Mrtvá jáma

Brett Leonard se snažil do svého filmu namíchat co nejvíce hororových ingrediencí, počínaje šíleným chirurgem, přes prostředí psychiatrické kliniky, povedené gore efekty až po hordy nemrtvých, kteří se pohybují patřičně křečovitě trhaně. Leonard se snaží pracovat s nasvětlením jednotlivých lokací, kde se děj odehrává, podobně jako Mario Bava nebo Dario Argento a musím uznat, že vůbec ne špatně. Takže psychiatrická klinika i se svým nepoužívaným křídlem tone v modročervené barvě a jáma smrti v opaleskující zelené. Děj je na horor nestandardně promyšlený a není jen podpěrná berlička k různým nechutnostem jako např. u Fulciho. Představitelka hlavní role Cheryl Lawson je moc pěkná ženská a je jen škoda, že nedostala více příležitosti jako herečka, protože ač asi nemá moc hereckého talentu, musím to zopakovat, je vážně moc pohledná. Nicméně se ve filmové branži proslavila jako uznávaná kaskadérka. Ze začátku mi moc neseděla hudba, ale ke konci, k vyhroceným scénám padne jako ulitá. Takže je to takových 70 %, s přimhouřenýma očima 4*. (09.03.2006)

Vidět film před půl rokem, možná by na mne zapůsobil lépe. Od té doby jsem ale viděl tolik osdesátkových béčkových hororů, že jsem se jich doslova přejedl a nyní mě uspokojí asi tak jeden z deseti. The Dead Pit výjimečný není. Na těchto filmech mi teď nejvíc vadí to, že se u nich člověk prostě nebojí - hraje se tu hlavně na zábavnost, herecké výkony jsou tomu odpovídající, napětí aby divák pohledal. Proto nyní osobně dávám přednost hororovým sedmdesátým létům a současnosti, která je podle mne mnohem různorodější. (18.09.2008)

Osemdesiatkový horor obsahujúci všetky typické ingrediencie svojej dekády. Psychiatrický ústav, stratu pamäte, šialeného nemŕtveho chirurga, farebne snovú atmosféru s kúdolmi svetielkujúcej hmly a aj zombíkov v nočných košeliach a s tým spojené pojedanie želatínových mozgov. Bod k dobru má aj za to že nezdržuje a ide na vec. Chirurg vstáva zo svojho pivničného hrobu, vraždí osadenstvo ústavu, oči mu svietia radosťou a jediný kto o tom niečo tuší je pacientka s amnéziou a neskutočne špicatými kozami pod tielkom. Film má veľa pekných atmosférických záberov ( napr. to zeleno nasvietené schodisko do podzemia, či nočné prechádzky hrdinky v spodnom prádle ), pár solídnych gore efektov ako roztekajúce sa telá a riadne démonického záporáka s vystrelenou dierou na čele. Na druhej strane, je to síce štýlové, ale stále iba iba štandardné béčko, miestami vcelku bezradné ( naháňačka s chirurgom po chodbách ). Finálny útok zombíkov je diskutabilný, otázne je či boli skôr desivý alebo komický. Ich likvidácia pomocou explodujúceho vodojemu so svätenou vodou bol ale zaujímavý nápad. Taká jednohubka, ale na istej úrovni. (17.10.2015)

Nostalgická spomienka na moje prvé dotyky s hororom. Pritom Dead Pit je typický horor z konca 80. rokov. Vyčerpáva už spracovanú tému o šialenom vedcovi aj zombícku tematiku z predchádzajúcich období vývinu filmu. Pamätám si ako mníška, spoza zamrežovaného okna, požehnala vodojem a vzápätí sa hektolitre svätenej vody vyliali na potácajúcich sa zombíkov. Samozrejme, bol to ich posledný kúpeľ v tomto tak trochu chaotickom horore, zmätenom ako myšlienky šialeného vedátora, ktorý brutálne experimentoval na pacientoch psychiatrickej liečebne. Príbeh sa odohráva v dvoch časových rovinách, ale prevažne reflektuje hriechy dávnej minulosti. Skrátka: mŕtvi sa znova vracajú a živých berú so sebou. Je to cesta z mŕtvej jamy do mŕtvej jamy (alebo z blata do kaluže). Krátka, šokujúca a krvavá. Tento horor poctivo zobrazuje násilie, surové operácie aj mordy. Dôležité však je, že dokáže vyvolať naozajstný strach. Obsahuje množstvo výrazných scén, pre ktoré naň ani po rokoch nedokážem zabudnúť. (05.11.2010)

To takhle v druhé půlce 90. let člověk zasedl v pátek večer k bedně, prokousal se Tabu a nechal se polechat na dobrou noc od Playboye a pak, když už usínal ve stoje a neviděl na oči, konečně začal novácký páteční (vlastně sobotní) popůlnoční horor. Většinou šlo o nekoukatelné shity (GHOULIES IV, BORROWER), ale občas na vás vyskočil nějaký šťavnatý kousek jako LAMPA nebo právě MRTVÁ JÁMA. JÁMA je poněkud netradiční zombiárna od režiséra TRÁVNÍKÁŘE, která hraje modrými, zelenými a růžovými barvičkami jak Schumacherovi Batmani a kde se nešetří krví ani mozky a nechybí ani pohledná slečna, co ukáže kozy a krásně béčkové finále s odpálením vodojemu plným svěcené vody zlikvidující zombie. Pomocí skvělé kamery s různými obraz deformujícími předsádkami a křivými úhly dosáhl Leonard správně groteskní atmosféry blázince a výsledkem je béčkový horor, na který se dobře kouká i po letech. (17.06.2005)