100 dní v Palermu

Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce.. (12.09.2022)

G. Ferrara je na mafiánskou tématiku na slovo vzatý odborník a ve "100 dnech v Palermu" to jen potvrdil. Použil tu stejnou metodu, jako později třeba v dramatu "Giovanni Falcone". Jde v podstatě o hranou rekonstrukci skutečných událostí, kterých se drží velmi přesně. Generál karabiníků Carlo Alberto Dalla Chiesa na přelomu 70. a 80. letech úspěšně zatočil s Rudými brigádami i pravicovým terorismem v severní Itálii, ekonomicky motivovaný organizovaný zločin na jihu byl však nad jeho síly (stejně jako nad síly všech, kdo zatím přišli po něm). Byl možná trochu příliš sebevědomý - odtud i jeho lehkomyslné jednání co se ochranky týče. Scéna zavraždění generála a jeho ženy odpovídá faktům - tolik pro borsalina. Lino Ventura tu podal možná životní výkon a G. de Sio mu v roli jeho manželky úspěšně sekunduje. (24.06.2007)

100 dní v Palerme ma ničím neprekvapilo. Nevybočilo ani o milimeter od štandardov, ktorými boli vymedzené protimafiánske filmy, filmy o korupcii, prerastení mafie do štátnych štruktúr a o bezmocnosti karabinierov a obyvateľstva proti tomu. Film je v svojej podstate nudný a viac ako boj proti mafii ma zaujal boj Lina Venturu za zvýšenie príťažlivosti tohto, na neúspech odsúdeného, filmu. Mám podozrenie, že distribútor na rozdiel odo mňa film nedopozeral, inak by nemohol napísať, že sa generál s manželkou stali obeťami bombového útoku. (01.05.2021)

Sedmdesátá a osmdesátá léta, tak jak ve skutečnosti v Palermu probíhala. Téměř jakoby dokumentární snímek tehdejší moci mafie na Sicílii a jejich krutých praktik. Všichni ti zavraždění, o kterých se film zmiňuje nejsou jenom smyšlenky nějakého scénáristy, ale jsou to skutečná jména těch, kteří mafii nějakým způsobem ohrožovali, či mohli by vypovídat. Tento snímek se dá považovat za zfilmované obvinění italské vlády, která ve skutečnosti nechala mafii dorůst do tak obrovských rozměrů, že si s ní po létech už nevěděla rady. Ostatně, mafie prorostla i do nejvyšších politických vrstev, ovlivňovala a ovlivňuje politická rozhodnutí dodnes. Je to již čtyřicet let od doby, kterou tento snímek popisuje, mafii se však dodnes italské vládě zlikvidovat nepodařilo. Těžko někdo zruší sám sebe, není-liž pravda? Je nanejvýš nutné mít toto na paměti i v naší dnešní zkorumpované české době (a nejenom té české) a nikdy nepřipustit, aby se něco takového zrodilo kdekoliv jinde na zemi. Chtíč moci a peněz nevyhynul, je stále mezi námi. Jde jen o to, jaký mu necháme prostor. A nerad bych se dožíval v naší české zemi demonstrací proti mafii, jakých jsme svědci v Itálii do dnešních dnů. (21.03.2009)

Trošku jsem si osvěžil vzpomínky na Lina. Zdaleka jsem neviděl všechny jeho filmy a ani nepatřím mezi jeho skalní příznivce, nicméně 100 dní v Palermu, to je pro mě jeden z jeho nejpřesvědčivějších hereckých výkonů. Tentokrát ne, jako policista, ale jako neúplatný generál, což vlastně vyjde skoro na stejno. Velmi přesvědčivý film, který nám trošku osvěžil léta osmdesátá, kde hlavně v Itálli to byla celkem dost síla, o čemž se přesvědčíte konec konců také. Kdo ještě neviděl, ať nečte obsah, připraví se o závěrečnou, všeříkající pointu. (24.08.2014)