Mrtvá jáma

Osemdesiatkový horor obsahujúci všetky typické ingrediencie svojej dekády. Psychiatrický ústav, stratu pamäte, šialeného nemŕtveho chirurga, farebne snovú atmosféru s kúdolmi svetielkujúcej hmly a aj zombíkov v nočných košeliach a s tým spojené pojedanie želatínových mozgov. Bod k dobru má aj za to že nezdržuje a ide na vec. Chirurg vstáva zo svojho pivničného hrobu, vraždí osadenstvo ústavu, oči mu svietia radosťou a jediný kto o tom niečo tuší je pacientka s amnéziou a neskutočne špicatými kozami pod tielkom. Film má veľa pekných atmosférických záberov ( napr. to zeleno nasvietené schodisko do podzemia, či nočné prechádzky hrdinky v spodnom prádle ), pár solídnych gore efektov ako roztekajúce sa telá a riadne démonického záporáka s vystrelenou dierou na čele. Na druhej strane, je to síce štýlové, ale stále iba iba štandardné béčko, miestami vcelku bezradné ( naháňačka s chirurgom po chodbách ). Finálny útok zombíkov je diskutabilný, otázne je či boli skôr desivý alebo komický. Ich likvidácia pomocou explodujúceho vodojemu so svätenou vodou bol ale zaujímavý nápad. Taká jednohubka, ale na istej úrovni. (17.10.2015)

Na začátek 90. let ten film působí strašně staře, jako by vznikl o deset patnáct let dřív. Strašně mne štvala ta amatérská režie, ty střihy přes osu, teatrální pohledy herců do kamery, špatně střižená akce... prostě mne to nebavilo. A Cheryl Lawson (v době natáčení 33letá) tam sice běhá v sexy prádelku a tričičku a režisér si najde důvod i ukázat její kozy, ale popravdě ty široké boky a tlustá stehna a neustále zatahované břicho na mne zas ak nepůsobily.Samotné prostředí léčebny ale potenciál mělo a pár záběrů je skutečně dobrých a i děsivých, ale fakt jen pár. (06.06.2020)

„Jsem tady hlavní chirurg!“ Sličné (ta hlavní je opravdu festovně stavěná, radost pohledět v době současných vychrtlin) chovanky ústavu, pomatení blázni, vyšinutý chirurg, kozičky, prdelky, v tom pozitivním smyslu dost šílená hudba, litry krve, hromada zombíků, nějaké rozteklé hlavy a stylový závěr. Konec osmdesátých let. Všechno, co mám rád. Tak proč mě to, do prdele, nebavilo tak, jak by mělo? (05.05.2012)

Začíná to ďábelskými experimenty a končí velkým útokem zombie. Nostalgická vzpomínka na TV OK3 a Kabel Plus Film mi zůstává natrvalo v paměti, a proto mám k tehdejším filmům často nekritický vztah. Mrtvá jáma disponuje na jedné straně temnou atmosférou podpořenou strašidelnou hudbou a několika pěknými scénami bez použití počítačů, mezi nimiž je efektní roztékání se zombií či obnažený mozek nebohého doktora. Rovněž vizuální stránka je solidní - s modrými filtry, co postupně nabraly na oblibě, hra světel a stínů v prostorách blázince, červené světlo i rudá krev a tajuplná jáma vyzařující jedovatě zelené světlo protkávající kouřové jazyky. Na druhé straně ale poměrně hovadské chování postav, jimž kraluje blbka Jane - tedy hezká je, a tak se chodbami blázince promenáduje napůl nahá, ba co víc, ve snové scéně jí nechal režisér servat část oblečení pomocí vodní hadice, ovšem většinu filmu neskutečně ječí, mluví s cesty a pobíhá sem a tam. Většina ostatních statečně přehrává, u bláznů to ale zas tak nevadí. Objeví se utržená hlava a vyrvané mozky, střeva ven ne. Dnes bych jednu hvězdu ubral, ale původní hodnocení ponechám, protože místy je atmosféra vskutku povedená a zombie jsou rovněž fajn. Nu a samozřejmě za šťastný konce. (12.05.2023)

Brett Leonard je pre mňa niečo ako Jack Sholder (Arachnid, Nočná mora z Elm Street 2): babrák, ale občas motyka vystrelí a podarí sa mu omylom nakrútiť akceptovateľný, neobjavný, ale atmosférický horor. Brett zaujal v roku 1992 Trávnikárom, ktorý sa preslávil hlavne tým, že oficiálne bol podľa poviedky Stephena Kinga, no neoficiálne s ňou nemal nič spoločné. Tri roky po nešťastnom Trávnikárovi (a pár rokov pred Virtuozitou a Skrýšou pre diabla) natočil Mŕtvu jamu. A hoci scenár nemá zmysel komentovať, atmosféra je pochmúrna a temná, mnohé krvavé scény sú drsné ešte aj v r. 2017 (kedy som film videl) a v neposlednom rade ma potešili dobré masky. Inak ale béčko ako vyšité. (17.09.2017)