Druhý dech

Radost koukat na téměř němé scény: úvodní útěkářskou z lochu, barovou s cooljazzem coby hudebním doprovodem a tancujícími děvami i tu, kdy kriminálnící čekají na kordon s platinou. Kromě toho scéna krutého policejního výslechu by klidně mohla být použita (z policie francouzské by se ovšem stalo gestapo) v nějakém odbojářském snímku - ostatně hned po Druhém dechu následovala Armáda stínů taktéž s Venturou. (17.01.2011)

Již od samého začátku víte kdo je, kdo a co můžete v zásadě v ději čekat, ale přesně v okamžiku když jsem viděl u tohoto filmu ta jména, už jsem se těšil na dobrou hereckou partu. Alespoň vám jich pár připomenu, Lino Ventura, Michel Constantin. Klasické moudro, že není malých rolí, zde platí dvojnásob, protože Michel Constantin zde podává taktéž vynikající výkon. Snímek má dobře vygradovanou zápletku a kulisa noir mu jednoznačně sluší. Není proto divu, že veskrze napínavý film vás vrátí do zlatých časů francouzské kinematografie. Z uvedeného vyplývá, že řeč filmového obrazu přebije mnohé americké filmové gangsterské formáty, které se na rozdíl od tohoto filmu často utápí bezúčelné brutalitě. Proto si myslím, že Druhý dech je natočen velmi kultivovaně. A pokud máte rádi černobílou filmovou klasiku tak vřele doporučuji. Co dodat, snad jen, že tento příběh je údajně volně inspirován skutečnou zločineckou postavou z podsvětí. (05.06.2014)

Melville popouštějící uzdu svému smyslu pro ticho a  drsný, leč nevyhnutelný závěr. Poprvé jsem viděl Venturu v podobné roli, tedy jako antihrdinu, který na konci nestojí na stupních vítězů a jeho jindy tak dokonalá tvář spravedlivého tu dostává masku nemilosrdného zabijáka, přesto si opět jeho postava zachovává záviděníhodnou čest a i přes jeho krutost s ním nelze nesoucítit. Několik scén je pak přímo dechberoucích, třeba dlouhá a  tichem přetékající úvodní pasáž s útěkem z vězení či drsné a mrazivě tiché! přepadení ozbrojeného konvoje. Přes dvě a půl hodiny hypnoticky přitažlivé pětihvězdičkové filmové krásy. (14.12.2021)

Výtečná kriminálka, která s lety zraje jak víno. Sledovat tu přehlídku nádherných starých aut (mj. úchvatný Cadillac Fleetwood 75, dechberoucí Mercedes-Benz 190 D [W110], a nechybí samozřejmě ani klasický Citroën DS 19) a dnes již nežijících skvělých herců v elegantních kostýmech, je čistá radost. Od Melvilla už jsem pár filmů viděl a všechny mě baví svým zpracováním a celkovou atmosférou. Zde mi však k dokonalosti přece jen něco chybělo - filmu by asi v mých očích prospělo zkrácení minimálně o půl hodiny, a potom přeobsadit příšernou Christine Fabréga za někoho jiného (kupř. za takovou Jeanne Moreau). Naopak Paul Meurisse v roli komisaře Blota je dokonalý a každá scéna s ním nemá chybu. A mimo jiné jsem si zde opět potvrdil, že Lino Ventura byl fantastický herec, a jakýkoli film s ním je v podstatě sázka na jistotu (byť je zde trochu nezvyk vidět ho tentokrát - po jeho obvyklých rolích detektivů - v roli kriminálníka). Při sledování jsem si mimochodem párkrát vzpomněl na mou oblíbenou dvojici filmů Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog , kterou může Druhý dech v lecčems připomenout. Můj již tak vysoký respekt k Melvillově filmografii nyní opět stoupnul. (25.02.2018)

Romány José Giovanniho byly u filmařů velmi oblíbené. Možná je fascinovala jeho minulost vraha a jeho následný pobyt ve vězení, možná jsou tak dobré, nevím. Druhý Dech je inspirován skutečným zločincem Auguste Mélou. Melville se snaží ději dát punc opravdovosti a po většinu stopáže se mu to daří. I když vlastně jde zase o mytologii zločinu, která s realitou nemá nic moc společného. Venturův Gu nemá minulost a tak jeho sestup do pekla není až tak emočně silný, jak by asi měl být. (10.10.2021)