Neuvěřitelný zmenšující se muž

The Incredible Shrinking Man dává ukázkově na prdel všem zeleným plátnům současného filmu a díky době svého vzniku podnítí diváka k zamyšlení a neskonalému obdivu nad tím, jak vlastně všechny ty úžasné triky prováděli. Vizuální stránka je obdivuhodná, ale to, jak všechno působí tak realisticky, je neuvěřitelné. Při sledování jsem žasla nad propracovaností jednotlivých scén a tím, jak dokážou být napínavé, ani jsem nedutala a čekala, jaký bude další krok "malého muže", a jak vše nakonec dopadne. Finální střet s pavoukem je vrcholem filmu a já tak zhruba odhadovala, jak velký asi musí být, podle pasáže, kdy se sápe na krabičku od sirek a říkala si, co za obrovskou potvoru to tam ve sklepě mají:) Samotný závěr filmu je mistrovský. Sci-fi filmy z 50-tých let většinou končí happy endem a proto byl tento konec velmi překvapivý a zároveň tak mimořádný a silný, že mě z něj až mrazilo a měla jsem trochu i slzy v očích. The Incredible Shrinking Man patří právem mezi kulty, nejen svým trikovým zpracováním, ale i poselstvím. "l nadále jsem se zmenšoval, stával jsem se... čím? Nekonečně malým? Čím jsem byl? Ještě pořád lidskou bytostí? Nebo člověkem budoucnosti?" (16.01.2016)

Samotný námět muže, do jehož života náhle a nečekaně zasáhne nějaká nadpřirozená síla, nemůže vzhledem na období amerického filmového hororu konce 50. let a jméno scenáristy Richarda Mathesona nepřipomenout náměty z povídek legendárního TV seriálu Twilight Zone. A pokud jde o výplň první třetiny tohoto filmu, ve srovnání se „Zónou“ až nemilosrdně prohrává o několik stupňů. Zatímco tvůrci TZ by za 25 minut odvyprávěli celou jednu povídku s temnou atmosférou nebo svižným humorem, s nápaditou filmařskou stránkou a okořenili údernou pointou, zde stejně dlouhý rozjezd filmu plyne navzdory slibné zápletce až neuvěřitelně pomalu, bez jakékoliv atmosféry, vyvolaného napětí či případného vtipu, až se jeden spočátku diví, jak takový slibný námět muže, který se po střetu s jakýmsi podivným úkazem začne stále víc a stále rychleji zmenšovat, lze zpracovávat nezáživně a vyčpěle. Po víc než půlhodině (poté, co vstoupí do děje kočka) nastává zvrat, atmosféra se mění na thriller a většina scén navzdory částečně již zastaralým trikům nedovolí divákovi vydechnout. Začne přesně takový film, jaký jsem v případě osobité žánrové klasiky očekával, velká minimalistická podívaná s originálním nápadem, pořádnou dávkou napětí, strachu, temných pocitů, ale zároveň i naděje... pro kterou se oplatí přečkat i tu vesměs nudnou první půlhodinu. Za veškeré dění ze sklepa, které zabírá výraznou část filmu a obsahuje prakticky jednu nezapomenutelnou scénu za druhou, dávám 4 hvězdičky. [75%] (22.01.2022)

Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenší na celém světě. Ne, básník se nechce stát trpaslíkem. Ani Robert Scott Carey se nechtěl stát trpaslíkem. Nejhorší však bylo, že se to tu nezastavilo... Tak on to je skutečně film! Nejen výborné sci-fi, kdy nechápu, jak se tomuto filmu mohla vyhnout minimálně nominace na Oscara za speciální efekty. Dost zajímavý příběh s filosofickým koncem o tom, že teorie relativity a kvantová mechanika zase k sobě nemusí mít tak daleko. (15.07.2005)

Niekedy sa skrýva ozajstný poklad aj v bahne béčkovej sci-fi produkcie 50tych rokov. Nenechajte sa oklamať plagátom a synopsiou deja. TISM je husto filozofické, existencionálne dielo, jeden z vrcholov žánru sci-fi a bez problémov obstojí v týchto otázkach aj s dnešným, rovnako filozofickým Matrixom. Vlastne ho strčí do vrecka. Len tak mimochodom sú tu aj bezvadné triky a obrovské napätie pri jednotlivých bojových scénach hlavnej postavy s predátormi zvieracej riše. Záver dostáva svojim vyznením a položenými otázkami film ešte ďalej a nezadá si nič v riešených otázkach aj s omnoho opulentnejšou Vesmírnou odyseou. TOP 10. (10.06.2012)

Jedno z nejlepších sci-fi, jaké jsem kdy viděl! Arnold byl skutečně mistrem ve svém oboru a uměl i s tuctovým a triviálním námětem natočit velmi inteligentní a nepředvídatelný snímek. Líbila se mi už jeho starší Tarantula, ale Incredible Shrinking Man je po filmařské stránce úplně někde jinde. Napínavé a svižné dobrodružství, jaké už se dnes vůbec netočí, s poměrně přelomovými a vydařenými efekty a druhou půlkou jako stvořenou pro nadšené žánrové příznivce. Scéna s kočkou i dnes bere dech, ovšem zdaleka ne tak jako závěrečný střet s "obřím" pavoukem, který jsem prožíval snad ještě intenzivněji než památný Frodův souboj s Odulou (ono také bylo znát, že zde byl pavouk skutečný). Nedoporučuji arachnofobikům, ostatní však neváhejte, a tenhle neprávem zapomenutý skvost si pusťte. 95% (02.02.2013)