Ten Minutes Older: The Trumpet
Ten Minutes Older: The Trumpet
Ďalších desať minút I: Trúbka
Obsahy(1)
Téma "čas", úplná autorská sloboda a priestor desiatich minút - to sú tri zadania, ktoré dostalo sedem svetových nezávislých režisérov. Vznikol tak jedinečný a myšlienkovo provokatívny poviedkový film, ktorý sa týchto zadaní dotýka najrôznejšími spôsobmi: v žánri dokumentu poetického (ako Werner Herzog) či politického (ako Spike Lee), cez tragikomickú miniatúru ako Aki Kaurismäki, filozofickú úvahu ako Wim Wenders či krehký snový príbeh ako Čchen Kchaj-ke.
Autori tohto výnimočného projektu sa dotýkajú "večných" tém ľudskej existencie, akými je zrodenie, smrť a láska, pominuteľnosť náhodného okamžiku, večnosť mýtu a osudovosť histórie. Pralesy Južnej Ameriky, politická aréna, púšť v Novom Mexiku, zbúranisko na periférii Pekingu či priestor karavanu kdesi vo svete zvanom Hollywood - to sú miesta, kde môžeme prežiť jatrivé a inšpirujúce divácke putovanie chodníčkami, križovatkami a diaľnicami ľudského času.
(oficiální text distributora)
Recenze (91)
Tohle se mi hrzně blbě hodnotí...nemůžu přece říct jak se mi to líbilo celkově...mělo by jít ohodnotit každou část zvlášť...ale když už musim tak tři a půl. ()
Jak rozmanitých může být deset minut v životě. Nejzajímavější a nejlepší jsou povídky Herzoga a Chena. Na druhou stranu ta nejhorší, naprosto nudná je Jarmuschova. ()
kaurismaki-**,erice-****,herzog-***,jarmush-****,wenders-*****,lee-***,chen-*** ()
Aki Kaurismäki ** , Victor Erice **** , Werner Herzog **** , Jim Jarmusch ** , Wim Wenders *****, Spike Lee ***** Kaige Chen ***** ()
Některé segmenty vynikající,některé tradičně celkový dojem malinko kazí.Každopádně pozoruhodný povídkový film,který stojí za pozornost. ()
Co se mi zarylo do paměti je úvodní Kaurismäki, ale zejména pak dokonale vystihnutá pauza Jima Jarmuscha, tedy INT. TRAILER. NIGHT. Ta je podle mého názoru vůbec nejlepší a to zejména proto, že dokonale a citlivě vystihuje tuto anonymní chvíli, která strašně, ale strašně hrozně moc odpovídá "placu". Nikdo by to asi lépe a s takovou nonšalancí nepřevedl na filmové plátno. tak.-) ()
Prvá zbierka krátkých filmov (z dvoch), kde spoločným spojítkom je čas. To ako jeho plynutie nás ovplyvňuje. Sedem významných režisérov poňali danú tému každý inak. Ale drvivá väčšina z nich mi niečo dala, azda len dve mi prišli slabšie. Najviac u mňa zarezonovali kúský od Herzoga, Wendersa, Leeho, Chena a Jarmuscha (v tomto poradí). Z času na čas (sic) takáto antológia poteší. ()
Tak opravdu nevím, zdali tohle vůbec hodnotit ... Když tak koukám na ty počty hvězdiček vpravo nahoře, říkám si, že jsem asi něco nepochopil nebo tuhle "sestavu desetiminutovek" hodnotili jen ti, pro které je "nezávislá" tvorba určena. Vzhledem k tomu, že jsem až doposud příznivec/konzument podobných filmů nebyl, přistupoval jsem k tomu se zvědavostí. Nutno podotknout, že se příznivcem asi ani nestanu ... Stačí si jen vybavit první povídky - trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, z jaké země vůbec pochází. A děj? Chlápka pustí z basy, řekne svému zaměstnavateli/společníkovi (už nevím) že končí, dojde si pro svou snoubenku do jakéhosi pajzlu a jedou vlakem - někam. Kouknou se ven, jestli je tam ještě "otčina". To je celé??? Opravdu nevím (a ani má přítelkyně nevěděla), "co tím chtěl nezávislý režisér říci". Další povídka - jakési černobílé ospalé odpoledne někde ve Španělsku - opravdu jsem měl do dělat abych neusnul sám. Vrcholem byla ta povídka ohledně politické kampaně v USA. To bych si asi musel pustit 10x, abych chápal ty rychlé dialogy, tu spoustu informací, která tam zazněla. Ale možná je to spíš pro ty, co se v politice USA orientují nebo si v ní snad nedejbože libují. Právě uprostřed téhle povídky jsem toho ovšem měl dost, a DVD šlo z přehravače. Na poslední povídku se tak ani nedostalo ... ()
Z tohoto snímku bych asi vyzvednul Akiho Kaurismakiho, Wrenera Herzoga a Jima Jarmusche. Každý ze snímků má něco do sebe, každý se nějak zabývá plynutím času, každný úplně jinak. 75% ()
Zajímavé a dojímavé ... ()
Nejzajímavější pro mě byly dokumenty Spika Lee a Wernera Herzoga. Ostatní kraťasy se motají v průměru a nedokážou na krátkém časovém úseku dostatečně zaujmout. 2,5* ()
Ze sedmi autorů podílejících se na této filmové meditaci o čase mě nejvíc zasáhla poetická, dojímavá hříčka o zmizelé době od Kaige Chena a především Ericeovo pásmo hypnotizujích obrazů ze španělské farmy z doby těsně před hitlerovským útokem na Španělsko. Tento minifilm je skutečnou reflexí na téma „co je čas“ a filmovou řečí dociluje úžasného dojmu osudově lineárního i cyklického plynutí zředěného i zhuštěného času v prolínání osobních, rodinných a národních dějin. Látku k přemýšlení nabízí i Herzogův etnografický dokument o primitivním kmeni, který jediným rozhodnutím přeskočil dějiny. Méně inspirující, ale zato filmovější je Kaurismäkiho minipovídka o tom, jak si lze v deseti minutách kompletně změnit život. Hodnocení sráží zbylé tři filmy od slavnějších režisérů: Wenderse i Jarmusche s jejich doslovností téma času spíše minulo a Spike Lee používá formát k sice kvalitní, ale přece jen politické agitaci. ()
Filmové pexeso "Přiřaď k filmu režiséra". I bez popisků poměrně snadný úkol, neb rukopis jednotlivých režisérů se v nich nezapře. Povedená filmová prácička ()
Hodnotit tento film jako celek nemá moc smysl, protože jako celek tento film nedrží, a protože rozeberu každý segment samostatně a výsledné hodnocení potom bude průměrem z udělených jednotlivým povídkám: Psi nemají peklo - Aki Kaurismäki - Typický Akiho rukopis je poznat i v tomto kratším dílku. Je obdivuhodné, že i desetiminutové filmové povídky se nebojí vložit jeho typickou pětiminutovou hudební vložku, jen mi tak trochu scházela pointa, na tu už asi nezbyl prostor. 3* Čára života - Victor Erice - Tohoto režiséra neznám, tak nemůžu srovnávat s jeho tvorbou, ale vůbec jsem nepochopil, o čem že to má jako být. Odpad! O tisíc let starší - Werner Herzog - Ani s Herzogovou tvorbou jsem se zatím nijak neseznámil, ale narozdíl od povídky španělského režiséra, měla tato poselství. A to o tom, že moderní civilizace nemusí být pro každého přínosem. Ke konci je už ale poněkud zdlouhavá. 3* Noční karavan - Jim Jarmusch - Další naprosto zbytečná povídka, zcela nicneříkající a nudná. Odpad! 12 mil do Trony - Wim Wenders - Kdo by to byl řekl, že ten režisér, kvůli kterému jsem v úvodních titulcích vzdychl "ne, on ne", natočí nejlepší povídku z celého filmu? Obrovské překvapení, úžasná kamera, dobrá zápletka. Ten příliš střídmý a optimistický konec tomu sice trochu ubírá, ale i tak je to za 5*. Tahali nás za nos - Spike Lee - Kdysi jsem četl přirovnání, že něco někoho zajímá jako vývoj inflace v Uzbekistánu. Můžu říct, že vývoj inflace v Uzbekistánu mě zajímá osobně mnohem víc, než pošahaná procedura deset let starých prezidentských voleb v USA, kde je navíc retardovanej ekolog Gore prezentovanej jako ten, kdo byl poškozen atd. Tuhle povídku jsem asi po třech minutách přetočil. Nejhorší věc v tomhle filmu vůbec. ODPAD! 100 pohřbených květin - Chen Kaige - Příjemné překvapení na závěr. Teskný příběh člověka, který kvůli socialistickému budování v Pekingu přišel o svůj domov, o svůj svět. Lepší povídku na závěr asi vybrat nešlo. 5*. Průměr: 2,29* ()
Tolik jmen, tolik příběhů, tolik pohledů, tolik energií mísících se v hodině a půl - to téměř nejde skousnout. Hodně rychlá exkurze do pohledů na svět očima malých velkých režisérů člověka roztříští na kusy. Tohle je pořádná filmová facka, po který se otočí hlava sedmkrát dokola... ()
Takže pekne po poriadku. Kaurismäki ma svojim filmom dosť sklamal, jeho predstava času ako nekonečných možností niečo vo svojom živote zmeniť ma veľmi nedojala. Erice k tomu pristúpil z iného uhľa pohľadu, rozobral čas na ucelené etapy v živote človeka, bohužiaľ to spravil mierne nezáživným spôsobom. Herzog nazerá na čas ako na nevyhnutnú zmenu, ktorá musí prísť po inom čase. Veľmi dobre spracovaná (dosť) smutná poviedka. Jarmuschova poviedka je jedna z najlepších. Ukazuje ako sa (ne)mení život počas desiatich minút a čo všetko desať minúť niekedy znamená v živote hollywoodskej hviezdy. Wenders umne manipuluje s časom, predstavuje si ho ako cestu počas ktorej sa rozhoduje o tom, čo sa s nami vlastne stane. Veľmi silná poviedka. Spike Lee je politický agitátor a svojou poviedkou o voľbách v USA nezapadá do kontextu takmer vôbec. Čas si predstavuje ako silný politický nástroj boja o moc. A nakoniec tu je Kaige Chen, ktorý vytvoril poviedku o sťahovákoch a jednom bláznovi, ktorá mi vyčarila úsmev na tvári. Chen hľadí na čas ako na nekonečnú pastvinu, na ktorej sa niečo mení a niečo naopak zostáva. Vo výsledku je Ten Minutes Older: The Trumpet ľahký nadpriemer. ()
Na tomto zajímavém povídkovém filmu, složeném ze sedmi naprosto nestejnorodých desetiminutovek, je krásně vidět, jak odlišně se dá pojmout dané téma, i když je pravda, že zrovna "čas a jeho pomíjivost" se dá zfilmovat prakticky na tisíc způsobů. Povídka Aki Kaurismäkiho je milá tím způsobem, že ukazuje dva snoubence ve středním věku, kteří opravdu nemají na co čekat (4*). Druhá Ericeho část byla pro mě tou nejslabší, zvláštní mix surrealismu a venkovského nicnedělání mi nic moc neřekla (2*). Werner Herzog je všeobecně známý nezávislý režisér skvělých dokumentů, proto se mu zcela nepřekvapivě povedlo udělat ze své části tu úplně nejlepší. Neustálý apel v tomto odvětví se snad konečně vyplatil a lidstvo se poučilo (5*). Jim Jarmusch si vystačil pouze s karavanem a asi čtyřmi herci, aby dokázal dostatečně poukázat na to, že ani přestávka není ve filmu odpočinkem (4*). Wendersova přefiltrovaná povídka o zoufalém a otráveném trosečníkovi uprostřed pouště také nebyla špatná (4*). Zato Spike Lee je zvyklý mít svůj vyhraněný názor, s jeho konspirační teorií ohledně zmanipulovaného vítězství George Bushe nad Al Gorem sice nesouhlasím, ale v jistém smyslu byla zábavná (4*). Chen Kaige a bláznivej dědek s partou stěhováků, který mu dělají šašky? Nic moc, aspoň že ten konec přinesl nějakou pointu (3*). V celkovém součtu za čtyři hvězdy, přičemž jde o jeden z těch lepších povídkových filmů, který má více autorů a režisérů. ()
Nepomýliteľný výber režisérov s úplne najlepšou desaťminutovkou od Wendersa: "Dogs Have No Hell" - Aki Kaurismäki (4*), "Lifeline" - Víctor Erice (4*), "Ten Thousand Years Older" - Werner Herzog (4*), "Int. Trailer. Night." - Jim Jarmusch (4*), "100 Flowers Hidden Deep" - Chen Kaige (3*), "We Wuz Robbed" - Spike Lee (2*), "Twelve Miles to Trona" - Wim Wenders (5*). ()
Mozna bych dal ctyri hvezdy, nebyt silne politicky angazovaneho kvazidokumentu Spika Lee, z meho pohledu jednoznacne nejslabsi a nejmene zajimave "povidky". Na druhem konci stupnice mam klipove minidilko Wenderse a hlavne Kaige Chena, ten me na zaver potesil uplne nejvic. Jako celek experimentalne zajimave, ale ponekud nesourode, nicmene nemohl jsem se rozhodnout, jestli mi ta nesourodost vadila nebo me spise upoutala :) Asi k tomu mam ambivalentni vztah :) ()
1) První segment byl dle mého názoru tematicky prostý, ale přesto v sobě jeho poselství skrývalo určitou vnitřní sílu. Po stránce režie se zde objevilo několik příjemných a zajímavých nápadů (pro civilizaci, která si zvykla vše vypočítávat do nejmenšího detailu, je tato lidská svoboda a nevázanost poměrně absurdním motivem; živá kapela), ale přesto byla pro mne tato část pojatá neinvenčně, nudně. Nebavilo mne to. A vzhledem k tomu, jak hluboce se film snaží působit, to taky nebyla žádná zvláštní pecka. 2) 28.6.1940 mohl zemřít člověk, ale nezemřel... Tak tato miniatura mne na rozdíl od předchozí nebetyčně uchvátila. Zvláštní - už od začátku jsem věděl, že se mi to bude líbit - a taky že jo! Mozek se příjemně namáhá, ve vztahu k ústřednímu tématu celého povídkového snímku může dosazovat jednotlivým výjevům a obrazům různé významy a nakonec se mu dostane rozřešení. Vizuálně vytříbené a celkově tak nějak "krásné". 3) Možná to bude znít hrozně necitelně, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mne vnější rovina tohoto segmentu (vymírání domorodého brazilského kmene) nějak moc vzrušila. Jestli je to pravda (přičemž to je de facto jedno, jelikož takové věci se skutečně dějí), je to samozřejmě naprosto zničující a hrozné, ale obecně nemám moc rád výjevy z rozvojových oblastí, jelikož mi to prostředí nic neříká a nedokážu se do toho naplno ponořit. Vnitřní rovina, která popisuje střetávání minulosti a budoucnosti, kontrastem dospívá k úvahám, které minimálně stojí za zamyšlení. Každopádně to není natolik dlouhé, že by bylo ztrátou času podívat se na to, ale celým svým pojetím mne to opět minulo. Hodnoceno čistě divácky: "nenadchne - neurazí". To je pro umělecké dílo nejhorší možné ohodnocení. 4) Co k tomu dodat? Nudná kontemplace. Celkem vtipný je fakt, že autor nám předkládá události, které se dějí jakoby mimo čas - spočinutí člověka před tím, než se opět pustí do věčného koloběhu práce-domů-spát-práce-domů-spát-... Ve skutečnosti ale tato chvíle zastavení při nádherné hudbě působí daleko hlubším dojmem než všechen ten humbuk okolo protagonistky. Problém je v tom, že Jarmusch zachycuje chvíli, jejíž podstata (která je pohříchu tematickou náplní tohoto segmentu) je nesdělitelná, pokud není využíváno impresionistických metod. A impresionistický dojem opravdu nevznikne tak, že namířím kameru na hlavní postavu a budu si myslet, že z toho vzejde nějaká přidaná hodnota. Minifilm, který si divák musí domyslet. Což mi obecně nevadí, když daný snímek dá divákovi "něco", kvůli čemu by mu stálo za to se s nějakým domýšlením vůbec obtěžovat (ačkoliv to by mělo být lidem obecně blízké a měli by v tom vidět podstatu - už jenom v aktu přemýšlení samotném). Nicméně Jarmusch se zachoval podobně, jako kdybych dal někomu do ruky úplně bílou Rubikovu kostku a řekl mu: "Tak, a teď si tam představ jednotlivé barvy a slož jí". Objektu to sice působí potěšení z rozvíjení vlastní fantazie, ale subjektivní autor takového zadání je diletant, který nic nevymyslí a chtěl by za to pochválit. A taky jsem trochu skeptický k režisérům, které ostatní velebí až na půdu. 5) Audiovizuální pecka, která skvěle pracuje s nadupaným tempem a má sice poněkud konvenční, zato však strhující nápad. 6) Jako zajímavá historka při posezení v hospodě je to dobré a má to svoje "kouzlo", ale jako film? 7) Vynikající nápad a kdyby nebylo animované vložky, tak i vynikající zpracování. Intimní komorní drama v specifickém asijském hávu.......Celkově je cyklus dost nevyvážený a na to, jak velká jména se na jeho výrobě podílela (přičemž s každou autorskou osobností jsem se zde setkal poprvé) mi výsledek přišel značně podměrečný. Dva segmenty stojí za zhlédnutí (Wenders, Chen) a jeden bych si bez váhání pustil znovu (Erice). Zbytek mne nijak nepobouřil, ale také nijak nezaujal (vyjma několika zajímavých informací - vymírání kmenů + zákulisí prezidentských voleb). Doufám, že styl těchto, pro mne nepovedených, segmentů nevypovídá příliš o kvalitě jednotlivých režisérů. Zkusím od každého ještě několik klasicky dlouhých snímků a poté uvidím, jestli byl můj první úsudek správný, nebo jestli těmto tvůrcům pouze nesedlo téma či metráž. () (méně) (více)