poster

Země česká, domov Tvůj!

Dokumentární / Experimentální

Česko, 2012, 90 min

Režie:

Adolf Zika

Scénář:

Adolf Zika
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • giblma
    **

    Útržková sonda do nitra české národní identity? Ani ne. Jednotlivé fragmenty jsou totiž zoufale nevyvážené a navíc seřazeny v prvoplánově kontrapunktní leporelo. Záběry z vykřičeného domu střídá monolog katolického faráře. Přítomen je naturalisticky nasnímaný porod i záběry starce v hospicu, který to má cynicky řečeno "za pár". Přidejme kýčovitost ilustračních záběrů probouzející se krajiny a tématicky mnohem vyhrocenější Křehká identita Zuzany Piussi vede na plné čáře. (MFDF Jihlava 2012)(1.11.2012)

  • Marek1991
    *****

    Aký národ, taký film alebo skôr akí ľudia, taký film. Je jasné, že Česi sú z tohto dokumentu smutní. Mnohí čakali nejaké silné poučenia, niekto možno do seba skvelo zapadajúce videá, vysvetlenia názorov jednotlivých ľudí, niekto možno viac zo života bohatých, niekto viac zo života chudobných, ďalší zo života celebrít, či zo života menšín, ale treba si uvedomiť, že film je robený na základe dobrovoľnosti a ochoty, asi ťažko vám svoj deň nasníma mafián. Ak niečo chcete musíte takí byť vy, lebo často kritizujú ľudia to, akí sú vlastne oni. Tento dokument ukazuje skvelo vybranú vzorku ľudí z národa aj tak. Ukazuje rozoberanie minulosti, súčasnosti a vyhliadky do budúcnosti. Väčšina Čechov sa vníma v súčasnej dobe zle, vnímajú sa ako "lumpovia, zmrdi, ľudia, čo stále nadávajú, mrdutalovia, čo stále brblú, problémy riešia len pri pive, ale skutek im utek, necisti, že niečo bude", vnímajú sa, že sú kreatívni a neuvedomili si, že to, čo im chýba, čo im vadí, si vytvárajú sami. Ja Čechov vnímam ako kreatívnych ľudí, ktorí majú svojské názory, sú otvorení všetkému, ale postupne zabíjajú svoju podstatu a globalizujú sa, nevedia nájsť samých seba, čo je ich zmyslom, prečo žiť, každý si žije po svojom, radi však kritizujú, odsudzujú a často im chýba pohľad samých na seba. Sú to dobrí ľudia a pekne to vyjadril jeden pán v hláške, že kľúč od raja funguje aj k bráne pekelnej, tak je to aj s týmto dokumentom, je obrazom doby a ja by som bol rád, keby sa takéto točili každých 10 rokov alebo aspoň počas určitej doby, napríklad 90. roky boli iné ako prvé miléniové. Ľudom často chýba cítenie a srdce, nielen ten rozum, ja som rád aj za všetko zlé, čo tento dokument ukázal, všetky chyby, či už v spracovaní a samotnej réžii, lebo taký je v súčasnosti národ český. Hlášku, že ak hľadáte pointu tohto záznamu, že nie je, by som netvrdil, samotný film je tou pointou. To, že ak národ si nepamätá svoju históriu, tak sa bude opakovať, s tým súhlasím a práve tento dokument je vecou náhľadu a ukážky, kde sa dajú veci zmeniť. Film ukázal, aká je doba globalizmu, keď Slovenka, transvestita, rozprával o tom, ktoré krajiny pochodil, ukazoval, ako sa stará o svoje deti a uvedomíte si, že v dnešnej dobe je aj chlapa od ženy ťažko rozoznať, začne chápať, aký je dnešný svet liberálny oproti minulosti. Ďalej ako chlap v americkom kovbojskom klobúku s deťmi v raperskom oblečení kládli kamienky na židovské hroby a čítal im hrozné spisy o koncentrákoch a hovorí o histórii národa, či ako sa chlapík pýtal ženy, či je hrdá na to, že je Češka a ona na to, že je vlastne Sudetská Nemka, ďalší sa cítil ako Moravák a ďalšia, že týchto ľudí nechápe, že nemá rada politiku. Najviac ma zasiahlo rozprávanie o tom, ako sedeli za vojny Sovieti a Česi v jednom dome a nemali si, čo ponúknuť a nerozumeli si, je smutné, že je to akoby súčasný opis Slovanov, ktorí si navzájom nerozumejú a nevedia si, čo ponúknuť, pritom toho máme veľa. Pri jednej z posledných scén s chlapíkom uvažujúcim s fajkou som vedel, že zakončí svoju reč tým, že tá pravda snáď zvíťazí, tak snáď nejaká empatia, niečo spoločné máme, najmä to uvažovanie niekedy a tak si žijeme, niektorí šťastne, niektorí nie a často to končí smutne, ako pritom pánovi v domove dôchodcov, ale pritom sme šťastní, keď sa rodíme, čo je vec, na ktorú by sme mali myslieť, aby sme žili život až do konca tak, ako keď sme sa narodili, aby sme v šťastí pretrvali, naozaj to bola sonda do národa. Experiment ako sa patrí, len jeho hĺbku dnes ľudia nevedia doceniť, nechápu, že to, aký je nedokonalý, je obrazom doby, dnešných ľudí, asi na to nebudú hrdí, ako sú hrdí na budovateľské časy za prvej republiky Československa. Ono to nie sú len nezmyselne prepletajúce domáce videá podľa času, v ktorom ich autori točili, ono je to kreatívny duch opisu. Podľa mňa by bratia Lumièroví žasli v dobrom, ale nechcem hovoriť za druhých, ja som spokojný.(27.11.2012)

  • Vančura
    ***

    Och, toto nevyšlo. Vážně. Tedy ne že bych to nesledoval celkem se zájmem, ale nakonec jsem se stejně neubránil zklamání. A to hlavně proto, že mi tenhle počin přijde v podstatě nicneříkající, nevidím tam prostě žádnou výpovědní hodnotu, která by to nějak ozvláštňovala nebo dokonce ospravedlnila jeho samotný vznik. (Za sebe nemám problém prohlásit, že už samotný nápad sbírat videa od běžných lidí mě nijak neoslovuje, od dokumentárních filmů očekávám v první řadě osobní výpověď tvůrce, a u podobného dílka Život v jednom dni jsem osobně umíral nudou). Vždyť se z toho nedá skoro nic odnést, je to jen chaotický spletenec záběrů obyčejných lidí, kteří sem tam pronáší bez většího rozmyslu banální plky o češství, které jim jako první přišly na jazyk. Kromě zopakování některých notoricky ustálených stereotypů o české povaze typu "Češi pořád jen nadávají" jsem se zde nedozvěděl nic nového a s tím se nemohu smířit, nota bene při vědomí, jak jsem byl nedávno v kině ohromen posledním dokumentem Olgy Špátové Největší přání, který Zikův nemastný neslaný výtvor strčí hravě do kapsy, a vřele ho doporučuji všem, kteří se skutečně chtějí něco dozvědět o Češích. Slabé tři hvězdy.(17.11.2012)

  • Eodeon
    *

    jakékoliv experimentování s sebou nese ohromná rizika selhání. pokud navíc před zahájením experimentu nemáte jasný cíl - postoj, který si během své tvorby utvrzujete či vyvracíte, selžene nevyhnutelně. tvůrci tohoto dokumentu měli podle všeho zajímavý nápad. nic než onen nápad ovšem nezůstalo do samotného konce. přes ohromně vysoké ambice autorů budí jejich film v posledku chaotické dojmy. vykrystalizovat "esenci češství" se nezdařilo. smyslu vlasteneckého cítění, nebo naopak hanby za vlastní národ, se film ani nepřiblížil. a kupodivu se mu nepřiblížil ani nikdo z účinkujících stovek "amatérských dokumentaristů", kteří do projektu přispěli svým (bez uvozovek) skromným dílem. snímek vylévá na diváka příval postojů, jasných i nejistých, s nimiž budete buď souhlasit, nebo ne. není na místě čekat, že by vás film podnítil k zahloubání, nebo přinesl nevídané úhly, jak na přehršel témat pohlížet. kdeže. vyslechnete si nudné filozofující monology, patetické ódy i nesmlouvavou kritiku. budete nuceni vytrpět sledování nudných homevideí střídajících se s velice zajímavými střípky životů, jaké by zasluhovaly více prostoru, či snad samostatný film. ze všeho nejlépe lze ale film charakterizovat jako svého druhu neuspořádanou "montáž atrakcí", jejichž kontrasty ale nedávají žádný třetí smysl, neformulují žádné přesahy. atrakce v tomto případě představují "malí čeští lidé". ať už za tímto účelem tvůrci zaslaná videa úmyslně vybírali, v konečném důsledku vyvolávají křečovité pózy účinkujících především nutkání se smát. není to vřelý smích, ale výsměch, ať už lidské hlouposti, lidskému ignorantství, nebo nevyhnutelné trapnosti. neméně násilně jsou diváci nuceni se dojímat, smutnit a kontemplovat. v chaotickém rytmu, ale ohromujícím tempu zaplavují plátno nejrůznější druhy vyumělkovaných emocí. nepokryté dětské škleby, osamocené lipové stromy v květinových lánech, líbezné slunce východy, které se nedají ani při nejlepší vůli vysvětlit jinak, než jako laciné pokusy o vzbuzení dojetí. ve stejném duchu film pracuje i s hudbou. pokud namísto návštěvy kina strávíte večer sledováním YouTube a tamních "zpovědí na kameru", bude výsledek stejný, ne-li daleko příjemnější.(24.10.2012)

  • Slarque
    **

    Národní kolo soutěže o největšího místního exhibicionistu zcela podle očekávání nevyplodilo nic zajímavého. Nebo možná semtam nějaký ten útržek, ale jsou to spíš výjimky než pravidlo. Překvapil mě tam snad jen ten řeholník. Není tohle ukázkový příklad marnivosti? U filmu samotného spíš marnosti.(18.11.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace