poster

Mapy ke hvězdám

  • Maps to the Stars

  • německý

    Maps to the Stars

  • slovenský

    Mapy ku hviezdam

Psychologický / Drama

Kanada / USA / Německo / Francie, 2014, 111 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • misterz
    ****

    Démoni Hollywoodu v plnej paráde. Snímok je o odvrátenej stránke tohto miesta, o pekle plného všelijakých mentálnych problémov, úchyliek a šialeností. Pritom vo filme všetko začínalo tak nevinne... príchodom popáleného dievčaťa, ktoré sa stalo osobnou asistentkou jednej starnúcej herečky (J. Moore) predstavujúcej dokonalý archetyp tohto morálne skazeného sveta. Vďaka výraznej psychologizácii hlavných postáv, ich vzájomnej konfrontácii a osobných démonov minulosti, sa tak môže začať nepríjemná cesta do útrob tohto temného sveta plného cynizmu a holého pragmatizmu. Nech je Cronenbergova téma pre námet akákoľvek, vždy ma dostane. Aj v tomto prípade je tu zrejmý jeho rukopis, pričom niektoré scény vyvolávajú príjemné spomienky na jeho staršiu tvorbu, čo som len uvítal. Škoda, že pri pár momentoch nezatlačil viac na pílu, niektoré scény si priam pýtali vyššiu explicitu a šokantnosť, žiadalo sa mi ísť do väčšej hĺbky. Ale inak veľká spokojnosť, prostredníctvom filmu sa nikto nedokáže na nejaký problém v spoločnosti pozrieť po psychologickej stránke tak brilantne ako Cronenberg. 85/100(24.9.2015)

  • Hortensia
    ****

    Ohromne sa mi páči zobrazenie šialenstva v tomto snímku. A jeho až démonická podstata plynúca z čírej zlo vôle všetkých postáv. Zlovôĺa, ktorá prechádza do bludov a blúznenia, prízrakov, ktoré sú sprievodcami tejto tragédie, ktorá na jednej strane bezvýcodnosťou a determinovanosťou pripomína shakespearovské masakre, na druhej anitcký Cosmopolis. Desivý, rozrušujúci film. Sympatické, že sa v dnešnej dobe niekto odváži problematizovať na filmovom plátne Eitku.(28.12.2014)

  • kingik
    ***

    Ententýky, dva Cusackovy prstíky do zadku Julianne Moore, a Cronenberg vyletěl z elektriky. A co že si to natloukl? Podařilo se mně zjistit, že nebyl až tak režijně bos, avšak byl vyhozen neúchylnými cestujícími, kteří už mu nechtěli dál trpět jeho excesy. Copak za to mohl?! Jen bezděčně sdělil svůj pohled na uměleckou filmovou sféru a jak to v ní chodí (těžko říct, jestli zrovna takhle) a možná, že nebylo jeho cílem usilovat o aféru. Mezi ním a filmem vždy panovaly poměrně dobré vztahy. Ne už tak mezi ním a divákem. Tenhle jeho film je z diváckého hlediska trochu méně přístupný a hlavně je roztahaný až běda. David Cronenberg se v něm hlavně soustředil na vybroušené dialogy, které se táhnou napříč spektrem několika postav, které mají společný jeden činitel, a sice jsou nějakým způsobem divné a mají se sebou (psychické) problémy. Úspěšnou herečku (Julianne Moore) tíží trauma incestu, považte, s vlastní matkou, mladičkého herce tíží dětská drogová závislost a vidiny a má poněkud atypické rodiče, přičemž jeden z nich je ne úplně sympatickým terapeutem hollywoodských hvězd (John Cusack). Poněkud divná a nevzhledná dívka s popálením v obličeji (Mia Wasikowska) vracející se z léčebny se stává asistentkou stárnoucí herečky a určitým způsobem koketuje se sympatickým řidičem limuzíny (Robert Pattinson) s ambicemi být slavným hercem. Všechny postavy se režisér snažil nějakým způsobem provázat. Není to nijak zvláště objevný způsob a ani se mu tenhle krok nijak zvláště nepodařil. Na dvě hodiny se toho ve filmu příliš nestane. Hodně (vulgárních) dialogů, vesměs většinou na sexuální téma, ale podávaných s tvůrčí osobitostí. Postavy jsou nasnímané po "cronenbergovsku" a tedy na pochvalu. Stejně tak lze ocenit skvělou práci s herci. Z Julianne Moore si dokonce udělal vlastní objekt sexuální touhy. Mám pocit, že doposud v žádném filmu nebyla tak sexy jako zde, a to už dávno překročila padesátku. Její psychicky rozporuplná postava stála jasně v popředí. Moore byla zcela perfektní ve své výrazovosti a složitější charakter dokázala obdařit i určitým nadhledem. Ostatní herci velmi dobří, ale trochu v jejím stínu. Cronenberg se pokusil být invenční, ale také nudný. Jeho film přímo volá po prostříhání a celkovém zkrácení. Chybí mu rytmus, prostředí, kde se klade velký důraz na dialogy, se po čase až moc opakuje a divák k žádné postavě nepřilne. Tak nějak jsou mu postavy a jejich osudy fuk. Cronenberg však stále disponuje originálním režijním rukopisem a stále je to starý perverzák. Tady se krotil. O sexu se více mluví, než že se provozuje. Pravda, chlípný divák ocení, že se mu podařilo svléknout šťabajznu Julianne Moore. Ta má ve filmu scénu sexu ve třech a také sex s Pattinsonem v limuzíně. Kupodivu byl Cronenberg v těchto scénách odtažitý a z jeho scén nesálá příliš velké vzrušení. Ostatně ani velké nadšení nemám z jeho filmu jako celku. Občas byl film na jednu stranu zajímavý a nezřídka sklouzl do nudy, až jsem málem usnul. Ovšem, v tom pomyslném dopravním prostředku, ze kterého byl slušnými cestujícími vyhozen, se ho musím zastat. Mám však pocit, že jeho tvůrčí období už nemá takovou sílu jako dřív. Co takhle zkusit mainstream? Aha, tak to ne. Cronenberg důrazně odmítá. No tak jsem zvědavý, nad kterou herečkou bude jeho hollyúd slintat příště. Tohle rozhodně ne nezajímavé téma mohl pojmout poutavěji. 60%(2.11.2014)

  • Matty
    ****

    „Secrets Kill.“ Americký filmový průmysl Cronenberg zkoumá jako zhoubný výrůstek kapitalistického systému. Vztahy mezi postavami jsou téměř výlučně zištné. Také rodiče s dětmi řeší přednostně byznys. Přátelé, i ti mrtví, slouží pouze k získávání známostí, potažmo rolí. Lidské tělo je vnímáno jako komodita, která může být rozličnými způsoby zpeněžena a v dobré kondici se udržuje aplikováním vhodných produktů. Patologicky narcistní, do sebe zahleděné postavy se řídí logikou „všechno musí zůstat v rodině“, která je zároveň definičním znakem Hollywoodu a ústředním tématem filmu. ___ Hollywood tady představuje model morálně rozložené společnosti, jejíž příslušníci ztratili povědomí o reálném světě i vlastní identitě. Stali se postavami omezeného množství neustále variovaných příběhů, v nichž účinkovali nebo by účinkovat chtěli. Cronenberg přitom sám znejasňuje, jaký typ příběhu sledujeme. Vyprávění je záměrně nejednoznačné a minimálně napoprvé neumožňuje rozlišit, kde končí krutá satira a začíná zvrhlé rodinné melodrama (teprve napodruhé oproti tomu oceníte, jak film od návštěvy pacientky s Non-Hodgkinovými lymfomem pracuje s motivem krve). ___ Příjezd Agathy do Beverly Hills slibuje naplnění „rise-to-stardom“ vzorce o dívce, která se postupně propracuje ke slávě (např. Vše o Evě). Jak ale napovídají její popáleniny (nejzřetelnější napojení filmu na Cronenbergovy tělesné horory), dívka světem šoubyznysu zcela nepoznamenaná není a zřejmě nebude ani pasivní pozorovatelkou okolních excesů, které by následně mohla přetavit v román nebo filmový scénář. ___ Poodhalování toho, jak přesně Agatha zapadá do sítě pokroucených vztahů, se děje přibližně ve třicetiminutových rozestupech (po půl hodině se nechává zaměstnat u Havany, po hodině navštíví Benjieho). Postupné dávkování nových temných tajemství a znepokojující soundtrack, který postavy propojuje dlouho před tím, než zjistíme, čím jsou propojeny ve skutečnosti (podobnou spojovací funkci plní také Éluardova poezie, recitována mrtvými a čtená živými), nás neustále drží v napětí navzdory (záměrné) formální strnulosti. Skoro celá první hodina filmu je vyprávěná statickými záběry mluvících postav. Ve druhé hodině pak mají větší dynamiku nejen vztahy mezi postavami, ale také kamera. Od začátku jsou formální jednoduchost a minimalistická mizanscéna vyvažovány výstředním chováním postav. ___ Abychom vytváření vlastní mapy vztahů mezi hvězdami neměli jednoduché, kromě toho, že film dlouho drží v tajnosti důležité informace o postavách, lžou postavy také sobě navzájem (Agatha například před Havanou zapře vlastního otce a vyfabuluje si, jak přišla k popáleninám). Jako pouhé mediální konstrukty nejsou postavy filmu o moc skutečnější než duchové minulosti, kteří je po nocích navštěvují a nutí ke konfrontaci s urputně zapíranou minulostí, s tím, kdo kdesi pod vlastními karikaturám, s nimiž se nezdravě sžily, skutečně jsou. Namísto toho, aby jim pomohl s hledáním odpovědí a nalezením vnitřního klidu, splní některým z nich Cronenberg v závěru jiné přání – hrát v ujetém artfilmu. Tímto škodolibým gestem zřetelně vyjadřuje nechuť hrát podle pravidel Hollywoodu (i pokud jde o hollywoodskou satiru) a zároveň konečně vychází vstříc svým fanouškům, kteří jej vnímají hlavně prizmatem jeho perverzní rané tvorby. Že jsou Mapy ve skutečnosti srovnatelně perverzní, jenom ne ve smyslu fyzických nechutností, pak nejspíš doceníte až po jejich druhém zhlédnutí. 75%(27.10.2014)

  • iamek
    *****

    [6. OKO 2014](3.10.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace