Líbánky

Režijně vydařený český snímek o svatbě a nečekaném hostovi, který má temné tajemství o ženichovi. Scénář je velice slabý a po celou dobu hraje pouze s jednou zápletkou, jejíž pointa je skoro až nechtěně směšná, stejně tak herci mi byli ve většině případů, značně nesympatičtí, ale Hřebejkova režie, je stále na vysoké úrovni a i díky ní se jedná na české poměry o vydařený snímek. (18.02.2014)

Už je to tady zase! Opět jsem se setkal s českým filmem, který mě svojí kvalitou vysloveně sejmul, jenže tady na ČSFD ho pro změnu sejmul spíš samotný divák. Nejhorší na tom všem je, že já jsem v průběhu čtení zdejších komentářů vlastně ani nenašel pořádně důvod, proč by Líbánky měly zde mít tak průměrné hodnocení. Tak kde jsou ty špatná hodnocení schovaná? Podle mě jsou Líbánky dost brutální psychologickou náloží, které mi připomněly hlavně skandinávská dramata. Uznávám, že by to klidně mohlo být brutálnější, ale na druhou stranu vše vynahradily perfektní herecké výkony, kde u všech Vám je jasno, co si o nich myslet. Kromě Geislerové, jejíž postava mi po shlédnutí filmu přišla dost nedokončená. Každopádně vše vynahrazuje alespoň obrazový konec, který ukazuje, jaký borec kameraman je. Líbánky tak jsou možná komorním dramatem, ale bez problémů umí zaujmout svojí lidskou drsností a s tou se v českých filmech také zase tak často nesetkávám. (15.09.2015)

Hluboce mě příběh nepřesvědčil, připadl mi uměle vykonstruovaný a nevěrohodný. Už jenom sama situace, že na svatbu přijde někdo neozvaný a nikdo se jej nedokáže zbavit, zvláště pak, když novomanžel ví, proč přišel. K tomu podivné a na několka místech doslova nelogické dialogy, absence napětí či nějaké hlubší sebereflexe. Hezké obrázky, využití kontrastu mezi okamžikem štěstí (svatbou) a temnou minulostí (šikanou) na slušný film jednoduše nestačí. (17.08.2014)

Trierov obraz rozkladu a agónie v podobe požierajúcej sa líšky z Antikrista nahradil záber na kuru, ktorá za béčkovohororového zvuku ďobne do krvavej prasacej lebky. Takto to dopadne, keď robia filmy dvaja "iniciatívni blbci". Keď pochopili, že do smrti nemôžu točiť Pelíšky na x-tý spôsob, tak si kukli aj voľačo, čo teraz vo svete fičí. A tak vznikol neospravedlniteľne impotentný plagiát na Triera. V Melanchólii na začiatku uviazne limuzína v zákrute, postavy sa ešte smejú, ale divák vie, že je to nápadité predznamenanie patovej situácie. V Líbánkach však vidíme len kolónu pekných svadobných áut, v hezkej českej krajine, v peknom zábere. Ako z reklamy na nejakú automobilku. Nie je tu akcentovaný nijaký význam. Štrba pustí do kamery nejaké prasiatko, nech to vyzerá sexi, a našťastie okolo letia labute, treba ich rýchlo natočiť, to budú diváci vlhnúť. A do toho vám hrajú tri klavírne akordy stiahnuté z freeplaymusic. Po polovici filmu sa režisér spamätá, že veď ten Trier kedysi aj dogma filmy točil, také s takou zúmujucou kamerou. Rýchlo poklepe Štrbu po pleci a poprosí ho, aby zopárkrát v práve natáčanom obraze pozúmoval. Takže niekde v strede filmu máte jednu päťminútovú scénu nemotorne pripomínajúcu Trierovu nervózne tekavú kameru. Toto sú ešte tie vtipné pasáže, keď sa smejete na naivite a namyslenosti tvorcov, ktorí sú schopní takúto blbosť pustiť do kina. Zvyšok filmu je čisté peklo. Postavy hovoriace slovníkom pubertálnych grafomanov (objímali sme sa ako pasažieri v padajúcom lietadle, naše bozky chutili po soli) vás zatlačia hlboko do sedačiek. Vo filme sa buď nedeje nič, alebo postavy v siahodlhých literárnych monológoch opisujú dávnu minulosť, ktorá aj z ich subjektívneho rozprávania pôsobí neuveriteľne tézovito. V podstate celá stredná v spomienkach vyzerá ako predstava čitateľa Nového času o šikane na škole, kde sú len obrzáporácki dekadentní alfasamci a utrápení citliví homosexuáli. A záverečný twist je taký priehľadný, že ho musia vidieť aj slepci. Je to trápnosť nad trápnosť a doslovné utrpenie, keď ľudia vedľa mňa v kine na rádoby najvypätejších scénach zo zúfalstva vyprskovali priduseným smiechom........................Keď vypukne tretia svetová vojna, tak sa budú Líbánky používať ako zbraň hromadného ničenia. Arzenál budeme mať na špičkovej úrovni. Najskôr sa začne na všetkých veľkoplošných obrazovkách premietať Príklerovo Ďakujem, dobre., ktoré skolí 99 percent populácie a potom pustia Hřebejkove Líbánky, aby zlikvidovali aj posledných najodolnejších jedincov. (30.09.2013)

Film vyloženě pro ženské. Pustil jsem si ho při jiné činnosti snad třikrát, ale dívat se na okoukané ksichty, tutam prošpikované méně známými je pro mě nuda. Proč nuda? Stále se opakují v mimice, gestech. A cože si tak pozoruhodného povídaj? Nic co by člověk nezažil, či neměl ozkoušeno. Spíše mě zaujalo, jak se tak koukám na to co ti dva tvůrci už vytvořili, tak že je to stále baví, a nepolevují, ba spíše naopak... Unudit nás k smrti - to je jejich cíl?! Ale v čem se režisér zlepšil, tak určitě po výtvarné stránce, v umění tajmingu, taktéž mu jde skladba scén lépe, než v jeho dřívějších filmech. To ano, to je neoddiskuvovatelné, ale myslím si, že je to málo. Kolik ale jen času stojí příprava filmu, od námětu, přes scenář, až po realizaci, to vše si uvědomuji, a obdivuji v tomhle týmu, o to víc mě ale mrzí, že jejich filmy nemají takový divácký zájem, jako třeba filmy Troškovi. Ale možná to stačí k tomu, aby pracovali naplno dál. U Petra Jarchovského ale obdiv i za to, že vedle své slušné psavosti, tak je i vedoucím katedry scenáristiky a dramaturgie, což mu uřízne taky dost času. Sice se mi v podstatě jejich filmy nelíbí, ale mají své fandy, tak proč b nedělali dál, když je dneska tolik televizních kanálů, a ty je třeba krmit nejen seriály, a oslavnými dokumenty, ale i hranou tvorbou. (01.11.2020)