Tajný policista

Vino Lentura ako kontraspion ...... axte jeden z tej zasranej bandy vystudovanych filmovych teoretikov a melete klasicke hovna typu : rovnake sceny a napady sa len neustale obmienaju, napriek perfektnemu osadenstvu je to naprosta tragedia .... tak budete trpiet, lebo film neriesi svetky tie chujoviny podstatne prefilmove teoretiky ako rozorvany vztah muza a zeny, metafyzicku polarizaciu ludskeho vnutra, konflikt emocii a logiky. Ja jakozto laik -nedouk som dostal perfektnu komediu z 60. rokov, u ktorej som nemusel premyslat, len sa proste odviazat a neskutocne sa bavit. Vystudovane filmove teoretiky -elitari trpia a chytaju sa za hlavu, Martin jasa a systematicky zosmiesnuje ich utrpenie : 88 % (16.10.2018)

4 špioni a jeden kontrašpion usilují o dědictví po zemřelém obchodníku se zbraněmi. Evropští agenti společně bojují proti americkému agentovi, jenž neustále zvyšuje svoji nabídku. A při tom všem panuje nehorázná sranda. Když během poklidné večeře zaútočí asijské komando na hlavního hrdinu, pronese vdova se zasněným pohledem: "No neříkala jsem, že je milý?" Samozřejmě v momentě, kdy většinu Asiatů kontrašpion Francis pomlátí. A mimochodem, Ventura se prakticky celý film usmívá. (17.04.2011)

Královsky jsem se bavil ve filmu plném tajných (mnohdy i supertajných a nejtajnějších) agentů, snažících se dostat plány na nejrůznější atomové zbraně. A protože obchodník se zbraněmi je již po smrti, je potřeba přesvědčit vdovu, aby všechny materiály předala francouzské tajné službě. Jenže o materiály mají pochopitelně zájem i agenti z ostatních zemí... (31.05.2009)

Mireille Darc je náramně půvabná jako mlčenlivý inventář při destruktivních rvačkách na zámku, v hotelích a vlacích. A úplně kouzelná ve scéně, kdy se stoickým klidem překračuje pobitý čínský gang a říká k tomu větu: "No dobře, když nikdo nechce moučník, já si jdu lehnout." Překvapivě svěží zábava i po více než půl století s vtipnými figurkami špiónů (Michel Blanc, Bernard Blier). Pointa úsměvná, ne však kulervoucí. Takový to jako když v čokoládě čekáš na ořech a on tam není. (13.02.2015)

Snad v žádné jiné šedesátkové komedii kromě Kubrickova Dr. Divnolásky jsem neviděl tak osobitou černobílou kameru, jako ve dvou filmech Georgese Lautnera (tím předchozím jsou Povedení strejcové). Řada invenčních záběrů, mezi nimiž dojde i na hru se zrcadlovými obrazy nebo zakompovanou fotomontáž (např. během představování jednoho z agentů), povyšuje tuto špionážní komedii na ojedinělý zážitek... prakticky už od první vlakové scény a záhy velmi hravých úvodních titulek. Vizuál zachraňuje dojem i v případě několika slabších míst, jež většinou probíhají za přítomnosti neskutečně otravné postavy ruského špiona v podání jako vždy přehrávajícího Francise Blanche. Blanchovo výstředně expresivní herectví mě tradičně iritovalo, naproti tomu Lino Ventura dokázal ztvárnit komickou postavu obdivuhodným civilním způsobem. Ventura překvapuje opět odlišnou hereckou polohou, než jsme zvyklí, a ukazuje, že mu není cizí ani suchý konverzační humor, postavený zde na sérii ironických dialogů se starým společníkem (v úvodě v restauraci s Noëlem Roquevertem), ostatními špiony (s Bernardem Blierem byl už Lino sehraný díky Povedeným strejcům) či krásnou slečnou ze zámku (Mireille Darc), doplňuje ho pravidelně o své vtipné pohledy a s neskutečným nadhledem si ještě vedle toho vychutnává i groteskně akční scény, v níž poráží všechny ty Japonce a jiné nepřátelské agenty. V tomto směru jde navíc o zdařilou parodii na akční filmy o nezničitelných hrdinech, velmi pěkně s ironií vypointovanou v závěrečném kongresu voušáčů. K nezapomenutelným gagům patří i počínání agentů, když po příchodu do svých bytů musí čelit nebezpečným nástrahám. Méně Blanche a více nůžek během závěrečného střihu, zbyla by z Tajného policisty špičková komedie. I v tomto případě do jisté míry zbyla, akorát bez páté hvězdičky z mé strany. 75% (07.11.2020)