Líbánky

Krásný příklad toho, že česká filmografie ještě není zcela mrtvá. Pomalu plynoucí, nikam nespěchající drama, které divákovi dílky celkové skládačky odhaluje postupně a po celou dobu ho nechává tápat, kde je vlastně pravda a co je nebo není přibarvené. Díky tomu si dokáže udržet pozornost po celou dobu stopáže až do samého, pro mě až překvapivě "tvrdého", závěru. Pan Jarchovský to pro mě napsal dobře, i když někdy s menšími škobrtnutími. Aňa Geislerová jasně vyčnívá. Majer jí obstojně doplňuje a celkově se na to příjemně kouká. Velmi mě překvapil hudební podklad v podání Aleše Březiny. To bylo něco krásného do čeho skvělá Štrbova kamera přesně pasovala. Dlouhé, statické záběry tomuto snímku velice slušely. Příjemné překvapení od Hřebejka. Rád se na Líbánky podívám ještě jednou. A nenechte se zmást názvem. Idylka se zde nekoná. (02.09.2013)

Po pravdě celý půdorys premiérového snímku odkazuje k severské klasice, Rodinné oslavě od Thomase Vinterberga. Fasáda pospolité slavnosti se postupně drolí, až uhodí blesk: u Vinterberga syn, který otce slavícího šedesátiny obviní, že své děti znásilňoval. Podobně v Líbánkách pronikne na svatební veselici zneklidňující host s výbušným sdělením z minulosti. Vstup vetřelce si sice trochu pomůže náhodou, ale jako ukázkový příklad společenské infiltrace má svůj půvab a hlavně nejednoznačnost záměru i cíle, jež nevtíravě, podprahově, leč vytrvale znepokojuje. I detailem včetně cizincova dárku v igelitové tašce mezi nazdobenými krabicemi s bílými stuhami. Trhliny v navenek hladké fasádě se prohlubují s příchodem noci, klíčové postavy zahustí dusno výměnou ložnic a blažený divák se jen tiše modlí: Bože, prosím, dej, ať to tak vydrží, jen ať to nezkazí, ať vysvětlení není banální. (23.03.2020)

Poslední dobou se mi zdá, že buďto hluchnu nebo někteří naši herci z té mladší generace začali kašlat na to, zda se umí vyjadřovat nebo zda jim divák vůbec rozumí. V Nevinnosti jsem měla velký problém porozumět Ondřeji Vetchému a tomuto herci už od té doby nerozumím vůbec. Slova přímo drtí mezi ústy. V Líbánkách pomalu nerozumím nikomu a musela jsem si tento film pustit s titulky pro neslyšící, ačkoliv slyším. Tohle není ale jen problém českých herců, i slovenských herců, kteří hrají v českých filmech. Líbánky nebyly taková pecka jako Nevinnost, to určitě ne, ale co bych vyzdvihla je velmi dobře zahraná postava "Bendy" Jiřím Černým. A ještě k tomu má ten člověk úplně stejné pohyby a gesta jako Karel Roden. Lidi jsou si vážně podobní. (14.02.2014)

Když to opravdu vezmu jako pomyslnou trilogii, stojí Líbánky (mimochodem, to je hodně hloupý termín pro svatbu a následující den) někde uprostřed. Konec hodně připomene Kawasakiho růži, naštěstí uvěřitelnost příběhu je vyšší než v případě Nevinnosti. Taky mě potěšilo, že kromě dvou hereček jsem nikoho neznal. Začátek je hodně nepovedený a za sebe můžu říct, že mě film začal bavit až druhý den ráno, když jsme se dozvěděli tajemství. Kdo byl na vojně, asi minimálně tuší, že situace někdy mohla být zlá, a tak snáz uvěří Jarchovského nápadu. Vypjaté dialogy nejsou pro mě to pravé ořechové, nicméně musím uznat, že Majer a Geislerová aspoň nejsou trapní. (09.02.2014)

Film působí, jako by se jeho tvůrci pokoušeli o béčkový thriller z devadesátých let, což nejde zcela ruku v ruce s Hřebejkovou poetikou humorných vedlejších postaviček. Zvláštní komediálně-dramatický mix přežívá díky kameře a skvělým hercům. Silný příběh, smysluplná dějová konstrukce a především tah na bránu však chybí. Spíše zklamání z promarněné šance. (02.07.2013)