Le Rouge est mis

Le Rouge est mis - Svítí červená (myšleno světlo): je detektivním filmem v noirovém výrazu. Gilles Grangier adaptoval stejnojmennou knihu francouzského detektivkáře Augusta Le Bretona z roku 1954. Zaujmou prokreslené, hrubé, surové obrazy Louise Pageho a Marca Championa, zajímavostí je jméno asistenta režie - tím byl Jacques Deray (později oceňovaný režisér kriminálních kusů). Předností je atmosféra a klima stavu společnosti. Zločin je koníčkem, vášní, posedlostí, dobrodružstvím, v jednom případě přeroste v zuřivost. Policejní praktiky nejsou schopny překonat ducha svých představitelů a těm, co jednou překročili zákonný rámec, nedávají důvěru v druhou šanci. Hrdinou noirového příběhu je Louis Bertain neboli Louis le Blond (dobrý Jean Gabin), provozovatel automobilového servisu, vůdce gangu a jistý řidič. Život nabízí mnoho radostí a dobrodružství, ale rodina je přec důležitější než zaslepená zuřivost a torzo přátelství. K výrazným postavám patří: Louisův "nevinný" mladší bratr Pierre Bertain (příjemný Marcel Bozzuffi), čím dál zuřivější člen gangu Pepito, neboli Cikán (zajímavý Lino Ventura), ze zvýšené zuřivosti vystrašený člen gangu Frédo (příjemný Paul Frankeur). Z nejvýraznějších ženských postav: romanticky nestálá manikérka a Pierrova milenka Hélène (zajímavá Annie Girardot) a starostlivá matinka dvou bratří Bertainových (důstojná Gina Niclos). Z dalších rolí: trochu bezradný vrchní inspektor Pluvier (Albert Dinan), Louisův kamarád Zé (Antonin Berval), či čtvrtý člen kriminální party Raymond (Jean Bérard). Film "Svítí červená" je povedenějším noirovým dílem se silným hereckým obsazením, autentickým prostředím a přiléhavou atmosférou. (14.10.2021)

Prvními čtyřiceti minutami jsem se musel nějak prokousat. Film jsem totiž dost dlouho sháněl, takže mi ke spokojení nestačilo jen to, že tam hraje trojlístek mých milovaných herců. Ve duhé půlce se ale začlo i něco dít. Když se to motalo okolo toho, že Lousovi vadí Helena, bylo to docela napínavé a bavilo mě to. Tahleta dějová línie ale nebyla dostatečně rozvinutá. A ty věci okolo gangu mi moc zajímavé nepřipadali. Film se spíš setkal s mnoha hluchými místy. Anebo, u něho už trochu nahlodal zub času. Ale závěr byl skvělý. Dalo by se říci, přesně francouzský. Ten zafungoval a celkový dojem ovlivnil. (10.09.2017)

Jean Gabin bol známy pestrosťou svojich filmových postáv, ale dôležitejší bol fakt, že každej dokázal odovzdať charakter, či už hral zločinca alebo policajta. Preto je radosť sledovať tohto herca a podobne tomu bolo aj v tomto Grangierovom snímku. Nie je to tradičná kriminálka, príbeh sa skôr zameriava na činnosť zločineckej bandy a ich vzťahy medzi sebou. Keďže sú tieto vzťahy vypäté, je len otázkou času, kedy príde k zrade. Prvý komentár. (30.01.2012)

Krásný návrat ke staré francouzské filmové škole, uvěřitelně prosté, žádné zbytečné tlachání, přehnaná romantika nebo šťastné náhody, perfektně zahrané a přestože příběh není vysloveně originální a je i dost předvídatelný, pohltí Vás. A takové filmy mám rád. Kromě hereckých veličin typu Gabin či Ventura, si ve filmu zahrál také například mladinký Bozzuffi. (16.02.2014)

Přes den vedoucí autogaráží, v noci vedoucí gangsterské party... Jean Gabin jako muž zdánlivě dvou tváří v rozjeté zločinecké akci. Po úvodním pohlcení děj postupně ztrácí na napětí, v druhé polovině se rozjede slušný thriller. Podobných filmů v 50./60. letech natočil Gabin nejen pod vedení Gillese Grangiera celou řadu, Červená je špatná patří spíše k průměru, ve kterém se zručně natočené akční scény mísí s hluchými místy a námět ze současného pohledu již malinko propadá v konkurenci zdařilejších tematických snímků. Z kdysi populárního filmu ve Francii zůstává fajnšmekrovská záležitost na jedno zhlédnutí, nicméně sledovat tyhle vzájemné spolupráce Gabina a Lina Ventury z 50. let je radost, koneckonců stejně jako postupně objevovat kompletní filmografie. :) 60% (03.02.2020)