V oku tornáda

Into the Storm je jen dalším nepochopitelně podhodnoceným katastrofickým snímkem, přitom nabízí něco víc, než tradiční filmy s podobnou tématikou. Předně nám násilně necpe rodinné drama, neztrácíme hodinu drahocenného času sledováním poklidného života vzorku populace před bouřkou, jak to právě bývá zvykem. Ačkoliv tedy o rodinu nakonec jde, je to, abych tak řekl, přijatelné, nenásilné a vlastně i logické. Přirozené začlenění rodiny do pohromy mě naopak potěšilo. Dalším plusem jsou samozřejmě tzv. autentické záběry. Sice mě nejdřív iritovala přílišná snaha o tu autenticitu, ale později jsem ji už nevnímal a byl díky ní do toho vtažen jako silou zobrazeného tornáda. Díky tomu, co jsem právě vypíchl, to bylo opravdu nervydrásající drama plné neskutečné destrukce. Můžeme sice spekulovat o tom, zda je to či ono reálné, ale je to film, který má "unášet" a to se děje a bez zbytečného patosu a slz nad mrtvými. Za top scénu považuji tu (SPOILER), kde nám tvůrci přiblížili oko tornáda, o které vlastně celou dobu šlo, senzačními záběry přímo z pohledu řidiče vozu, jenž byl vírem vržen právě do jeho ohniska. Takový záběr by měl vstoupit do dějin. (15.11.2014)

Ja som väčšinou ten posledný, kto by vyhľadával a vyžíval sa vo filmoch, ktoré sú výhradne založené na trikoch. Tento na nich vyslovene stojí, ale tu je ich použitie namieste. Vlažné prijatie i slabšie hodnotenie ma neodradili od zvedavosti a ja musím ísť proti väčšine, pretože mne to prišlo celkom vydarené. Slávny Twister je už popri tomto starý kolega, tornáda sú tu v plnej sile, triky sú výborné a príbeh v podobných filmoch nie je až tak dôležitý. Ja som si to na domácom kine parádne užil a rád si to pozriem znova. 80%. (08.02.2015)

,,…A POMŮŽE NÁM UDĚLAT ZÁBĚR STOLETÍ. ZÁBĚR, AŽ BUDEME V OKU TORNÁDA!…" /// Tak hlavně: tady točí každej! Na cokoliv. (Je třeba podotknout, že to na výsledku není až tak znát…) Bouřka je za humny, což voceněj hlavně lovci tornád a ti, co na ně chtěj čumět. Nečekaná zápletka… heroický herecký výkony a parádní dialogy spolu s promakanejma charakterama tvoří nezapomenutelnej zážitek …DĚLÁM SI PRDEL (tos nemusel dodávat, to každej poznal… ty stejně hovno poznáš, co je nezapomenutelnej zážitek…). Takže zbejvá jedině ten větrnej kolotoč. Neustále opakuju – duj větře duj, a za 23 minut jsem vděčnej aspoň za kroupy. O vzrůšo se stará i škola plná člověků, pak dorazí vichr, pak vodejde, pak zas dorazí, pak vodejde, pak zase a tak je to až do konce (soráč za spoiler). Lidi si tu plkaj ty svoje kraviny, jsou v nouzi, panikařej, zachraňujou se… a jelikož jde vo katastrofickej film, seru na ně. Čekám, až si to všechny tornáda světa přiserou na tohle místo, páč kupodivu ve filmu vo tornádech voni hrajou hlavní roli. A celkem jim to jde. Ale to ostatní…2a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Někam mi zmizela véhaeska s Twisterem. 2.) Chtěl bych zbohatnout na YouTube. 3.) Thx za titule ,,MatthewP27“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ne (05.11.2014)

Tak jak, Bobíku? Mrknem na Tornádo Lou, tu Arizónskou pěnici, prohlédneme jí oftalmoskopem? Pokud je tedy okem míněn opravdu sklivec a nejedná se jen o téměř básnický pojem vytvořený poetickým střevem, pak bude dozajista myšlena prdel. Prdel!!! No, to abych vyměnil nástroj. Vzhledem k tomu, že jaksi uznávám své občasné autority, uvěřil jsem některým zde vyprodukovaným větám v komentech, že klasický model o tak či jinak pochroumané rodině zde figurovat nebude, super, klišé se nekoná a o čem ten film teda bude, hehe, dále až božsky opěvované dramatické scény a další všemožná superlativa o supercele. Do prdele. Po trapných patnácti minutách měním lékařský kufřík, neskonale se směji ftipné dvojce na čtyřkolce, proklínám svou důvěřivost a čekám na ten neskutečný vrchol, grandiózní finále, tak, větře duj. No, přetrpíme pochroumanou rodinu, zív, já to věděl, kreténské dialogy primitivních scénáristů napsaných pro idiotské studenstvo, plky a milion kamer geniálně obhajitelných projektem časové kapsle, to už jsem opravdu uchcával. Tolik trivialit na jednom místě... větře, duješ??? Pořád čekám! Fůůů a fííí, meluzína jak od Křemílka s Vochomrchou a stejně zákeřná, dokonce jednomu hrdinovi, zástupci pana šiditele, vytáhla prdel skrze kanál. Nebój, kufřík už mám otevřený. Dočkali jsme se i přerodu cynika profesionála v citlivou duši a miláčka všehomíra a pozór, jeho letu vokem... tak to bylo ono? Na to tady hodinu a půl čekám? K dokončení trapnosti další rozhovory do kamer, společné mazlení bratrů Bíbrů a taťky a džouk v podobě již zmíněné dvojice na úrovni tele-tele. Od začátku dokonce dokonale bez napětí, neboť každé z hrajících telat má na čele napsáno, jak že to s nim bude dál. Ač jsem nečekal nějaký extra umělecký zážitek, tohle bylo velmi podprůměr, přátelé. O hrdě ač potrhaně třepotajících se vlajkách se ani nezmiňuji, je to špatné pro morálku. Takže, Bobík je neskonale nasrán a bude se více držet hesla „důvěřuj, ale prověřuj.“ (16.11.2014)

Kdyby to byla jen přehlídka tornáda, které ničí vše, co se mu postaví do cesty, tak je to perfektní film o délce 55 minut. Jinými slovy, ty debility, co postavy v tomhle filmu říkají mě zase tak nepálí (ale více než 5x se mi oči protočili o 720 stupňou, bo ... no hlouposti). Jako katastrofický film ale Into the Storm obstojí minimálně s vyznamenáním ! (12.01.2015)