Krásná země

Krásná země nedosahuje úrovně nejlepších filmů s Fantozzim, ale na druhou stranu s přehledem převálcuje ty nejhorší se stejným hrdinou. Ještě pořád to má takové to kouzlo a šmrnc old school italské bláznivé komedie. Trochu mi to připomnělo v některých pasážích Nástrahy velkoměsta, ale ty jsou kultovní a jako celek o několik levelů výše. (10.11.2010)

Tak tohle bylo po všech stránkách strašně vygradovaný. Tak naivní jako Guido je dneska snad už jen občan Český republiky, který chodí k volbám s myšlenou, že se něco změní. Z druhý strany zase ta zločinost byla ukázaná v takový míře, že zastínala i mistry oboru, politiky ČR. Nejfamoznější však zde byla role medií, která byla znázorněna rozhlasem ve kterým se říkali návody jak nejlépe udělat zápalnou láhev, kam jí ideálně mrdnout, jaký obchod je nejlepší vykrást, abych řek pravdu tahle jediná část mě přišla docela reálná, protože novinářský hon za čteností, sledovaností a poslechovostí se opravdu neštítí ničeho. Najednu stranu ulítlá bláznivá komedie ve který samozřejmě Paolo těžce tvrdí muziku, na druhou stranu jedna z možných variant budoucnosti Evropy, která doufám nenastane. Nejlepší byl stejně konec "lidi přestante se bát a pojďte ven....." . (05.08.2013)

Slusna komedia s Paolo Villaggiom /Fantozzi seria, Azzuro/, hoci teda rozhodne len priemer. Za najlepsi Villaggiov film moimo serie Fantozzi povazujem Azzurro z roku 2000 - tam sa ukazal Villaggio nielen ako ludovy intelektual ale aj ako slusny herec. Anna Mazzamauro pri Villaggiovi nesmie chybat, to by som ani tie filmy nepozeral. 67 % (12.05.2018)

Kdysi jako teenager bych nasázel bez váhání 4*, protože anarchismus, revolta, kritičnost a nekompromisní humor je cítit z každého záběru. Krásná země je satira na Itálii 70. let, která se zmítala v hospodářské krizi, stávkovém chaosu, politickém násilí a celkové krizi. Ani ten humor Paola Villaggia ještě nebyl tak výrazně laciný a přímočarý jako v jeho pozdějších variacích na Maléry pana účetního. Nicméně s odstupem času musím přece jen konstatovat, že už tehdy se Villaggion orientoval na "lidového diváka" a takový ten intelektuálně laděný humor, který by šel do hloubky a nutil k zamyšlení, u něj prostě absentuje. Navíc je to hrnuté jedním tempem a schází promyšlenější závěr. Některé gagy a motivy, jako je buřičská rozhlasová stanice, která permanentně vysílá do éteru pozdravy rabujícím a dává cenné rady, jak dát téhle společnosti ránu z milosti, mě nutí nechat třetí hvězdičku, i když je slabší. Celkový dojem: 50 %. (26.11.2010)

Jeden z prvých a zároveň najhorších Villaggiových filmov. Príbeh robotníka vracajúceho sa z montáže na ropnej plošine, ktorý si zatúži za ušetrené peniaze v Miláne otvoriť hodinársky obchodík. Netuší však, že pomery sa radikálne zmenili. Namiesto zárobku ho tak čaká skôr boj o život. Inak sa jedná o čiernu komédiu dovedenú úplne do absurdít, ktorá zároveň odráža nepokojnú situáciu v Taliansku v 70.rokoch. Komunistickí a sociálni demokrati vyčíňali nielen v Taliansku. Bombové atentáty, hlavne na stanici, ale aj v bežnej prevádzke mesta. Únosy politikov, vydieranie vlády, spoločenského systému. Hrdina talianskeho filmu Guido Belardinelli sa vracia po dlhej dobe do rodného Talianska a nemôže pochopiť zmeny, ku ktorými za tú dobu došlo. Vyzýva svojich spoluobčanov k záväzok bojovať proti panujúcim mravom a prostrediu. Ani zďaleka tak dobré a vtipné ako Účtovník. (15.09.2019)