Dotěrný chlap

Veberova situační komika obvykle staví na protikladu nesourodé dvojice a Dotěrný chlap se z téhle definice nevymyká. Právě na půdorysu tohoto snímku funguje jeho humor ale natolik dobře, že se k němu Veber na stará kolena vrátil a natočil remake filmu, ke kterému kdysi napsal scénář. Ještě před ním po stejné látce sáhli Američané a pověřili slavného Wildera, aby vylepšil rozpočet studia a ze setkání chladnokrevného zabijáka pověřeného klíčovým úkolem své kariéry a snaživého trouby vytěžil maximum. Bývá zvykem vyzdvihnout originální verzi a kydat hnůj na - jak říkají filmoví fanoušci - zbytečné remaky. V případě Dotěrného chlapa to ale neudělám, postupem času jsem zhlédl všechny tři verze a ani jednu z nich nepovažuju za umělecký neúspěch. Dokonce ani Osinu v zadku ne, i když ji filmová kritika a filmoví fandové rituálně odstřelili. Každá z verzí má své silné stránky, ale i své slabiny. Spojením toho nejlepšího ze všech tří snímků by vznikl skvělý biják. Na Dotěrném chlapovi je úžasná přítomnost Lina Ventury. Nebyl totiž komediální herec, zato role chladnokrevného zabijáka mu padla jako ulitá. Nepřehrával, tu postavu mu zkrátka věříte. Zoufalství v očích vypadá autenticky a o to větší veselí vyvolává. Naproti tomu Jacques Brel - a to ho jako šansoniéra mám rád a ačkoli se vlastně snaží o totéž, tedy hrát komickou postavu na vážno - tady působí spíš rušivě. Pignona mám zafixovaného jako sympaťáka, v Brelově podání ale představuje tak otravné individuum, že bych ho s chutí odkrouhl sám. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)

Viděno 14 měsíců po americké remakové verzi s Lemmonem a Matthauem, jež se tímto stala zbytečná. Příběh smolařského nájemného vraha není špatným filmem, ale cosi tomu dle Veberova žebříčku chybí. Výborný český dabing (Filmové studio Barrandov Dabing 1975, Martin Růžek, Eduard Cupák) to naopak slušně vylepšuje. (16.06.2012)

Je pre mňa málo pochopiteľné, že som na tento film, videný pred mnohými rokmi, zabudol. Bol totiž predobrazom dvoch remakeov (Braček, braček 1981, Osina v zadku 2008) a viac, či menej podobných filmov (48 hodín, Utečenci a Drž hubu!). Ale originál je originál, aj keď chybičky sa nájdu. V každom prípade by sme otravnejšieho chlapa, než akého zahral Jacques Brel, ťažko hľadali. Pre ním kapituloval aj Lino Ventura a ten nekapituloval pred hocikým. (11.01.2015)

Už z filmů s Pierrem Richardem známe, že když se někomu Francois Pignon( případně Perrin) pověsí na paty, nedopadne to s ním dobře. Tady sice Richard nehraje, ale Pignon opět komplikuje svým stylem ala Calamity Jane život nájemnému zabijákovi, který si přišel v klidu do hotelu z okna zastřelit svou oběť. Pignon se však snaží oběsit kvůli své nevěrné ženě ve vedlejším pokoji. Nastane série katastrof, takže vše je nakonec jinak...75% (30.01.2013)

Příjemný osvěžení a navíc Lino v hlavní roli, co víc si člověk může přát? Jen ten soused, ten mi pil krev. Ač se řadím mezi kliďase obecné, moc se divím tomu, že s ním měl náš "Sicario" takovou bohorovnou trpělivost, já bych ji ztratil zhruba po pěti minutách, bouchl bych a bylo by to. Takhle jsem to musel ještě hodinu vydržet, čehož však vůbec nelituju. Přece jen, takových odlehčených filmů a lá Ventura, jsem zatím moc neviděl. (08.03.2016)