Režie:
Ben WheatleyKamera:
Laurie RoseHudba:
Jim WilliamsHrají:
Reece Shearsmith, Michael Smiley, Peter Ferdinando, Richard Glover, Ryan Pope, Julian Barratt, Sara DeeObsahy(1)
V polovině 17. století zmítá Anglií občanská válka. Malá skupinka dezertérů prchá z bitvy a jejich cesta vede přes přerostlé pole. Zde jsou zajati alchymistou, který se snaží skupinu donutit, aby mu pomohla najít zlato, o kterém je přesvědčen, že je zakopané v poli. Sestup do šílenství a chaosu začíná.
Nejzajímavější a nejpracovitější britský režisér současnosti se představuje se svým daším odvážným filmem, tentokrát natočeným černobíle, a ani tentokrát se nesnaží zavděčit všem. Field In England je navíc prvním britským filmem s revoluční distribuční strategií. Bude uveden zároveň v kinech, v televizi, jako "video on demand" a na nosičích DVD.
(Rob Roy)
Videa (3)
Recenze (115)
Tak toto bol jeden z najhorších a najnudnejších pseudoartových filmov roku 2013. 90 minút pobehovali piati herci po poli. To bolo všetko, nič viac. Bolo to tak extrémne rozťahané, že som sa začal nudiť po siedmich minútach. Celý obsah by sa dal skrátiť na 10 minútový amatérsky film a ešte tak by to bolo stále dlhé. Ako keby sa päť kamarátov dohodlo, že nakrútia spolu jeden psych-pseudo historicko-experimentálny film. Možno chceli zopakovať magického Stalkera, neviem ale je isté, že sa im nič z toho nepodarilo. Jedinú hviezdičku dávam za občasné surrealistické výjavy ktoré tam do deja aj tak nesedeli hoci boli vizuálne pekné. ()
Wheatley umí natočit působivou scénu, ale nějak jsem od této psychedelie očekával více imaginace a formální neotřelosti než jen zrcadlení obrazu a trochu té stroboskopie. Tahle iniciační cesta ustrašeného sluhy, který se stává vlastním pánem (zároveň analogie tehdejších historických změn) sice zaujala, ale neoslnila. Každopádně, Wheatley má v sobě určitě potenciál a stojí za to mu věnovat svou pozornost. ()
Podľa tých extrémne rozporuplných prijatí som čakal, že Field in England sa dá buď milovať alebo nenávidieť, ale ja sa nemám problém zaradiť do toho stredu. Režijne sa tomu nedá moc čo vytknúť, čiernobiely vizuál mi tu vyhovoval, atmosféra tiež nie je zlá, či už po stránke dobovosti, ale aj trochu tej tajomnosti a určite musím pochváliť viaceré vizuálne nápadité sekvencie, tie stroboskopické scény sa mi dosť páčili. Ale dejovo to išlo dosť mimo mňa, mám rád tieto umelecké filmy, pri ktorých treba aj zapojiť rozum, ale tentoraz som tomu nielen, že ani moc nerozumel, ale film vo mne ani nedokázal vyvolať potrebu začať premýšľať. Už niekedy po tretine filme som vedel, že toto nebude nič z oblastí, ktoré ma aspoň trochu zaujímajú a tak som vlastne len vypol a zameral sa skôr na formálnu stránku filmu. A problémom sú aj postavy, je ich tu len pár, ale vôbec nikto si ma nezískal a dokonca sa mi aj mýlili, ale uznávam, že toto je už môj problém. Ale aspoň mi to celé ubehlo až prekvapivo rýchlo, síce tu vlastne len celý film pár mužov niečo riešilo na poli, ale nemal som pocit, že by sa to zbytočne predlžovalo, stále sa niečo dialo a tak som sa nestihol začať nudiť. Takže určite sa nevyhnem pocitu sklamania, od originálnych umeleckých filmov vždy čakám, že ma budú baviť, čo sa tentoraz tak moc nevydarilo, ale na ten priemer mi to bez problémov stačí. 56% ()
Stejně jako experimentální filmy, ani v Pole v Anglii (experimentální kromě formy rovněž formou uvedení – paralelně do kin, v televizi, na VoD, DVD a BD) nelze dost dobře posuzovat na základě příběhu a způsobu, jakým je vyprávěn. Nesejde na době, místě ani žánru, na tom, zda postavy bojují za parlament nebo za krále (ani za jedno). Namísto toho, oč postavám jde, má jistou váhu to, co se jim děje. Podstupují-li určité odpoutání se od sebe samých, film se společně s nimi oprošťuje nejen schémat vyprávěcích, ale vůbec od vzorců, pomocí nichž uchopujeme a do smysluplného tvaru formujeme realitu. Wheatley dělá s vizuální složkou filmu něco podobného jako Strickland se složkou zvukovou v Berberian Sound Studiu, když si pohrává s referenční hodnotou obrazů. Opět nejde o manýristickou provokaci. Hlediskové záběry, extrémní detaily a znemožnění základní časoprostorové orientace stále více matoucím střihem odpovídá proniknutí do mysli člověka prodělávajícího na základě mezní životní zkušenosti proměnu vnímání. Orientovat se od chaotické úvodní scény můžeme přednostně pomocí zvukové stopy, jejíž „sdělení“ ale vzhledem k ambivalentnímu míšení elektronické hudby, středověkých bubnů a lidových písní také nejsou jednoznačná. Pole v Anglii velmi nápaditým a sugestivním, třebaže pro mnohé nesnesitelným způsobem zpřítomňuje svět převrácený naruby. Unikátní je především tím, že nám vykloubenou realitu nejenom ukáže, ale rovnou nás nechá ono vykloubení prožít. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ancientone ()
[…] jestliže se peče chléb, leckteré jeho části popraskají, a právě tyto pukliny, které jsou do jisté míry proti pekařovu záměru, vypadají jaksi hezky a budí zvláštním způsobem chuť k jídlu. Také fíky, které jsou nejzralejší, praskají. Přezrálým olivám dodává zvláštní krásy právě to, že nemají daleko k hnilobě. Také klasy sklánějící se k zemi, svraštělé obočí Iva, pěna vytékající kancům z tlamy a mnohé jiné úkazy mají daleko do krásy, jestliže pozorujeme každý z nich sám o sobě, přesto však, protože provázejí přírodní dění, přispívají k jeho ladnosti a mívají svůj půvab, takže oku vnímavému a schopnému hlubšího porozumění pro dění ve vesmírném celku jistě se bude zdát téměř každý i z těchto průvodních jevů v celkovém uspořádání čímsi osobitě hezkým. Takový pozorovatel se zadívá se stejným zalíbením na skutečný chřtán šelmy jako na jeho zpodobnění malířem nebo sochařem a svým pronikavým okem vystopuje zrovna tak půvab zralosti u ženy a starce jako kouzlo mládí u dětí. Mnohé takové příklady se arci nebudou zdát přesvědčivé každému, nýbrž jen tomu, kdo má ryze důvěrné vztahy k přírodě a k jejím dílům. Marcus Aurelius Antoninus (2. stol. po Kr.) Hovory k sobě, III, 2 ()
Reklama