Alice ve městech
-
Alice in den Städten
-
Alica v mestách
-
Alice in the Cities
Drama / Psychologický / Road movie
Západní Německo, 1974, 110 min
Režie:
Wim WendersHudba:
Michael KaroliObsah
-
Nemecký novinár Philip sa na letisku v Spojených štátoch zoznámi s mladou ženou a jej deväťročou dcérou Alicou. Matka ho poprosí, aby dcérku na chvíľku postrážil, čoskoro však vysvitne, že Philip sa bude musieť o Alicu starať oveľa dlhšie, ako pôvodne predpokladal. Obaja sa tak vydávajú na cestu, na ktorej hľadajú starých rodičov dievčatka. Prvý veľký film Wima Wendersa je zároveň úvodným dielom jeho voľnej trilógie cesty, kam patrí spolu so snímkami Falošný pohyb a V behu času.
Road-movie o priateľstve a hľadaní strateného domova od režiséra filmu Nebo nad Berlínom Wima Wendersa. (oficiální text distributora) -
Film je čiernobiela roadmovie. Novinár (Wim Wenders), ktorému sa nepodarilo napísať do nemeckých novín článok o americkom vidieku, pretože nasmiesto písania len fotografoval včetko čo videl, sa zoznámi na letisku s matkou a dcérou. Po prílete do Európy sa však mama stratí, a tak novinár pomáha 8 ročnej Alici hľadať starú mamu. Pritom precestujú kus Nemecka. Na rozdiel od súčasných roadmovie, kde sa kladie dôraz predovšetkým na riešenie konfliktov jednotlivých postáv, tento film sa sústreďuje na obraz krajiny (hlavne miest) a samotný dej aj vzájomný vzťah postáv je tu síce vykreslený, ale je v úzadí. (hygienik)
Komentáře uživatelů k filmu (48)
-
Pohrobek
Krásně poetická roadmovie o rezignovaném novináři Philu Winterovi (Rüdiger Vogler), který je nucen postarat se o osmiletou Alice (Yella Rottländer) a putuje s ní z New Yorku až do své německé vlasti. Jemný příběh o sympatii a přátelství v anonymním, odlidštěném světě. Silný Wenders - obsahem i formou. Milé a kompaktní hudební podbarvení. Černobílá estetika záběrů, které činí i z průmyslového Porúří malebnou krajinu.(18.8.2005)
-
Radek99
Tak koukám, že Kolja nebyl zdaleka první, kdo cestoval s cizím strejdou po městech...jemu a starému Loukovi jsem ale jejich náhodné sblížení věřil víc. Wim Wenders tu hledá poetiku, ale cestou občas ztrácí logiku... Škoda...(27.2.2012)
-
T2
║Rozpočet DEM 500,000║Tržby Celosvetovo $45,000║(21.7.2010)
-
Kass
Krásný film. Z počátku jsem se sice trochu lekl, protože sledování osudu odtažitého německého fotografa v anonymitě velkého světa nevěštilo nic zajímavého, ale s příchodem dětsky bezprostřední Alice vše dostalo nové a podmanivé kontury... a člověk tomu jejich netradičnímu vztahu pomalu a nenásilně propadal stále víc, až byl jeho součástí. A/nebo mám prostě rád roadmovie... zvláště s tak poetickou atmosférou jakou umí stvořit W. Wenders.(8.5.2009)
-
WANDRWALL
Nebudu plýtvat slovy - film je to dobrý.(29.5.2011)
-
Aky
Nikoliv objevný námět a vlekoucí se vyprávění. I přes několik skutečně moudrých postřehů jsem se přes to těžko dostával.(1.5.2012)
-
HenryS.
Hudba: Can(12.3.2009)
-
HAL
Melancholicky poetické, jak jen se na Wenderse sluší. 8/10(29.8.2010)
-
gogo76
Dosť to trvá, kým film zaujme. Hlavne prvá tretina je skôr umelecká, veľa sa toho nenarozpráva a až stretnutie s Alice a jej mamou na letisku konečne nakopne nejaký dej. Hlavný hrdina toho s Alice veľa nacestuje napriek tomu, že pred každou jazdou a návštevou reštaurácie nezabudne zahlásiť, že už nemá takmer žiadne peniaze. Čiernobiela road movie ponúka hlavne to, čo zdobí tento žáner a naozaj sa stále niekam cestuje. Problém je v tom, že režisér trochu neodhadol stopáž. Skrátiť to o 20- 30 minút, pridať trocha humoru a dal by som štyri. Takto iba priemer. 60%.(19.3.2012)
-
Tatatranka
V dětském hábitu - cesta zaražených slov. Kuklí se a rozpuká.(25.1.2011)
-
jondzavid
Wenders bol vždy o atmosfére a tentokrát vsadil na roadmovie, ktorá v jeho poňatí vyznieva ako osobitý film s príbehom, ktorý by sa mnohým iným utopil v klišé a sentimente, pokým tu zostane "len" krásnym vzťahom dvoch životom opustených existencií.(22.8.2005)
-
Šandík
Záminka, kterou Wenders spojí Rüdigera Voglera s Yellou Rottländer je poměrně průhledná a Wenders se evidentně ani příliš nesnažil tuto průhlednost skrýt. Nepravděpodobný je ostatně celý příběh. Pravděpodobnost zjevně nebyla tím, o co by Wenders nějak zvlášť usiloval. Podobně nehledaný je ostatně i notně prkenný herecký výkon její filmové matky Lisy Kreuzer. Naštěstí příběh stojí a padá s (ne)hereckými výkony ústřední dvojice. Jak Rüdiger Vogler tak i Yella Rottländer působí velmi přirozeně a opravdově. Z naprosto nepravděpodobného příběhu plného nelogičností ti dva svou odzbrojující přesvědčivostí vykouzlí cosi, co má k životu podstatně blíž než je u hraných filmů běžné. Svým způsobem proto "Alice in den Städten" připomíná reportáž. Tenhle paradox ostatně nefunguje pouze zde, ale i v jiných Wendersových filmech. Tradičně skvostná je kamera, která činí z "Alice" v tom nejlepším slova smyslu navýsost estetickou záležitost. Svým způsobem se dá sledovat podobně jako obrazy zavěšené na stěnách galerií výtvarného umění... V kontextu další Wendersovy tvorby jsou velezajímavé myšlenky a postřehy týkající se televize a televizní kultury. Přestože v "Alici" se nejedná o víc než jen jeden z motivů, které se filmem mihnou, pro Wenderse jde evidentně o fundamentální sdělení. Režisér přitom ústy Rüdigera Voglera zcela konkrétně vysvětluje proč nemá rád televizi a televizní kulturu. K tomuto tématu se Weders samostatně a pokud vím nejvýrazněji vyslovil v silně nedoceněném a nepochopeném filmu "Million Dollar Hotel". Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anniehall, jitrnic, kyknos, sestrad, Tanner, Renesco(29.8.2009)
-
MarJel
Road-Movie. Pohyb. Amerika - Evropa. ... Nejde o to film pochopit. Důležitý je pocit z filmu.(5.4.2011)
-
anniehall
Filmy Wima Wenderse, ať už jsou tématicky o čemkoliv, mají vždycky nádhernou kameru. Wenders velmi často opouští tradiční syžet a vyprávění příběhu, které většina lidí od filmu očekává a namísto toho maluje obrazy. Někdy hřejivé, jindy znepokojivé, ale vždycky zajímavé a působivé. A u tohoto filmu to platí dvojnásob. Příběh o spisovateli a fotografovi, který je okolnostmi přinucen dopravit do německa malou Alici jakoby ustupoval do pozadí před nádhernými a pečlivě budovanými záběry přírodnách scenérií a moderního urbanismu, to celé v odstínech černé a bílé. Wenders má prostě na tyhle věci talent. A když se k tomu přidá vhodná hudba, rázem tu máme ze zdánlivě bezvýchodně a až depresivně působícího tématu poměrně hřejivý film, který je zároveň jedním z jeho nejlepších.(27.2.2009)
-
fmash
Přesně to, co jsem od tohoto filmu očekával, jsem i dostal. Spíše (ne však zcela) vlídný příběh o člověku, o tvoru dědičně plném chladu, jehož druhou přirozeností je ale paradoxně cit. Tato dávná dichotomie je zde podána pro Wenderse typicky nevelkolepou a malátně rozvážnou lyrickou formou, v příběhu cesty takříkajíc odnikud nikam.(22.6.2010)
-
MartinNDL
Před pár dny jsem viděl film Takešiho Kitana Kikudžiro a ptal jsem se sám sebe, co to Beat natočil? Tohle není on. Kupodivu i takhle žánrově odlišný pokus vyšel znamenitě a teď už vím proč. Jedná se v podstatě o remake týhle Wendersovy pecky. Německo sedmdesátých let nebylo nějak zvlášť nakloněný toulavým vnitrosvěťákům a tak devítiletý smysl života místo snídaně občas není k nekousnutí.(12.4.2012)
-
Foma
Holčička je sice chvilkama protivná :-), ale jinak krásná meditace.(13.3.2012)
-
marvan
Přestože se Wenders svými rannými filmy hlásí k antinarativní filmové linii, nemůže být tato skutečnost argumentem zcela vysvětlujícím fakt, že ve výsledku film Alice ve městech působí tak nevýrazně. Rozvolněná narace ještě nemusí nutně znamenat shluk scén bez vnitřní soudržnosti. Stačí srovnat tento film např. s filmy Andreje Tarkovského, kterého se Wenders v závěrečných titulcích Nebe nad Berlínem pateticky dovolává (stejně tak jako dalšího mistra obrazů Yasujira nebo Truffauta). Wenders se pokládá, dle vlastního vyjádření, za "rámovače obrazů", pro kterého je příběh jen nutné zlo. Bohužel tato názorová nedůslednost - na jedné straně negativně zabarvené popírání příběhu a zároveň potřeba nějaký ve filmu zachovat - je ve výsledku znát. Samotné Wendersovy obrazové kompozice nejsou emotivně naléhavé tak jako u Tarkovského, ale spíš fotogenicky odtažité. Formálně se Wenders zařadil ke svým obdivovaným tvůrcům, ale v podstatě věci se s nimi míjí.(20.3.2010)
-
jitrnic
To je snad ta vůbec nejpovedenější road movie, Wenders se zcela vystříhal sentimentu a velkolepých prohlášení typu "Tohle byl nejkrásnější den mého života". Jeho film je krásný díky dvěma báječným hercům, kteří ani nevypadají. že by hráli, ale že si spolu prostě vyrazili na pár dní na výlet do Porůří a tak a Wim Wenders to všechno podbarvil krásnými záběry a jednoduchým ale příjemně melancholickým hudebním motivem a mě to zcela stačilo ke spokojenosti. 90%(22.8.2009)
-
pakobylka
Cesta ... ne černobílá ... ČERNOŽLUTÁ, s nepatrným nazelenalým nádechem ... melancholická a trochu chaotická. Má cíl, ale při jeho hledání bloudí a její roztěkané myšlenky se toulají kdoví kde. Navzdory neustálým proměnám je zvláštně statická - a odosobněná ... svým způsobem k uzoufání. Její příběh v ní zůstává beznadějně ztracený a opuštěný ... 2,5* ... A ještě jedna zcela subjektivní poznámka na závěr, která s hodnocením snímku nemá nic moc společného: Vy byste jen tak beze všeho - a vlastně i bez jakékoli předchozí domluvy (!) svěřili svou malou dcerku chlápkovi, kterého sotva znáte ... a nechali byste ji s ním letět přes půl světa ? Kvůli jinému chlápkovi, který měl být natolik dospělý, aby vás potřeboval méně než vaše vlastní dítě ? Dosti uhozené, řekla bych.(28.2.2012)
