Bonnie a Clyde po italsku

Vecny smoliar Fantozzi, tentokrat v ulohe Lea Gavazziho sa pokusa spolu s Ornellou Muti unikat pred policiou a banditmi, ako najväcsi zlocinci - samozrejme, ze obaja su nevinni a iba s humornymi nahodami sa dostali do tejto situacie. Tuto komediu som v detstve zboznoval, tak ako aj vsetky talianske komedie s Paolom Villaggiom a dnes si uz len z nostalgie rad pripominam tieto filmy. Jasne, ze dnes to uz nie je ono a humor je mozno trochu prehnany na dnesne casy, ale mne sa to velmi paci a chcel som vediet, co na to povie uzivatelka Madison, s ktorou som to pozeral a ktora nemala moznost v detstve tieto komedie vidiet a cuduj sa svete, jej sa to pacilo a chce vidiet aj nejake casti smoliara Fantozziho :-)... 19.08.2010 ________ Paolo Villaggio - (Leo Gavazzi) +++ Ornella Muti - (Rosetta Foschini / Giada) +++ Jean Sorel - (Kapitán) +++ Antonio Allocca - (Doktor) +++ Hudba: Guido De Angelis, Maurizio De Angelis +++ Nemecka Cinema - 0 % (19.08.2010)

Na Villaggiových filmech mě vždycky bavila ta sociální kritika uspěchaného, dravého a odlidštěného městského života, v němž je obyčejný člověk degradován pouze na jakéhosi egoistického robota či dnešním žargonem lépe řečeno - lidský zdroj (zde např. hlavně v začátku filmu Leův sklepní byteček, cesta autobusem nebo návštěva jídelny). Jinak je to klasická ztřeštěná komedie v gansgterském hávu o Villaggiho klasickém troubovi, který ke všemu přijde tak nějak náhodou a vůbec ne vlastním přičiněním, plná komiky, různých fórků a to občas i jaksi nucených. Prostě klasika. Villagio vládne, krása Ornelly je v tomto filmu sporná, nevím jak v jiných filmech, ale tady jí to seklo jen v tom punkovém úboru. (26.05.2010)

Paolo Villaggio patří do skupinky komiků, které já mám celkem rád, i když moje hodnocení ukazuje naprostý opak.Tento snímek kráčí ve stopách ostatních snímků Paola Villaggia, na které jsme zvyklí. Místo jeho gorilí rodinky mu tady tvoří parťáka velice půvabná Ornella Muti, která má doma zřejmě stroj času, protože tahle číča podle galerie zkrátka nestárne. Sem tam se člověk pousměje nad nějakou scénkou, ale ani to není kdovíjaký zázrak. Příběh je potom samozřejmě úplně o ničem. Netuším, jestli moje hodnocení v nějakém směru ovlivnil fakt, že předlohu zkrátka neznám, což se však ani malinko nestydím přiznat. Když se přiotrávíte alkoholem, tak se nad snímkem rozplývat možná dovedete. Ve střízlivém stavu bohužel převážně nuda. Místní alkoholici vyhnali percentuální kvalitu až k magickým 69 procentům. Ze sebe více než hvězdu nevymáčknu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (19.04.2016)

Snímek Bonnie a Clyde po italsku jsem poprvé viděl kdysi v socialistickém kině někdy v osmdesátých letech a matně jsem si pamatoval, že se mi tato italská komedie z roku 1982 velmi líbila a moc jsem se tenkrát smál. Někdy okolo roku 2008 jsem si film koupil na DVD a schoval jej doma do šuplíku. Od té doby uteklo více než 10 let, než jsem se rozhodl v rámci objektivního ohodnocení a zasvěceného komentáře na tento úsměvný příběh nešikovného smolaře podívat znova. Režisér Steno na nic nečekal a hned od začátku 97 minutového filmu nám doma začal servírovat jednu ztřeštěnou scénku za druhou, v níž hlavní roli nešiky a smolaře Lea hrál italský komik Paolo Villaggio. Ten si zde zahrál obchodního cestujícího s žertovnými hračkami, jehož prdící polštářky a umělá lejna nikdo nechtěl. Jednoho dne zašel do banky, kterou v té chvíli náhodou přepadli zloději a stal se jedním ze dvou rukojmí, které si na útěk zločinci vzali sebou. Tím druhým zajatcem se stala mladá, štíhlá a velmi pohledná Rosetta v podání Ornella Muti, která však špatně viděla a v bance ztratila brýle. Shodou okolností se dvojici podařil zlodějům uniknout po havárii vozu, po níž Leo omylem vzal kufr plný peněz v domnění, že se jedná o jeho s hračkami. Zároveň Rosettě namluvil, že dokázal bandity zpacifikovat a že není tím stárnoucím mužem se šedivými vlasy a rostoucím bříškem. Krásná dívka jej považovala za svého zachránce na něhož se mohla spolehnout a tak s ním bez obav zamířila do nejbližšího města na policejní stanici. Dvojice totiž chtěla kufr s penězi poctivě odevzdat, ale mezitím policie zveřejnila jejich fotografie v novinách a Lea označila za vedoucího bandy zlodějů. Od té chvíle se museli skrývat nejen před bandity, kteří chtěli zpátky své peníze, ale také před policií, která je považovala za zloděje a nového Bonnieho a Clyde, slavné lupiče z minulosti. Rosetta se cítila jako Bonnie, ale Leo si moc jako Clyde nepřipadal, nicméně to dívce nevadilo, protože díky své krátkozrakosti netušila jak její nový partner na útěku ve skutečnosti vypadá. Mnohokrát se dostali do obtížné situace, ze kterých se jim díky náhodám podařilo uniknout a samozřejmě jsem se přitom velice dobře bavil, neboť o humor nebyla vůbec nouze. Celý film pak vyvrcholil tím, že je ve vlaku oslovil domnělý uprchlý vězeň, který jim nabídl účast při přepadení vozu, převážející bankovky v hodnotě 5 miliard italských lir. Jak to celé dopadlo už neprozradím, určitě se na tuto lepší italskou komedii podívejte, stojí to za to a užijete si mnoho legrace. Suma sumárum, snímek Bonnie a Clyde po italsku ode mne získal čtyři italské hvězdy ****. (07.07.2019)

"Nic mi není, jenom mě tak lehounce škrtíte. Ale nechat se uškrtit od Vás je pro mě spíš, řekl bych, vyznamenání." Clyde mě se svým vzorkovníkem hovínek moc nebavil, ale Bonnie byla úžasná. A to v oblečení typické italské hospodyně, se samopalem, jenom v košili, úplně nahá a hlavně jako punkerka. Zkrátka ji miluju od dětských let a proto mě hrozně mrzí, že tento "superfilm", na který jsme za vlády rudých bratrů nadšeně čekali o Silvestrovské noci, za ta léta hodně ztratil ze svých pozitiv. Bonnie nikoli, ta je snad ještě hezčí. (12.12.2017)