Líbánky

Už je to tady zase! Opět jsem se setkal s českým filmem, který mě svojí kvalitou vysloveně sejmul, jenže tady na ČSFD ho pro změnu sejmul spíš samotný divák. Nejhorší na tom všem je, že já jsem v průběhu čtení zdejších komentářů vlastně ani nenašel pořádně důvod, proč by Líbánky měly zde mít tak průměrné hodnocení. Tak kde jsou ty špatná hodnocení schovaná? Podle mě jsou Líbánky dost brutální psychologickou náloží, které mi připomněly hlavně skandinávská dramata. Uznávám, že by to klidně mohlo být brutálnější, ale na druhou stranu vše vynahradily perfektní herecké výkony, kde u všech Vám je jasno, co si o nich myslet. Kromě Geislerové, jejíž postava mi po shlédnutí filmu přišla dost nedokončená. Každopádně vše vynahrazuje alespoň obrazový konec, který ukazuje, jaký borec kameraman je. Líbánky tak jsou možná komorním dramatem, ale bez problémů umí zaujmout svojí lidskou drsností a s tou se v českých filmech také zase tak často nesetkávám. (15.09.2015)

Pokiaľ sa budeme na Líbánky pozerať ako na film, ktorý má vyvolávať nejaké otázky a možno sa pokúšať aj o nejaké odpovede, tak známe scenáristicko režijné duo môžeme ako tak pochváliť. Pokiaľ však potrebujeme k plnohodnotnému zážitku aj elementárnu logiku, napríklad chovania postáv, alebo obyčajnej kauzality, tak sa dostávame bohužiaľ k záveru, že scenár je hrubo nedomyslený. Vyvoláva okrem nejakých tých morálnych "artových" otázok (čo by teda mala byť samozrejmosť) aj otázky typu ako sa kto kam dostal, kto čo z kade mohol vedieť, čiže veci, za ktoré by Jarchovského vyšticovali na FAMU za uši. No a on chce po nás sedem euro v kine. Nižšie hodnotenie ale pramení z toho, že podľa mňa natočil Hřebejk televíznu inscenáciu. Spomínané škandinávske, alebo americké nezávislé drámy proste vyzerajú filmovejšie. V telke (zadarmo) to bolo tak akurát. (09.01.2015)

Ale jo, mně se to vlastně docela líbilo. Je to sice nehorázná vykrádačka severských psycho filmů (Rodinná oslava, Melancholie), některé pasáže se příliš vlečou (všemožné nekonečné svatební reje) a švagr Míla působí, jako by si sem odběhl z natáčení se Zdeňkem Troškou. Ale na druhou stranu hudba a kamera jsou bezvadné, atmosféra nepovedeného večírku docela hutná a napínavá - Jiří Černý hraje skvěle podivného týpka, od nějž člověk neví, co čekat, a přiznám se, že závěrečná pointa mě dost mile překvapila. Čeho si ale nejvíc cením - přesto, že zpočátku námět vypadá ohraně, nakonec vypovídá o tématu, které mi připadá celkem originální (následuje SPOILER). Příběhů o tom, že jeden žák šikanuje druhého je spousta, ale příběhů o tom, jak se s tím pak šikanátor (tedy nikoli jen šikanovaný!) vyrovnává, těch zase tolik není. Vyvolává to řadu otázek - např. zůstali byste s Radimem, kdybyste věděli, jak nemorální věci v mládí dělal? A nebo to byla jen taková klukovina, co se trochu zvrtla? I když nemohu říct, že by se mi všechno líbilo, hodnotím nadprůměrně, protože mě Líbánky přinutily zamyslet se. A dokonce se dostavilo i cosi jako katarze. (05.10.2013)

Film vyloženě pro ženské. Pustil jsem si ho při jiné činnosti snad třikrát, ale dívat se na okoukané ksichty, tutam prošpikované méně známými je pro mě nuda. Proč nuda? Stále se opakují v mimice, gestech. A cože si tak pozoruhodného povídaj? Nic co by člověk nezažil, či neměl ozkoušeno. Spíše mě zaujalo, jak se tak koukám na to co ti dva tvůrci už vytvořili, tak že je to stále baví, a nepolevují, ba spíše naopak... Unudit nás k smrti - to je jejich cíl?! Ale v čem se režisér zlepšil, tak určitě po výtvarné stránce, v umění tajmingu, taktéž mu jde skladba scén lépe, než v jeho dřívějších filmech. To ano, to je neoddiskuvovatelné, ale myslím si, že je to málo. Kolik ale jen času stojí příprava filmu, od námětu, přes scenář, až po realizaci, to vše si uvědomuji, a obdivuji v tomhle týmu, o to víc mě ale mrzí, že jejich filmy nemají takový divácký zájem, jako třeba filmy Troškovi. Ale možná to stačí k tomu, aby pracovali naplno dál. U Petra Jarchovského ale obdiv i za to, že vedle své slušné psavosti, tak je i vedoucím katedry scenáristiky a dramaturgie, což mu uřízne taky dost času. Sice se mi v podstatě jejich filmy nelíbí, ale mají své fandy, tak proč b nedělali dál, když je dneska tolik televizních kanálů, a ty je třeba krmit nejen seriály, a oslavnými dokumenty, ale i hranou tvorbou. (01.11.2020)

Hřebejk jednoznačně umí točit a je to dost možná nejlepší český režisér současnosti, jenže jeho nevýhoda je, že ve filmech dost často zpracovává hrozné hovadiny od vyšeptalých a nedobrých spisovatelů žijících jen z vlastního jména (koukám na tebe, Vieweghu), nebo točí podle Jarchovského, který dokáže střídat výborně napsané postavy i příběhy (Nevinnost) s hovadinou, kde hrají prim (nebo se o to alespoň snaží) neskutečně škrobené dialogy jako z pera sedmnáctiletého nižšího šlechtice z viktoriánského Londýna,kterého někdo zatáhl do opiového doupěte. Dobré záběry a snaha o náklon ku severským dramatům to rozhodně nezachrání, nehledě na některé neskutečně debilní postavy (bohužel, včetně té, kterou hraje Aňa). (14.02.2014)