S Molièrem na kole

Nádherná a poctivá francouzská dialogovka, která těží ze dvou hlavních hereckých rolí u herců, které jsem předtím ani pořádně neznal - Fabrice Luchini a Lambert Wilson. Ti se přou, dohadují, konverzují a rozčilují nad Moliérem, ale i nad obyčejnými lidskými věcmi, což mě chvíli bavilo víc a chvíli zase míň. Hlavně ta rozmluva Moliérovou řečí skrz svojí hru na mě působila trošku unaveně. Až jsem myslel, že u toho usnu. Nakonec ale přišel závěr, a ten to standardně po francouzsku rozlomil na dvě poloviny a já tak měl před spaním nad čím přemýšlet. Nečekal jsem to a o to více mě tento film potěšil. Není tak jednoduchý, jak se na první pohled tváří a tak nelze jinak, než rozhodně doporučit a dotáhnout tento kousek do červených hodnot! (10.05.2017)

Měli jste už někdy pocit déja vu? Něčeho už dříve viděného či prožitého? Tenhle nenápadný film mi rychle připomněl jeden z majstrštyků americké nezávislé scény - Přednostu z dílny Thomase McCarthyho. Dva muži, jedna žena, hledání cesty k sobě navzájem, komediální i dramatické prvky v jednom. Jenže přece jen je tu zásadní rozdíl. Oba dva filmy jsou sice o přátelství, jenže v případě Přednosty je to pozitivní film, který vyznívá až jako nekritický hold ryzímu přátelství zbavenému všech postranních úmyslů nebo sexuálního jiskření, v případě Moliéra postupně film nabývá temnějšího zabarvení a nakonec vyznívá jako příklad sobeckého chování, které pravé přátelství zabíjí. Přátelství totiž vyžaduje velkorysost a toleranci, které hrdinové francouzského snímku v rozhodujících okamžicích nejsou schopni. Velké je mužské ego a nezměrná je umělecká ješitnost... S Moliérem na kole je malý, intimní, civilně pojatý snímek o jednom setkání, ze kterého se mohlo zrodit něco velkého, kdyby v sobě jeho aktéři dokázali potlačit malost. Celkový dojem: 70 %. (10.06.2015)

Výborný Fabrice Luchini. Mám radost, že Francouzu stále ještě točí dobré neotřelé filmy. (16.03.2016)

Vynikající příběh. Tvůrcům stačí jen asi čtyři dny děje, jeden ostrov a dva herci, kteří tu pouhým čtením textu oživují Misantropa. I když to možná na první poslech nezní úplně lákavě, film má spád, zápletka se rozvíjí a dobře fungují jak scény, v nichž se předčítá Moliére, tak ty ostatní. K tomu trocha narážek na kulturu televizních seriálů a divadelní svět a o skvělý celkový dojem je postaráno. Francouzi zkrátka umí, tohle se jim povedlo. (23.11.2013)

Nádherná konverzácia... Chlapíci si nad Molierovým Mizantropom doberajú sami seba v prostredí prímorskej francúzskej dediny, kde svieži morský vzduch a vôňa opadaných jablk boli cítiť až sem- do mojej izby! Výborný liek na depku. (08.01.2014)

To, o co ostatní filmy letošní FFF přehlídky s velkou únavou usilovaly, Molière na kole zvládl jakoby mimochodem. Odhalit lidskou duši, ukázat proměnu člověka ne na papíře scénáře, ale v životě. Více v externí recenzi pro kult na konci prosince. (09.12.2013)

Velmi příjemné překvapení. Střet dvou mužů s nezlomnou povahou a touhou vyniknout mě zaujal i nadchl jako příběh, ale i nevšedním pojetím oblíbené kombinace žánrů, kdy se do rozehrané komedie promítá silné drama (a drama je zároveň odlehčováno humorem). Největší spád pro mě film nabíral ve chvílích, kdy oba spolu zkouší divadelní hru a vyměňují si stylizované dialogy, v nichž probíhá psychologický souboj nejen těch molièrovských, ale i skutečných postav. Ze strany obou protagonistů však cítit z nich navzdory případným špatným vlastnostem jejich postav od počátku velké sympatie a oba herci (pro mě dosud nepříliš známí) si mě brzy také podmanili. Zvláště Fabrice Luchini mi svou ojedinělou civilní komikou připadal vyloženě fascinující,  třeba ve chvílích, kdy předvádí správné odříkávání alexandrínů nebo vyjádřuje v konfliktu ke svému soupeři svůj postoj odříkavanou replikou z hry. Tož mě těší, že výborní a osobití herci ve Francii ještě zcela neumřeli... :o) Tenhle konverzační koncert Luchiniho s Wilsonem jsem si hodně vychutnával, prostředí francouzského venkova krásně vyniklo svou poetickou náladou, vedlejší linky s ostatními postavami funkčně dotvářely plastickost i hloubku příběhu a celý filmeček až neskutečně rychle uběhl. Úsměv se občas ve mě střídal s pocitem mírné hořkosti, asi jako přátelství obou mužů se zcela nikdy neutichajícím soupeřením, ovšem bez toho, aby celková nálada spadla do deprese, což jsem jen rád. I bez ní to byl určitě silný zážitek a děkuji bloomovi za skvělé doporučení! :) [90%] (10.03.2022)

Převážně konverzační, lehce úsměvná komedie z přímořského francouzského městečka, mě zaujala hlavně díky sympatickému herectví obou hlavních představitelů. Ať už Gauthier se Sergem deklamovali své role v chystaném Misantropovi nebo se mezi nimi odehrávala psychologická válka dvou starých přátel, pokaždé jsem si to náramně užívala a když se k nim ještě připojila Italka Francesca, mou spokojenost to jen dovršilo. Pohodový snímek i když nakonec s krapet trpkou příchutí. (25.07.2015)

Taková celkem chytrá komedie, která se nesnaží získat diváky za každou cenu, ale cílí na ty, kteří mají rádi dobře zahrané postavy, drama, které není až tak silné, respektive není bráno až tak vážně, a scény, které dovedou mile překvapit. V konečném důsledku je to ale nakonec spíše příjemné, než aby to bylo skvělé. (13.06.2016)

Nesplnilo očakávania, takmer vôbec. Pritom základ to malo naozaj veľmi dobrý. Dokonca som si pred týmto filmom ešte oživil spomienky na Moliérovho Mizantropa, aby som náhodou o nič zásadné neprišiel. Dej tohto príbehu ma však nehorázne uspával, pretože to bola nekonečná konverzácia s nacvičovaním a neustálym vymieňaním rolí. Čakal som, že sa to celé rozvije aj do nejakej paralelnej dejovej línie, ale to sa prakticky stalo až v záverečnej fáze filmu. No škoda. Celkom som bol na toto zvedavý, ale bola to nuda. (16.10.2014)

Takova mala mila komedie. Takova mala mila jizda. (28.08.2015)

„V tom našem bezbožném, zločinném století chci být co nejdále od lidské havěti. Už nechci přihlížet, jak tu ti lotři tyjí. Ven z téhle džungle! Ven! Pryč z toho klubka zmijí! Jak vlci žijete, podobni jejich smečkám. To bez vás raději, v samotě, život přečkám!” - Už z citace se dá odvodit, že humor není hlavní náplní této výborné konverzačky, přesto se tu pár vtipných okamžiků najde. Za všechny bych ráda zmínila situaci po zapnutí venkovní vířivky, ta převážně dramaticky laděný příběh báječně odlehčuje. Herecky se mi dostal pod kůži vynikající Fabrice Luchini coby Serge, který Molièrova Mizantropa jen nehraje, on totiž s jeho smýšlením přímo bytostně souzní, na rozdíl od svého vychcaného přítele Gauthiera v přesném podání Lamberta Wilsona. (80%) (21.10.2022)

sympaticky natočená vztahovka kde se Francouzi obešli bez dlouhých dialogů(což je opravdu jen zřídkakdy) a spíš si pohráli s detaily.Oba herci byli famózní v přechodech z divadelních scénářů do rolí filmových.Příjemný film.Nedá se nic vytknout scénáři ani režii.Dobrá kamera.Záběry z mořského břehu nebo ulic starobylého městečka byly.úchvatné. (30.03.2019)

Typicky francouzský film, který má bohužel (hlavně ke konci) pár hluchých míst. (25.11.2013)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2012. (25.08.2020)

Výborný konverzační film, který mi promluvil do duše. Jsem totiž svým způsobem skutečně misantrop a po tomhle filmu asi budu shánět po antikvariátech text Moliérovy veselohry o muži, který nenáviděl lidi, protože každý z nich měl nějakou nectnost - a proto byl raději sám. Přesně jako já... Gauthier touží po roli misantropa stejně jako jeho přítel Serge, jenže Serge tu roli nehraje, on ji skutečně prožívá, kdežto slavý Gauthier je při premiéře jen jeho odvarem a nakonec zapomene text. Také díky tomu, že mu na něj nenahrává jeho dávný přítel Serge. Prostě osudová chyba z ješitnosti... Prostě pět jasných hvězdiček. (31.03.2018)

Film nabízí několik interpretací jednání postav. Divák je zmaten, není mu servírováno v dietní černobílé. Jaké zpestření! Další roviny vnímání filmového díla by jistě nabídla četba Misantropa. (25.11.2013)

Tento film nebol veľmi podľa môjho gusta, ale tri hviezdy si to zaslúži. Hlavne asi kvôli tomu, ako tu Le Guay pracuje s jednotlivými charaktermi postáv a aj napriek častej nude tu bolo pár situácií, kedy som sa aj zasmial a zamyslel. Skôr je to snímok určený pre náročnejšieho diváka, možno fanúšika Moliéra. 50 % (24.11.2014)

Spíš než avizovaný příběh o dvou přátelích jsem viděla story o dvou hercích, kteří se kdysi pracovně setkali při jednom natáčení, párkrát si spolu zřejmě při cigárku zafilozofovali o hereckém umění a jejich cesty se pak zase rozešly. Protnout se znovu měly až po letech, v době, kdy jednomu z nich hvězda září jasem supernovy, zatímco tomu druhému už dávno zhasla. Gauthier je něco jako Čestmír Mádl, kterému sice jeho Ordinace přináší víc než slušnou popularitu i peníze, ale ne tak úplně profesní uspokojení. Jakmile se mu totiž naskytne šance "dělat velké umění", tedy zahrát si v legendě francouzského dramatu Misantrop od Molièra, chytne se jí jako vyhládlé klíště neopatrného hostitele a samotné možnosti získat do něj ideálního hereckého partnera obětuje týden svého života. Jenže všechno komplikuje ješitnost, zahořklost, závist a pomstychtivost, o rochnění si v nově získané převaze snad ani nemluvě. Pasáže se čtenými zkouškami jsem si vychutnala tak napůl - navzdory českým titulkům jsem se v květnaných dialozích více či méně ztrácela a po pár dnech si z nich již nevybavuji ni slůvka, na druhou stranu se mi moc líbil rytmus jazyka, a tak jsem nakonec nechala slova plynout a vychutnávala si tu nádhernou mélodie francaise a zápal, s jakým se oba mistři ponořili do svých divadelních rolí. Veršované divadelní hry nejsou zrovna mým šálkem čaje a do divadla bych na Misantropa dobrovolně nešla, ale to není ten hlavní důvod, proč filmu dávám jen tři hvězdičky. V mých očích mu uškodily gagy, které nejspíš měly příběh odlehčit - přišly mi zbytečně laciné. Na co ty zmínky o pornu či vasektomii, na co ty opakované pády z kola do potoka? Mají dokreslit atmosféru, nebo spíš rozevřít náruč díla, aby se v ní líbilo i "většinovému" divákovi, který si po zhlédnutí traileru řekne, hele, další francouzská řachanda? Škoda - myslím, že tady to chtělo trochu ubrat. (17.06.2015)

není to špatný film, ani žádný zázrak, rozhodně tedy ne komedie, nenašel jsem zde místo, kde by byl prostor k smíchu. Ty dialogy ze hry byly dost nudné, i když chápu, že ve filmu měly svůj smysl. V jednom plánu jde o Molierovu hru a v plánu druhém o ženě mezi dvěma muži a tyto dvě roviny byly ve snímku zajímavě propojeny a směřovaly k podařenému závěru filmu (01.05.2020)