poster

Nebe nad Berlínem

  • Západní Německo

    Der Himmel über Berlin

  • Francie

    Les ailes du désir

  • Slovensko

    Nebo nad Berlínom

  • Velká Británie

    Wings of Desire

  • USA

    Wings of Desire

  • Austrálie

    Wings of Desire

Fantasy / Drama / Poetický / Romantický

Západní Německo / Francie, 1987, 127 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lynn
    ****

    Jeden z nejkrásnějších německých filmů, co jsem kdy viděla. Asi nejvíc se mi líbil kontrast snových pasáží s těmi dost krutě realistickými (těch bylo ale méně) nebo černobílých s barevnými (film začne být barevný vždy, když Damiel něco pocítí, a potom, když se stane člověkem). Někdy jsem sice měla problém plně pochopit hloubku filosofických úvah, které pronášeli anděl Damiel (Bruno Ganz) a jeho láska artistka Marion (Solveig Dommartin), ale to nic nemění na tom, že jsem si z kina odnesla nepopsatelně krásný melancholický pocit jakéhosi smíření se. Pěknou roli dostal i Peter Falk, který si zahrál bývalého anděla a také sám sebe, a který svádí ostatní anděly, aby se staly lidmi.(28.3.2005)

  • igi B.
    *****

    Nádherný pomalý film pro pokročilé :-) . . . Pro trpělivé, citlivé a otevřené duše a srdce. Viděno třikráte a kdykoli rád znovu... Navíc - kdo neviděl tenkrát v tom osuma- či devěta- (to už si přesně nepamatuju :-) -osumdesátém v klubové premiéře, kdy ještě >velká berlínská< byla na věčné časy a husákovi bijci mlátili po ulicích lidi - nepochopí. Tenkrát jsme šli s přáteli z toho jundrovského filmáče a tak nějak VĚDĚLI, že už si komunisti můžou pomalu definitivně... Neříkám, že jsem tomu sám v sobě zcela věřil, ale ta síla...!(21.10.2005)

  • Jordan
    *****

    nádherné, humanistické, umelecké filmové dielo; peter falk rulezz!(8.4.2012)

  • EdaS
    *****

    Přiznávám, celé jsem to vůbec nepochopil. Ale snažil jsem se. P.S. 2014: Tak po skoro dvanácti letech konečně…(25.6.2002)

  • sportovec
    *****

    Film s takto romantickým názvem probouzí asociace spojené s některými ruskými válečnými díly (MOSKEVSKÉ NEBE) světové kinematografie hraného filmu. S postupujícími metry zjišťujeme, že tato očekávání jsou i naplňována, i překračována. Esoterické bytosti, které mohou – i nemusí být – anděli, procházejí městem a jeho dějinami. Podobně jako Passoliniho hrdinové mluví a myslí v dlouhých rozvitých, navíc rytmizovaných souvětích, která nemají daleko k volnému verši. Jsou konfrontováni s velkým městem na Sprévě a Havole, s jeho dějinami (se zvláštním akcentem na osvobození města Rusi a jeho pustošivými následky), s přepestrou mozaikou událostí, zákoutí i lidských osudů z dějin největšího německého města. Postupem doby se v té spleti orientují, informační chaos se tříbí a začínají z něj vystupovat konkrétní jedinci. Z jednoho z nich se postupně klube někdejší transcedentální kolega obou hlavních hrdinů. První poslechne jeho výzvu a podá mu ruku. Okamžikem podání „pozemští“ a začíná se přibližovat ke své osudové ženě, kterou spatřil poprvé na rockovém koncertě; z nepatrných náznaků lze soudit, že ani ona není tak docela bez nadpřirozené aury. Spojení lásky a humanizujících tendencí symbolizuje kus brnění, které mu věnuje jeho předchůdce v okamžiku jeho transsubstanciace. Druhý anděl v obdobné chvíli odolá a zůstává uzavřen ve své duchové skořápce. Příběh, jehož fabule se rodí postupně a splývá dokonale s vnímáním svých hrdinů, je křehkou balancí filmové řeči vědomě budované na hraně duchovna-nadpřirozena-ideálna a materiálna na pozadí velkoryse pojaté reflexe německé národní identity; docenit tento aspekt pozoruhodného díla dokáže zřejmě naplno jen vydatně poučený a reflektující německý divák. Umělecký film (filmové umění) dostává ve Wandersově vnímání a vyjadřování další neuvěřitelný rozměr, který svého tvůrce staví do absolutní špičky žánru. Poprávu a jednoznačně.(29.11.2013)

  • - Peter Falk, ktorý hrá vo filme samého seba, si svoje monológy napísal sám a rovnako ako postava vo filme sa celý čas prechádzal po Berlíne, kde ho musel štáb neustále hľadať. (Kristusazapad)

  • - Černobílé pasáže točil kameraman Henri Alekan přes staré punčochy své babičky. (skudiblik)

  • - „V najranejšej verzii, ktorú som Petrovi Handkeovi rozprával, bola postava starého archanjela žijúceho v knižnici. Peter nevedel, čo si s tou ideou počať, ale nad jeho písacím stolom visela reprodukcia Rembrandtovho Homéra: sediaci starý muž, ktorý hovorí - ale s kým? Pôvodne hovorí Homér na Rembradtovom obraze s jedným žiakom, ale obraz bol rozrezaný na dve polovice a rozprávač bol úplne oddelený od svojho poslucháča, takže teraz hovoril o samote. Peter mal ten obraz veľmi rád a pretvoril moju ideu archanjela na večného básnika. Teraz som zasa nevedel ja, ako mám Homéra integrovať do scenára. Konečne sme prišli na to, že Homér žije v knižnici a že Petrove dialógy sú jeho vnútorným hlasom. Curt Bois nebol ani anjelom, ani človekom, ale oboma súčasne, pretože je taký starý ako kinematografia," poznamenal k postave Homéra Wenders. (Kristusazapad)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace