s knírkem, který by mohl být její dědeček... A to jsem vyprskla smíchy, protože v tomhle filmu mají skoro všichni gruzínci knírek a vypadají neuvěřitelně vitálně, takže třeba je knížka podle skutečné události. Zpět k filmu, překvapilo mě, že gruzínky jsou neuvěřitelně krásné ženy, s aristokratickými rysy a taky pěkné potvory, vzhledem k tomu, jak je režisérka zobrazuje. Zatímco silní dominantní muži, kteří vykonávají důležitou funkci jsou v jejích filmech jinak, fouňové pod pantoflem, kteří se nechávají v klídku podvádět, aby měli od bab klid a jejich bábovka se v klídku nechala někde našťouchnout sousedem ve křoví, ale prostě pohoda života. Nevím proč, ale tento film mi připomíná naš film Jízda, tou pohodou, kterou vyzařuje. A námořník hledající se svou bárkou moře, to už byla jen sladká tečka na závěr.To mi za bůh ví proč připomnělo pana Wericha. Tento film, Vám prostě něco připomene, dětství, mládí, co já vím... Navíc hudební podklad od Gorana Bregoviče je klasicky zajímavě zvláštní, tak jak to mám od něho ráda. ()
Vážení přátelé...je to v podstatě hrozná kravina, herci tu příšerně přehrávají a pitvoří se, na čtyři hvězdičky to asi fakt není, ale nemůžu si pomoct, ten film má v sobě něco zvláštního, co se mi vrylo do paměti. Jeden z těch v podstatě obyčejných filmů, které vás ale něčím dokážou oslovit a zaujmout, ani člověk vlastně neví čím. Což je vlastně to, co činí z obyčejných průměrných filmů ty nadprůměrné...Velkou zásluhu na tom ovšem má ta nádherně praštěná kudrnatá bosorka v hlavní roli... (škoda, že tu není ani napsané její jméno) ()