S láskou Marilyn

Nadhodnocuji, jednostrannost z dokumentu přímo čiší, důvodem mého nadšení je, že se mi tvůrci trefili do názoru. Nejsem její skalní fanda, ale zajímala mě, dost jsem toho o ní načetla. Na MM se toho nakydalo za více než šedesát let tolik, až to působí podezřele. Koho by taktozajímala jedna holka s depkou? Dokument se nevěnuje otázkám kolem její smrti, ani Kennedymu a i tak se divák dovídá zajímavosti, které bývaly umně skryty roky mezi řádky. Forma recitujících umělců mi neseděla, ksichtů bylo moc, ale ok, vnímám to jako poctu, na stranu druhou film obsahuje řadu fotografií, záběrů, hlasových záznamů, které zaujaly. O Marilyn bylo napsáno přes tisíc knih. Dávno víme, že šlo o děvče ze sirotčince, putovala z rodiny do rodiny, nestarali se o ní dobře, učitelka vzpomíná, že šlo o zakřiknuté, plaché, ale milé dítě, které evidentně citově strádalo. Chtěla být herečkou a udělala pro to hodně. Máme ji zafixovanou jako tu, která se vyválela s každým. Vyválela, ale to byla její věc. Navíc se s nimi válela až v době, kdy ze sebe sama vytvořila MM. Předcházely tomu roky, kdy krom pózování pro hanbatý časopis, brala lekce herectví, posilovala, učila se zpívat, tančit, chodit, mluvit, vypadat a na koleně doháněla vzdělání, které formálně neměla a což ji trápilo. Potřebovala se naučit slova. Aby, „až jí zaklepe příležitost na dveře, byla připravená.“ A to se i stalo. Bohužel měla psychický hendikep z dětství, úzkosti a pocity méněcennosti ji začaly dohánět, čím více známá, tím více nejistá, do toho zaškatulkovaná do rolí naivních pipek, které neumí číst a přihoďme nějaké ty manželíčky, kdy jeden by ji nejraději přivázal k plotně špagetami, ale ten aspoň zůstal dobrým přítelem, pak se ale objevil slizák Arťas a bylo vymalováno. Jednak ji vychcaně využil, aby se vysekal ze svých politických průserů, taky si potřeboval pohonit ego a zahojit se na v podstatě obyčejné, možná i hodné holce, která mu mentálně nemohla stačit, kterou studia finančně sedřeli, až to pěkné nebylo, kdy jakákoli druhořadá role tam vzadu za ní, brala mnohem větší škváru, než hvězda, která nějakou tu minci shrábla, ale studia za jeden rok na ní vydělala pět set krát tolik. To muselo být pro věhlasného dramatika sousto! Být na koni nad psychicky nevyrovnanou, osamělou, zakomplexovanou, ale celosvětově známou sexbombou, to je vážně skalp! Takovému to muselo hodně dobře padnout! Z mé strany, mě jeho absence dobrého vkusu, inspirace a vlastní invence udeřila do nosu už po shlédnutí Mustangů. Takovou sviňárnu udělá jen ocas bez ocasu. Vážně potřeboval takto okatě ublížit? A ona to rezignovaně odehrála. Zlomená, potupená, zklamaná. Já bych ho do prdele kopla, kkta! Takže se milá Marilyn ještě více svezla, zametlo by to ostatně s každým, někdo důležitý mezitím prohrával prachy na film v kasínu, ovšem na někoho se problémy s natáčením hodit musely a samo se nabízí, na koho. Jak prosté. Olivier si taky přihodil nejedno polínko a už to jede. Po světě bezesporu běhají i blbější herečky, ale žádná není Marilyn. Ono jde totiž o to, že herečka nemusí mít doktorát z filosofie, má nás bavit a to se MM povedlo. Nebyla typem pro psychologické postavy, mně přišla jako Chaplin v sukni a tak mě bavila nejvíc. U Slaměného vdovce se válím smíchy. Takže konečně jsem se dočkala dokumentu, ve kterém se krom toho, že byla na hlavu, běhna a blbá jak troky, můžeme dozvědět, jak je snadné zlikvidovat labilního člověka, i když maká, snaží se, pracuje, který se roky způsobně směje do objektivů, září, přičemž v soukromí jen bliká. A závěrem: Ve Snídani u Tiffaniho měla hrát ona. Škoda, že to nevyšlo. Truman to napsal o ní, měla tam hrát ona. Byla by vynikající! Byla by svá. MM by asi dobře nedopadla, ale svět by ji možná, po takto osobní roli, vnímal trochu jinak. Veselé Vánoce! (22.12.2020) (méně) (více)