Flirt se slečnou Stříbrnou

No, kniha je lepší, ale tento film není vůbec špatný. Vtipné dialogy, skvělé herecké výkony. J. Jirásková je tady k sežrání, J. Kačer a Z. Řehoř ve svých rolích cynického intelektuála a alkoholizovaného intelektuála dokonalí, I. Prachař ve své typické roli hajzla standartně vynikající, P. Landovský zvládl velmi dobře proň netypickou roli ňoumy. A všemu vévodí M. Drahokoupilová, herečka s nejkrásnějšíma očima a přirozenou noblesou. Jo, v devětašedesátým nebyla smyčka ještě utažená. (26.02.2011)

"Co jste zač?" ptá se redaktor Leden slečny Stříbrné, ženy s neskonale krásným úsměvem Marie Drahokoupilové, která však ve filmu působí spíš jako "sfinga", žena bez citů. Její odpověď na zmiňovanou otázku "Mata Hari" je tak vcelku výstižná. O tom nás přesvědčí zvláště konec filmu, kdy se původně nenáročná komedie o tom, jak jeden don Juan marně dobývá jednu krásnou slečnu, mění v dost dusné drama. Hodně tomu v tom konci pomohla skvělá Fišerova hudba. Mé původně zvažované hodnocení tak navyšuji o jednu hvězdičku navíc. Konec stál totiž opravdu za to, i když v průběhu děje jsem se místy buď nudil (scény z redaktorských porad) nebo jen mírně se pousmíval. Ale jen mírně, o dost méně než při sledování jiného Škvoreckého dílka, seriálu Prima sezóna. Když redaktor Leden říká: "Já už z vás vůbec nejsem já," jako bych trošku (ale opravdu jen trošku) slyšel Danyho Smiřického při jeho roztomile roztržitých milostných pokusech. Ledenova snaha za každou cenu ukázat slečně Stříbrné, že není "grázl", se ale podobá spíše frašce. Od frašky však není v tomto případě daleko k tragédii. Vždyť "život je vždycky tragédie, ale v jednotlivostech má někdy podobu frašky...." (01.08.2018)

"Režimy se mění, ale láska režimu k prostýmu lidu trvá."                                                                                                      Nejednou jsem slyšela názor, že Škvorecký se nedá zfilmovat. Přesto se o to řada reřisérů pokusila (většina pouze jednou) a výsledek nebyl tak špatný. Kde také brát kvalitní předlohy? Nedá se s tím nic dělat - kdo četl knihu, bude jí ve většině případech považovat za lepší. Jsme-li stejně pozorní diváci jako čtenáři, určitě se najde nad čím se kochat a co obdivovat. A po dobrém filmu můžeme oprášit knihovnu a znovu se začíst. (27.10.2015)

Cynický redaktor, kterého hraje skvěle Jan Kačer svádí tajemnou noblesní ženu, ztvárněnou překrásnou Marií Drahokoupilovou, aby se nakonec dopátral o co se tajemná slečna Stříbrná celou dobu snaží. Herecké obsazení je velmi podařené a zejména Zdeněk Řehoř v roli věčně nachmeleného redaktora je obdivuhodný. Filmový štáb nemá chybu : režisér Václav Gajer podle předlohy Josefa Škvoreckého a podle scénáře Zdeňka Mahlera, s téměř dokumentární kamerou Jana Čuříka a uchu lahodící hudbou Luboše Fišera, natočil flirt : Flirt se slečnou Stříbrnou. (07.05.2016)

Ten film není špatný, ale předloha je prostě lepší. Na Kačera i Drahokoupilovou jsem si musel chvilku zvykat, měl jsem ty postavy v hlavě postavené po přečtení jinak. Oči měla ale tahle filmová slečna Stříbrná krásné, jen co je pravda a Kačer je konečně nepříjemně povrchním děvkařem, tak jak ho Škoverecký vytvořil . Jirásková je naproti tomu taková, jakou jsem si ji představoval. Jak řečeno, film není špatný, ale jestli někde v knihovně Lvíče zahlédnete, vyberte si spíš knihu, je skvělá. (21.12.2010)