Gedeonův první "skorocelovečerní" film sice svou poetikou odkazuje na snímky české nové vlny 60. let, ale zároveň přichází s novým pohledem. Uzavřená a samotářská dospívající Klára tráví konec léta u babičky se svou sestřenicí Marií, která je jejím pravým opakem. Na místní diskotéce se Klára seznámí se dvěma chlapci, usilujícími o Marii. Vztahy mezi oběma dívkami a zároveň jejich vztahy k oběma mladíkům tvoří předivo křehkého příběhu dospívání. Klára, poučená získanými zkušenostmi, odjíždí z prázdnin vstříc dalším výhrám i prohrám, svým dalším životním osudům. V jednoduchém vyprávění o čtyřech mladých ... (zobrazit celý text)
Záměr asi nebyla nuda a já se nudil. Tyhle filmy s nicneříkajícími dialogy mi prostě nic neříkají, i když chtějí říct asi hodně :-) Oceňuju pokus o zajímavý film, nicméně aby byl zajímavější, chybí mu větší propracovanost. Zkrátka nebýt velice trefné parafráze na jeden můj oblíbený film, dopadlo by to ještě hůř ;-)
Velice vydařený film o dospívání, který prostřednictvím několika málo symbolů a na prostoru pouhých šedesáti minut postihuje obrovské množství témat. Možná víc, než samotný Gedeon zamýšlel. První část filmu je založena hlavně na absurdně jednoduchých dialozích (-„že bychom se jako nějak citově sblížili“ -„se sbližuj, nikdo ti nebrání“ nebo -„sedni si“ -„nesednu“ -„sedni si“ -„nesednu si“ -„no tak si nesedej“), které mohl vymyslet jedině sám život nebo dostatečně talentovaný scénárista. Když však budete chvíli poslouchat debatu dvou teenagerů, zjistíte, že podobný způsob konverzace není nikterak výstřední, naopak docela přirozený. Pro druhou, lyričtější část, je charakteristická scéna s jablky, u níž nejde ani tolik o obsah samotný, jako o formu, tedy o úhly jednotlivých záběrů a jejich promyšlenou kompozici. Pokud bych měl z Indiánského léta vybrat jediný, nejdůležitější motiv, pak jakési odstřižení se od minulosti, kterému není vždy dobré napomáhat. Někdy je lepší počkat, až to přijde samo, ale pak rozhodně nezůstat u suchého konstatováni „už to přišlo“. Profesionální výkony dvou mladých hereček, ty nejjednodušší techniky snímání využívající a přitom nezvyklého stupně působivosti dosahující kamera, vtipná pointa a schopnost navodit prazvláštní atmosféru „léta imaginárních polibků“ i během mrazivé zimy, činí Indiánské léto nadmíru pozoruhodnou podívanou jak pro vnímavého diváka, tak pro teenagera, který se chce pouze dobře, ne však prostoduše pobavit. 80% Zajímavé komentáře: francis, rawen, kapibara
Asi nejsem ten správný Indián, protože tohle léto bych fakt nechtěl zažít . Jedna hvězdička je za kapelu Brutus a druhá, že se podařilo panu Gedeonovi, aby byl tento film přirovnáván s Formanem . Já však tento film přirovnávám leda tak k dialogům mezi blbci a studenty zvláštních škol.
Hodinový Gedeonův ,,skorodebut" je v rámcové kompozici uvozen naprosto stejně jako jeho celovečerní debut skutečný - Návrat idiota, totiž motiv kolejí a jedoucího vlaku. Také úplně stejně čerpá především z odkazu 60. let a jejich novovlné poetiky, tam kde ale v Idiotovi variuje především motiv hlavního hrdiny v aluzi k výjimečnému románu Dostojevského Idiota a snaží se na plátno přivést jeho moderní reinkarnaci, v Indiánském létě experimentuje spíše opět v klasickém duchu české nové vlny a její linie reprezentované Passerovým Intimním osvětlením či filmy Miloše Formana. Minimalistické výrazivo, pomalá dynamika střihu, akcent k poetice všednodennosti, vesnické či maloměstské prostředí, kde se nejenom jakoby zastavil čas, ale svět hodně posmutněl a zšedl smutkem ukrytým někde hluboko uvnitř postav. Repliky jsou v podstatě jen cyklením a variováním několika stále se dokola opakujících frází, čímž dosahuje Gedeon zajímavého efektu - jazyková klišé se stávají nosnou osou snímku. Nedějovost je pak vyjádřena v konceptu spočívajícím v oddramatizování téměř všech událostí, čímž celý příběh jen tak zvolna plyne a divák ho vnímá pouze jako jeden dlouhý výjev. Stěžejní je Formanovské zacílení na svět dospívajících (který ostře kontrastuje se světem babičky) a jeho frustraci z maloměstské nudy, zesílené právě ,,problematickým" věkem. Obě hrdinky podvědomě čekají na nějaký zvrat, zlom, deus ex machinu, která daný stav zvrátí a přinese počátek čehosi nového, co by je vytrhlo z letargie, a tak se snaží přelom urychlit a vyvolat uměle - máme tu ohlas rituálu postřižin i vynikající lyricky laděnou scénu ve vaně s jablky... Danost se ale uspíšit nedá... Vlak znovu odjíždí v podstatě tak, jak přijel... Podobné filmy: Divoké včely, Návrat idiota, Mistři, Černý Petr
Nevím proč, snad asi proto, že jsem zrovna v tomto "kritickém" období, se mi tenhle malý český kousek velmi líbil. Ono se totiž za těmi stupidními rozhovory skrývá víc, než by se mohlo na první pohled zdát, ale - a to je snad častější případ - hlavně se za ně dá skrýt nejistota, tápání, hledání a nenacházení.
Jak málo stačilo Gedeonovi k natočení tak milého a úsměvného filmu, který se vedle dnešních trapných kotkovsko-mádlovských teenagerských komedií třpytí jako perla. Herecký minimalismus, vtipné dialogy ("Neviděli sme se už?") a úžasná "bigbítová" skupina Brutus... :) Trochu naladěna na sentimentální vlně nemohu dát míň jak 4 hvězdy...
naštěstí je stopáž snímku tak akorát, aby nezačal zejména svými (i když samozřejmě záměrně) pitomými dialogy diváka nudit... nepatřím k těm, kteří si právě v bezduchých rozhovorech ve filmu libují, ale tady (narozdíl od Černého Petra) to v mých očích ještě šlo jakž takž skousknout... jako celovečerní debut určitě povedená kravinka, to se musí nechat. 60%
Je to takový klasický Gedeonův vztahový film, který je v podstatě o ničem. Možná to má symbolizovat prázdnotu a plytkost životů postav, možná něco jiného. Každopádně je to vztahová nuda. Pozn.: Opravdu je nutné do každého druhého českého filmu cpát Geislerovou a/nebo Vilhelmovou, které tam pak hrají Geislerovou/Vilhelmovou? Event. Lišku, který hraje Lišku?
No, je jasné, že tenhle film nemá u mainstreamového publika šanci a nemá šanci ani u většiny kritiků. Na první pohled a poslech by se chtělo říct - nuda.
V době premiéry mi bylo deset let a dovoluji si tvrdit, že bych jej bez většího přemýšlení odmítl. Ale teď, po více než jedenácti letech... jsem opravdu rád, že jsem jej viděl až teď.
Snad nejvíce se mi líbila vizuální stránka filmu, ta je neoddiskutovatelně překrásná, a o tom se klidně budu hádat. Dialogy jsou na první pohled příšerné, ale to jen, když kloužete po povrchu sdělení. Pokud máte chuť (a, přiznejme si, dostatek intelektuální kapacity), můžete se dostat do hloubky, ve které se teprve projeví jejich skutečná podstata.
Ano, ten film je v podstatě o ničem - o jednom proflákaném létě, kdy se nic neděje, všechno je líné a veškerá snaha to změnit je zbytečná, popřípadě se obrátí k horšímu.
Tenhle film je na první pohled skromnej, úspornej. Je ale promyšlenej od začátku až do konce a jeho styl spočívá v opakování situací, dialogů a lehounké hyperbolizaci venkovských klišé, což nakonec moc dobře funguje a o životě na vesnici to vypovídá stejně jako mnohem "výpravnější", na postavy a různý charaktery bohatší a zdaleka ne tak úspornej film na podobný téma Divoké včely. Dialogy jsou odposlouchaný, odpozorovaný a často i zahraný dokonale (je podle mě jasný, že to má Saša odžitý, jinak by to takhle nenapsal a nenatočil), nade všemi vyniká naprosto přesná babička. Mně můžete věřit, jsem totiž z vesnice a moje babička by mohla v tomhle filmu z fleku hrát taky.
