Obsahy(1)
Marta Kubišová je jednou z našich nejznámějších zpěvaček honosící se hlubokým altem. Na konci 60.let nejpopulárnější zpěvačka (vítězka Zlatého Slavíka v roce 1966, 1968 a 1969). Od roku 1964 vystupovala v divadle Rokoko, kde hrála i zpívala. Zde se setkala s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Spolu pak v roce 1968 vytvořili trio Golden Kids, které bylo velmi populární a byl to první pokus o českou smíšenou popovou skupinu. S Golden Kids koncertovala po celé Evropě a byl o ní zájem především ve Francii. V roce 1969 nahrála dodnes velmi ceněnou sólovou desku Songy a balady patřící mezi nejlepší popové desky československé historie. Její antikomunistické postoje a popularita se však staly trnem v oku pro vládnoucí komunistickou garnituru, která na základě zfalšovaných pornografických fotografií zakázala Martě v roce 1970 veřejně vystupovat. V roce 1977 se stala Marta Kubišová signatářkou Charty 77 a o rok později ilegálně nahrála s folkovými umělci několik lidových písní. Bez zpívání žila až do roku 1989, kdy se opět vrátila na scénu a zpívá dodnes v divadle Ungelt. Marta se také věnuje charitě – moderuje každoroční Adventní koncerty – a opuštěným zvířatům (spolupráce na pořadu Chcete mě). Její nejznámější skladby jsou např. Modlitba pro Martu, Depeše, Nechte zvony znít, Magdalena, Hey Jude, Ring-o-Ding, Mama, Oh baby, baby, Lampa a další. V letošním roce oslavila v plné síle a s novými plány krásné životní jubileum – 70 let. Gratulujeme ! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Marta Kubišová je žena s darem od boha, navíc žena pevných zásad, silné vůle a velkého odhodlání. Kdo jiný koncertoval v pařížské Olympii, která hostila takové velikány, jako Jacquese Brela a kdo jiný z našich umělců se setkal s Arethou Franklin? Držitelka doživotního Zlatého slavíka... V tomto koncertu je sice již znát, že jí věk na hlasu přidal pár vrásek, ale přesto je to stále ta statečná Marta, díky které mi budou zvony stále znít... ()
Decentní koncertík k sedmdesátinám zpěvačky s nezaměnitelným altem. Ani nemluvím o jejím úctyhodném "civilním" osudu. Přítomnost Karla Gotta zde byla namístě. Dočetl jsem se, že za normalizace byl jedním z mála, kdo se od protagonistky neodvrátil, naopak nezištně pomohl...stejně jako v případě režiséra Němce nebo Pavla Landovského. ()
Reklama