Dobrodružství Barona Prášila

Tradičně dokonalý Gilliam, tak jak ho mám rád. Už mi přijde nudné opakovat se ve vychvalování úchvatné vizuality jeho filmů, ale to prostě nejde přejít. Tentokráte velice výpravný, napínavý, vtipný, tajemný. Ode všeho trochu a výsledný mix je bez chyby. V mém osobním Gilliamovském žebříčku druhé místo hned za opicema. (24.01.2003)

Gilliam v krystalické podobě - velkohubý, přetékající nápady, jež by i dnes bylo problém zrealizovat, ale plný energie, která z filmu vyzařuje každým svým dobrodružným pórem. Film o představivosti i síle vyprávění, s nádhernou hudbou Michaela Kamene, esencí krásy v podobě Venuše, jednou z nejpůsobivějších dětských hereček Sarah Polley...mnohé další, nabaluje se to podobně, jako když Prášil do své družiny sbírá jednoho bláznivého dědka za druhým, aby vytvořili partu jako za mladých let a nakopal Turkům zadek. Tohle jsou Expendables :-D, z chaosu vzešlí hrdinové. (04.09.2010)

Bublavé obdoví Terryho Gilliama konce 80tých a první poloviny 90tých ve mne budí stále větší a větší respekt. Baron Prášil je stejně tak velká a barevná bublina jako Brazil, Král rybář, či 12 opic. Nicméně podobnost bublin končí u ohromující velikosti a pestrosti. Co se týká žánru, tak Gilliam evidentně nemá problém přepínat z jednoho do druhého bez ztráty nápadu a hlavně osobitosti. Prášil je u mne podtržen tím, že jeho příběhy moc dobře znám a vždycky mi tohle fantazírování přišlo jako to nejlepší možné cvičení pro hlavu scénáristy. Funguje tu všechno. Nadhled, bizzar, absurdita, ale i krutost (kdo se dneska nebojí sekat nepřátelům hlavy a ukazovat hnusnou smrtku v takhle velkých a rodinných filmech) a nádech hlubšího významu. Inu látku dostal režisér, který si o ni svým vnitřkem hlavy přímo říkal a podle toho to dopadlo. Upřímně si nepamatuji, kdy by mě tak moc bavil "dobrodružný" film. Dokonce jsem myslel, že už se toho přídavného jména bojím. (02.07.2014)

Tak nevím, jestli vyčítat Gilliamovi, že jeho pojetí barona Prášila je jiné než Zemanovo a srovnávat je, neznamená, že se pisatel zpronevěřuje předmětu svého obdivu – nespoutané fantazii a právu na osobité vidění a vypravování. Dobrodružství barona Prášila je pro mě film pro radost. Radost z obrazotvornosti a z umění přenést ji na plátno. Gilliam nabízí řadu poetických a svérázných obrazů – pythonovské jezdící domy na Měsíci, proměna hvězdné oblohy ve vodní hladinu a písek či krásné Zrození Venuše, které by bylo srovnatelné s Botticellim, kdyby měla Sandrova modelka lepší postavu. Nebo naopak motiv děsivé Smrtky (scénu, kdy ji baron letící na dělové kouli míjí na cestě k obléhanému městu, jsem si pamatoval celé roky) pronásledující barona Prášila jako toho, kdo se vzpírá její moci, a možná i jako někoho, kdo je přežitkem v novém věku - ve věku rozumu. (01.02.2013)

Kdo jiný by měl na plátno převést příběhy fantasty Barona Prášila než Terry Gilliam? A udělal to znamenitě a přes u něj tradiční obrovské produkční problémy až výborně. Film je famózní přehlídkou imaginace ex-pythona, opulentní výpravy, fantastických kostýmů, různých nestvůr, monster a bizarních prostředí, v nichž naprosto vyniká nekonečná Gilliamova fantazie a smysl pro absurdní situace. Pasáže na Měsíci patří k absolutním vrcholům a jsou vskutku fascinující, strhující a dodnes naprosto unikátní a originální. Po celou dobu navíc nechybí svižné tempo, v němž se toho děje tolik, že je těžké to postřehnout a divák by se tím pádem neměl nudit. V hlavní roli vyniká John Neville, vedle něhož nejde přehlédnout svůdně a lolitkovsky krásnou Umu Thurman, typicky zábavného Erica Idlea a v neposlední řadě i roztomilou a sympatickou Sarah Polley. Zvláštní pozornost pak zasluhuje krace Robina Williamse, která je výtečná a přesně odpovídá jeho komickému založení. Jestli na něco snímek doplácí, pak na to, že je až moc dada a scénář v něm prakticky neexistuje, protože jde o sled jednotlivých scén, které vzhledem k vypravěči postrádají elementární logiku, nedávají smysl a někdy jsou až přestřelené. Ani humor asi nefunguje vždy tak, jak si tvůrce představoval, to už ale tolik nevadí. The Adventures of Baron Munchausen není nejlepší Gilliamův počin, nejvíc ale vystihuje jeho podstatu a to, o čem jeho filmy bývají. Vždyť on sám je takový Baron Prášil. 70 % (24.06.2019)