Ulice Montmartre č.125

Dívám se na docela příjemný film, který mě v půli překvapí změnou žánru. Abych byl přesnější - myslel jsem , že to bude lehká komedie, a ono to bylo lehké krimi se spoustou naivních scén. Jinak souhlasím s uživatelem Superpero (muhaaaa!!!), že kdyby to natočili jako drsný a hutný film-noir, byla by to možná žánrová lahůdka. (17.10.2005)

Reziser Gilles Grangier /Komisar Maigrez Zuri/ natocil vskutku sympaticky, slusny film este z 50. rokov. Filmu kraluje suverenne pan Vino Lentura v roli dobrackeho kamelota, ktory predava noviny. Raz vsak zachranil cloveka, ktory chce spachat samovrazdu, a tak sa zacne odvijat pribeh. Ten je sympaticky, ani chvilu nenudi, a reziser Grangier vie/vedel filmovat. Takze ako mylovnik starych filmov 30., 40., 50. 60. a 70. rokov musim zase odporucit. Bavil som sa, a to tak, ze velmi! 76 % (06.09.2014)

Zprvu vlažně se rozbíhající příběh kamelota Pascala (Lino Ventura), který jednoho odpoledne vytáhne ze Seiny muže, který se mu představí jako Didier. Pascal mu poskytne nejdříve svůj svetr, následně večeři a nakonec postel. Muž stále vypráví, že ho jeho manželka a švagr pronásledují a chtějí jej zavřít do blázince. Pascal řeší své starosti a je mu to jedno. Aby se otravného Didiera zbavil, dojde si promluvit s jeho manželkou, která mu řekne o Didierově duševní nemoci. Pascal se stále hlouběji zaplétá do komplikované situace, kdy neví, komu věřit. Když je Didier zavražděn a Pascal je zatčen jako hlavní podezřelý, nabírá příběh na obrátkách. Zavražděný je skutečně identifikován jako Didier, nicméně to není stejný muž, jakého jako Didiera poznal Pascal... (18.12.2008)

Námět svým způsobem není nic světoborného - chlápkovi naruší jeho životní klid nějaký pošuk, a on se s tím musí vyrovnat, to už tu ve francouzské kinematografii bylo kolikrát. A dokonce i s Lino Venturou (a Jacquesem Brelem). Jenže. Tady je za prvé dvojitý twist, a musím přiznat, že ten druhý jsem nečekal a nechal jsem se tentokrát ukolébat a nachytat. A za druhé je to celé takové - samozřejmě je to i svým způsobem od jisté chvíle detektivka, ale přesto - milé. A za třetí je tu Paříž své doby, s jejími bulváry, mosty, Seinou, lidičkami, kavárnami, jídelnami a ano, dýchá z toho ten pařížský odér. Toho kolportéra jsem Venturovi věřil, i to jeho srdce na dlani, a přesto jistou drsnost, a ostatně i to jeho prohlédnutí, kdo celou dobu stál na jeho straně, jen on to blbec celou dobu nechtěl vidět. Nu a oproti tomu ta panička, vyložená andělská mrcha, dokonale zahrané. Musím říct, že mi chvilku trvalo, než jsem se do toho dostal, ten první zvrat v půlce mě zaskočil, ale o to víc jsem pak film docenil jako celek. Na tohle se rád znovu podívám, pro dobrou náladu. (21.12.2023)

Zprvu bylo těžké identifikovat žánr. Komedie? Drama? Thriller? Zhruba čtyřicet minut před koncem však došlo k nečekanému dějovému obratu a film se změnil v napínavé krimi. Ač film francouzský, svou stavbou v mnoha ohledech připomínající americkou tvorbu té doby, přičemž nejen Hitchcocka a filmy noir. Pokud si toužíte zkompletovat svou znalost francouzské kinematografie, nebo filmografie Lina Ventura, bude to pro vás film přínosný a pokud ne, stále to nebude film, který by nudil nebo působil směšně na nepatřičných místech. 80% (07.10.2006)