Neviditelné lásky

Sbohem a díky za všechny ty kočky.%%%%%%%%%% Příjemný film. Někoho by to možná zneklidnělo, ale mně bylo příjemné zjistit, že už nyní žiji tak, jak mohu žít i za třicet let :o) A také mě těší, že mě takový film o starých lidech těší. Z ageismu rozhodně nemohu být podezříván. Díky takovému filmu neznamená „být starý“ urážku, ale ocenění… životní moudrosti, která nevylučuje vitalitu. Je to věkem, že mne to osloví víc, než filmy o rozervaném dospívání? Ujišťuje mě to, že neholduji ani kultu mládí, ani kultu těla, ale života. A žít se dá ve třiceti, čtyřiceti, šedesáti… Pro někoho život dokonce teprve začíná. Což sdílím více, než žalky některých, že jim život ve třiceti končí.%%%%%%%%%%% A slovy jedné z hrdinek: Nejtěžší pro mě byla padesátka. Najednou jsem už nemohla nikoho svádět svým tělem. To období znamenalo něčeho se vzdávat, něco ztrácet. V padesáti něco končí. A něco dalšího začíná. Trápila mně nejistota, že nevím, do čeho jdu, jaké to bude. Ale teď jsem zase spokojená, teď to vím. Teď nevkládám tolik nesmírné energie do vztahů a místo otáčení se za sukněmi mám čas na knihy, filmy, setkání s lidmi… (08.03.2013)

Nádherným způsobem strhující dokument o lidech, jejichž existence se dříve buď zamlčovala, případně byli odsuzováni. A je úplně jedno, na jaké straně železné oponě žili. Jeden silný příběh vedle druhého i pro naši současnou mladou generaci, která si mnohdy myslí, že vše je samozřejmé. Silně mě to dojalo. (11.11.2021)

Souhlasila bych s předchozím komentářem a ještě bych doplnila, že film hezky připomíná, jaká práce předchozí generace vedla k dnešnímu stavu přijetí homosexuálů ve vyspělých zemích Evropy, autentické záběry z demonstrací ve Francii hezky podtrhovaly revoluční duch lidí, kteří chtěli získat právo na sebeurčení své orientace. Pro mne jako katolického heterosexuála to byl přesto snímek zajímavý a nikoliv pobuřující, přesto, že mnoho starých lidí, kteří by viděli své vrstevníky, jak spokojeně žijí se svým homosexuálním přítelem by tento snímek asi zavrhlo, a myslím, že bude málo seniorů, kteří by tento snímek vyzdvihli. Velice mne zaujala práce s kamerou, krásné záběry francouzské přírody, které filmu dodávají dynamiku. A velmi citlivé zachycení starých lidí ne jako odpadu společnosti, ale jako sebevědomých osobností, babička s moderním náhrdelníkem a rudými nehty na nohou vypadala opravdu elegantně, byla to dáma a i ve svých letech má co říct současné generaci. Zachytit krásu stáří a lásku k druhému člověku ať už je gay nebo heterosexuál. To bylo krédo tohoto filmu. Perličkou na závěr byla diskuze po filmu, kdy tři dotazy diváků byly všechny ve francouzštině a nerozuměla jim ani překladatelka ani francouzská hrdinka filmu, která přijela zodpovídat dotazy na festival...přesto je francouzština krásná řeč :-) (08.03.2013)

Pět hvezdiček za téma (o významu dokumentování této generace a boje za práva nelze pochybovat), ovšem takové tři za zpracování: pokud bezmála dvouhodinový dokument nemá třeba nějaký epický oblouk, tak ani sebevětší snaha vyhnout se mluvícím hlavám (která se, uznávám, povedla) a hravá kamera nemůžou udržet pozornost diváka po celou dobu. Což nic nemění na tom, že bych si přál více takových vtipných a dobře natočených dokumentů. Takže ve výsledku 4*. (14.03.2013)

11 zajímavých protagonistů staršího věku nás na základě vlastních osudů vlastně tak trochu provádí historií LGBT komunity ve Francii (a potažmo v západní Evropě). Všichni protagonisté mají přesto rozdílné příběhy a různé přístupy k životu, které mohou být mnohdy inspirující i dnes - a to nejen pro gaye a lesby. A přestože jejich životy často rámovala nutnost společenské neviditelnosti nebo diskriminace, nacházeli lásku, vztahy, sex i životní štěstí. Snímek je poměrně dlouhý, ale rozhodně nenudí a přináší i mnohé vtipné momenty. (09.03.2013)