Flirt se slečnou Stříbrnou

Tohle je ten film, který nějak vypluje a vy pak začnete vnímat celý ten příběh. Divíte se malým věcem a posloucháte ta velká slova malých životů. Porozumět tomu všemu lze, ale ne vždycky se to podaří tak jak právě chceme. Život to tak zamotá, že sami někdy nerozumíme sobě samému. Díváte se a děje se to, s námi nebo bez nás. Skvělý Kačer a půvabná Drahokoupilová. Jak Škvoreckého nemusím, tohle jsem mohl. A zase budu moc. (26.02.2024)

Ten film není špatný, ale předloha je prostě lepší. Na Kačera i Drahokoupilovou jsem si musel chvilku zvykat, měl jsem ty postavy v hlavě postavené po přečtení jinak. Oči měla ale tahle filmová slečna Stříbrná krásné, jen co je pravda a Kačer je konečně nepříjemně povrchním děvkařem, tak jak ho Škoverecký vytvořil . Jirásková je naproti tomu taková, jakou jsem si ji představoval. Jak řečeno, film není špatný, ale jestli někde v knihovně Lvíče zahlédnete, vyberte si spíš knihu, je skvělá. (21.12.2010)

No, kniha je lepší, ale tento film není vůbec špatný. Vtipné dialogy, skvělé herecké výkony. J. Jirásková je tady k sežrání, J. Kačer a Z. Řehoř ve svých rolích cynického intelektuála a alkoholizovaného intelektuála dokonalí, I. Prachař ve své typické roli hajzla standartně vynikající, P. Landovský zvládl velmi dobře proň netypickou roli ňoumy. A všemu vévodí M. Drahokoupilová, herečka s nejkrásnějšíma očima a přirozenou noblesou. Jo, v devětašedesátým nebyla smyčka ještě utažená. (26.02.2011)

Nekonečný a neřešitelný souboj o lepší literární či filmové ztvárnění se nevyhýbá ani tomuto snímku, předsudky a porovnávání (které je podle mě nesmyslné) zde hraje u ostatních hlavní roli. Tvůrcům rozhodně nešlo o nějaké překonání předlohy, "soutěžení" jakéhokoli filmu s knihou, není možné. Václav Gajer zde skvěle změnil zaběhlé tváře několika herců. Kačer dal režisérovi to, co přesně chtěl, o tom není pochyb, stejně tak Landovský či Prachař. Ovšem nabídnout Jiřině Jiráskové polohu upřímně se vyjadřující "frajle" s příznačným jménem (že by se myslelo na dvorního budovatelského režiséra Blumenfelda?) muselo i v něm vyvolat překvapení, jak dobře zvolil. Stejně jako zde hodně zmiňovaný Řehoř, který se tímto staví vedle excelentních opilců typu Štěpánka, Růžka nebo Vinkláře. Nedobytná a vlastně i jako sfinga se tvářící tajemná slečna Stříbrná, je silným kouskem i pro zkušeného pisálka a děvkaře, jenž si ono označení právě od ní vyslechl a nakonec mohl být rád, že zůstalo jen u slov, ženy bývají někdy skutečně nevypočitatelné. Precizní dialogy, efektní zvrat děje, jako vždy výborná Fišerova hudba a stále ještě uvolněná atmosféra šedesátých let. (16.01.2014)

Kdyby na mě celý film dokázal zapůsobit tak silně jako během dlouhého závěrečného dialogu slečny Stříbrné a redaktora v pokoji, byl bych velice spokojený. Nečekaný tíživý zvrat, znepokojivé dusno a napětí přítomné v obrazu i pomalu plynoucích dialozích hlavních postav, také vše umocňující Fišerova hudba... Ani zbytek tohoto psychologického filmu nebyl úplně k zahození, krásná Marie Drahokoupilová s ledově chladným výrazem má svoje kouzlo, upoutalo mě i pár úvah nad životem jako fraškou nebo tragedií, taky velmi zajímavý výkon Zdeňka Řehoře coby věčně opilého filozofujícího muže z kanceláře. Ale jako celek mě to tolik nedokázalo oslovit, někdy bylo na můj vkus až příliš intelektuální (viz. scény z redaktorské porady) a s výjimkou zmíněného závěru jsem se v tomhle flirtování nejen se slečnou Stříbrnou, ale celkově s filozofií, láskou, smrtí a poezií nedočkal žádného hlubšího emociálního prožitku. Potenciál zde určitě byl a můžu ostatním věřit, že kniha se Škvoreckému povedla mnohem líp, možná si jí časem přečtu. [60%] (31.08.2021)