Vyhrál jsem v loterii

Zdaleka nie najlepsia komedia Paola, ako tu niektori ludia pisu. Odporucam pozriet najprv jeho filmy, ktore vznikli skor a kto bude pozerat pozorne tak zisti, ze mnoho veci je vykradnutych zo starsich filmov, bohuzial. Nic co by uz nebolo k videniu, vid scenka s jedenim papiera v aute - Fantozzi a karbonatky. (23.01.2011)

Paolo Ciottoli je neuvěřitelný smolař a blbec, takový druhý Fantozzi. Sérii neúspěšných pokusů o ukončení svého ubohého života přeruší ve chvíli, kdy se dozvídá, že jeho los vyhrál ve státní loterii 3 miliardy lir. Ciottoli výherní los ukryje do starého psacího stroje, jenže když se následujícího dne vrátí domů, šokovaný zjistí, že byl vystěhován a jeho věci propadly do soudní dražby. Problémem je, že ve stejné dražbě bylo vydraženo několik úplně stejných psacích strojů, a tak se Ciottoli vydává od jednoho majitele k druhému a snaží se najít ten svůj stroj. Na los si ale dělá zálusk i jeden mafián, kterému Ciottoli dluží peníze...Zápletka filmu vůbec není špatná, ale se zpracováním je to už horší. Jak jsem vyhrál v loterii je typická komedie dvojice Neri Parenti-Paolo Villaggio, a tak se dá už předem tušit, že se nebude jednat o inteligentní humor a počet úderů do rozkroku nebo do hlavy tu bude pěkně vysoký. Není to ale zase tak zlé, jiné Villaggiovy filmy jsou mnohem horší, zde není úroveň trapnosti ještě tak vysoká a vulgární vtipy tu naštěstí nenajdeme. Jelikož se ale všechny Villaggiovy komedie podobají jako vejce vejci, gagy se dají předvídat a plno jich už bylo použito v předešlých filmech. Tak jako tak, docela jsem se bavil. Do červených čísel ale tento film nepatří...P.S. V českém dabingu propůjčil Villaggiovi hlas Petr Oliva, což byla trochu nešťastná volba. (22.09.2009)

Tak Paolo tady není až taková nulka jako jinde. Spíš zažívá řadu smíchuhodných událostí v honu za psacím strojem, který ukrývá výherní los. Dokonce chybí i Paolova osudová bohyně Anna, která ho vždy ponižuje a zesměšňuje. Cílovým centrem všech nejdrsnějších nehod není Paolo, ale jeho sousedi na který Paolo vždy z gracií sobě vlastní snese nějakou tu pohromičku. Děj asi nemá cenu nějak pitvat je to spíše sled jednotlivých scének. Závěrečné finále se odehrává na prknech, které znamenjí svět ve kterým psací stroj během několika minut změní snad stokrát majitele a stejně jako ve filmu Taková malá bestie nám k tomu hraje kankánek. (06.08.2013)

Toto som kedysi videl x-krát na videu a dnes môžem povedať že je to jedna z úplne najlepších Vilaggiových komédií, presne taká akú by jeho fanúšik čakal a chcel... a prečo by niekto iný skonštatoval že je to absolútne dementná zhovädilosť kde ide len o to schytávať slepeckou palicou do rozkroku či písacím strojom do ksichtu. Ale fakt je že to divoko fičí od začiatku až do konca bez hluchých miest a Vilaggio v plnom nasadení a s obrovskou chuťou všetko demoluje a vyhadzuje do vzduchu. Bavilo ma to v každej scéne, na začiatku sa typicky Vilaggiovsky smoliarsky hrdina, neúspešný novinár Ciotolli všemožne snaží spáchať samovraždu, potom zistí že vyhral v lotérii 5 miliárd ( scéna kde začne vo víťaznom amoku demolovať zasadačku ) a všetci sa mu začnú klaňať, lenže písací stroj do ktorého ukryl tiket sa medzitým ocitol na dražbe kvôli dlhom. A rovnakých strojov tam bolo ešte 5, takže začne naháňačka za tým pravým počas ktorej Ciotolli uplatňuje taktiku spálenej zeme a každé miesto kde sa objaví ľahne popolom. A aj po rokoch som sa v niektorých momentoch naozaj rehotal, hlavne v scéne kde efektom domina zničí vzácnu historickú zbierku a potom pri megagrganci spôsobujúcom víchor na ulici ( ja viem že ten fór už bol aj vo Fantozzim, ale tu to bolo dotiahnuté na ďalší level ) Taktiež scéna v rozpadajúcom sa ústave pre nevidomých ( "chytte ho! koho máme chytiť?" ) s polievkou v cylindri a pľutím do ksichtu v rámci umývania okien bola kompletne vymakaná a keď dôjde na záchranu písacieho stroja z horiaceho bytu je to ako tretia svetová s ľudmi skáčucimi hasičom rovno na hlavy miesto do plachty. Takže je jasné že sa mi to páčilo, proste brutálna Vilaggiovská groteska dotiahnutá na maximum. (17.09.2017)

Musím říct, že k francouzským komediím mám averzi, protože pro mě vtipné nejsou. V rámci rozšíření obzoru jsem tedy namátkou sedl k této italské komedii. Tohle jsem ale fakt nečekal, velice příjemné překvapení. Nevím, jestli jsem Paola Villaggia už v nějakém filmu viděl, ale je mi povědomý a co víc, sympatický. Ovšem, že se našly slabší pasáže, ale převažovaly ty vtipné. Neříkám, že jsem se válel smíchy, ale mnohokrát se pousmál a celkem se bavil. Teď už vím, že na italskou komedii zvlášt s tímto hercem se rád zase někdy podívám. 70% (06.09.2015)