Film známých italských režisérů Maria Monicelliho, Ettoreho Scoly a Dina Risiho obsahuje jedenáct humorných, kritických někdy až trochu krutých črt, nahlížejících do současné italské společnosti a pranýřujících nešvary moderní doby. Zavádí diváky do nejrůznějších situací a jeho hlavním tématem jsou vzájemné lidské vztahy, tentokrát nahlížené z neobvyklého zorného úhlu. Pod povdchem zdánlivě bezúhonného a nezištného jednání protagonistů se náhle objevuje zrada, pokrytectví, sobectví a lhostejnost. Ostří satiry s příměsí černého humoru mnohdy přechází do polohy hořké tragikomedie. Kratičké příběhy - často spíše ... (zobrazit celý text)
Skvělý film, poskládaný z žánrově trochu nesourodých povídek. U některých se divák od plic zasměje, u některých jej snad i trochu zamrazí, ale každopádně mají všechny vysokou úroveň po řemeslné stránce. Vyzdvihl bych zejména povídku s Ugo Tognazzzim jako poněkud mentálně jednodušším chlapíkem a jeho maminkou - "sběratelkou". Ale je jich tam skvělých více. Za vidění stojí vlastně určitě všechny.
Skvělý taliánský povídkový film (tvrdá satira s příměsí černého humoru zde opravdu fungovala na výbornou), komické výstupy rozesmějí, ale pointa příběhů zůstává drsně mrazivá..Kdybych měl vyzdvihnout tři povídky, tak by to byla zajisté ta s upovídaným elegánem-bohémem ve fraku v bílem Rollsu jezdícím z místa na místo a jeho zraněným a umírajícím kolegou, kterého našel na ulici, poté pocta mrtvému, v obou dvou výborný Sordi. A Ornella Muti jako letuška byla také neodolatelná, ten konec jsem však vůbec nečekal..Brilantní skládanka povídek, kdo ještě neviděl vřele doporučuji..Nudit se rozhodně nebudete a možná se sami někde poznáte:-)
No nevim, jako spatny to urcite nebylo, ale 89%? Prvni povidka o knezi je naprosto debilni a jelikoz je zarazena hned jako prvni, tak me dost znechutila celej film, pac sem cekal podobny blbosti. Nastesti vsechny ostatni povidky se pohybujou od prumernejch az po naprosto skvely, takze to bylo v pohode. Nema cenu se tu ke kazdy rozepisovat, zvlast kdyz nektery maj jen par sekund, ale nejvic me asi pobavily 4 - Hospoda, vozeni raneneho, Pocta mrtvemu a Mamincin mazanek. Pak tu je par krapet mrazivejch - Autostop, Beze slov nebo Vzorny obcan. No, ale vyjmenovavat vsechny nebudu, navic si nejsem jistej, ze ty nazvy jsme napsal naprosto presne, ale ten, kdo film videl, bude vedet o co jde. Dal stoji za zminku suprovy herecky vykony, misty slusna hudba a vyjimecne dokonce nejaka kamerova vychytavka. Docela slusna zabava.
Malá sóla pro tři vynikající herce a jednu krásnou herečku. Zejména Tognazzi a Sordi jsou excelující. Sordiho výkon v roli výstředního milionáře samaritána v povídce o převozu raněného mě úplně odrovnal. Horší už to je pak s jednotlivými povídkami, které jsou, skoro všechny, vystavěny na úderné pointě, které však není úderná ani v jednom jediném případě a už dopředu divák uhádne, jak to asi dopadne.
Nedoceňovaný povídkový klenot pozdního neorealismu se obírá problémy ne sociálního strádání, které ho uvedly ve čtyřicátých letech do života, ale aktuální situací sedmdesátých let. Dílka se v širokém časovém i tematickém záběru dotýkají prakticky všech bolavých míst tehdejší společnosti. Za zmínku stojí úzká vázanost autorů, předních filmových režisérů, na komunistickou symboliku (platí to hned pro úvodní "kněžskou-kardinálskou" povídku naznačující, že fráze není výtvorem naší současnosti, ale její trvání je delší, než si kdo dovede představit a hlavně připustit). Mrazí z hrozeb terorismu, který byl v dobé skutečnosti všudypřítomný. Obdobně vyznívá i asociální "socková" povídka živě připomínající i naše zkušenosti. Spolu s jinými filmy té doby (TERASA, RODINA, ALOZANFÁN) jsme konfrontováni s fukuyamovským "koncem dějin" a nástupem bezhodnotové a bezpříznakové společnosti "destilovaných hodnot" naší současnosti. V případě tohoto nevšedního díla se tak stalo ovšem způsobem, který je vší "bezpříznakovosti" záměrně prost. K potěše nejen tvůrců, ale zejména jejich poučených diváků.
Bylo už docela pozdě v noci, byl jsem unavený. Měl jsem v plánu pustit si jen první povídku, abych byl nějak v obraze, do čeho to chci jít. No, jenže pak jsem nechal i druhou, třetí... únava zmizela... deset povídek uteklo jako nic a já byl čistě probraný, potěšený výborným filmem.
Kvanta třeskutě energických dialogů i monologů pronášených barvitými postavičkami celou dobu baví, aby však v celkovém souhrnu postavily diváka vstříc pravdě, že označení "komedie" není pro tenhle film zrovna to nejpřesnější. Celou dobu totiž chytře podstrkuje komičnost, zprvu ne tolik viditelně vymáchanou v koncentrátu čisté satiry, aby ve výsledku působil jako majestátní karikatura člověka a jeho především špatných vlastností. Na paškál přijde mimo jiné stádová oddanost a manipulovatelnost, touha po vlastním uznání zastiňující vše ostatní, především ale lidská faleš, lhostejnost ke druhým a zbabělost (jak výmluvná je poslední, kraťounká epizoda!). Z celku nejvíce vyčnívají povídky se stopařkou (špatnost spáchaná z obavy před špatností druhého, avšak pramenící opět ze špatnosti prvého), s nerozumícími si milenci (některé bariéry mohou přinést i milosrdný užitek, mimochodem, skvělé zakončení) a dvěma pomatenými bezdomovci (bohatství skutečně není striktně materiální záležitost), ale špatná není opravdu žádná. Nádherně výsměšné zrcadlo člověčímu svinstvu, satirická učebnice.
Herecke vykony ze kterych se uzasem taji dech.Hlavne Alberto Sordi, pratele to tu snad jeste nebylo.Vittorio Gassman a Ugo Tognazzi ovsem ani zdaleka nezaostavaji to opravdu tedy ne! Ornella je take moc pekna, pravda.Nad zanrovou bohatosti se jako spolecny jmenovatel tyci neuveritelne cerny humor a silne tragykomicka nota.Cesky dabing je vyborny.
Bohužel pozapomenutý satirický klenot, mezi povídkovými filmy nepřekonaný. Tři průměrnější a sedm brilantních povídek (..."Zase si z nich udělal blbce..."..."...Zavři okno, Jeníčku, lidé jsou zlí, ukradli by nám naše zlato..."..."Vše je v nejlepším pořádku, maminko, váš kufr jsme vzali s sebou..."..."A vidíte, vypadáte mnohem lépe, i krvácet jste přestal..."..."Už se to nese...". A jedna (Beze slov) vymykající se všemu a předbíhající svou nejkrutější (a pro mne možná provždy nejneočekávanější) pointou světové dějiny o desetiletí....
Velmi prijemne leporelo naprosto nesourodych pribehu, ktere vsak maji jednoho jmenovatele a tim jsou skveli italsti herci, kteri filmu davaji ono kouzlo. Zvlaste povidka Jenicek a maminka je kouzelna :-)
pre mňa najzaujímavejšia bola poviedka o synovi vezúcom matku do hospicu...ale tá jediná vlastne vybočovala z veľmi humornej línie, ktorá bola neraz dotiahnutá až ad absurdum (Hospoda, Mamičkin maznáčik :)))
Vynikající komediální směska, v níž si režiséři střílí z italské společnosti. Některé povídky jsou povedenější, některé méně. Zvláště silná mi přišla ta s biskupem, tedy první povídka. Gassman a Sordi zde jasně ukazují, že patří mezi italskou hereckou špičku. 85% hvězdiček
Takhle má přátelé vypadat skvělý povídkový film - humor (hostina), nečekaná pointa a mrazení (beze slov, autostop) a mnoho, mnoho dalších talošských ingrediencí chutného filmového pokrmu. Herci jsou skvělí a Ornella Muti je okouzlující. Levné knihy opět výborně. Škoda jen, že v originále nejsou všechny povídky. V dabingu oproti origu ještě dvě chybí.
Drazí kolegové, četl jsem Vaše komentáře a ač to většinou nedělám proto, abych vyjádřil svůj názor, udělám vyjímku. Rád bych odpověděl na vaše názory kromě uživatele Corto - NE, NE, NE ... nemyslím si, že bych byl tak nechápavý a ani si nemyslím, že bych neměl rád Italský humor, je spoustu Italských filmů u kterých jsem se skvěle pobavil, ale tenhle snímek mezi ně bohužel nepatřil. S humorem Nová strašidla neměli vůbec nic společného. Možná bych film přejmenoval na Novodobé strašáky. Modlil jsem se, aby byl už konec a stále čekal na zábavu alespoň v jedné povídce. Humoru jsem se dočkal pouze v úseku o restauraci, kde se melou dva zaměstnanci za který dávám jednu hvězdu, jinak to stálo za starou belu.
