Janek Vodnář

V Polsku byl od šedesátých let v hudbě velký proud minimalismu – táhlo se to až na Pobaltí a bylo to hodně v kurzu v zemích bývalého Sajuzu – takové ty inscenace starých mýtů, návrat k lidovým baladám. Dělal to třeba Górecki, Kancheli... A ve filmové hudbě Killar a Preisner. V Janciovi je hudba vývar vývarů – něco jako syntetizátory v Princezně ze mlejna. Člověk tomu ještě věří bez textů, ale zpívané vsuvky to posouvají do polohy levné kolovrátkové hudby k televizní pohádce. S tou minimalisticko-redukcionistickou polohou je film v souhlasu i kvůli tempu záběrů: je to s-t-r-a-š-n-ě u-t-a-h-a-n-é!!! Iritující jsou alespoň pro mě intelektualismem čišící quasi-naivistické dialogy typu: „Co to děláš milý Lojzo (Jancio)? Myji ti nohy, milá Lízo (Weronko). A co z toho bude, milý Lojzo? Špinavá voda, milá Lízo. A co ještě (milý Lojzo)? Čisté nohy (milá Lízo). A nic víc (milý Lojzo?) A to je málo (milá Lízo)? – vrrr – úplně vidím, jak pan režisér smolí něco, o čem si myslí, že je poetické. Br. Totéž o herectví sošné a krásné paní Blecké-Kolské. Selku jí člověk prostě ne a neuvěří! Postmoderní podobenství je třeba i Prolomit vlny – i tam jsou kýčovité hudební vložky, quasi-blbé monology, i tam je spiritualita konfrontovaná se svou úpadkovostí, ale tohle je umrněné, neautentické... Ach ti polští katolíci! Podobně fantaskno-spekulativní, krotce humanismem vrtící, šablonovité filmy, točí Martin Šulík. Včetně nádherného obrazu – ta kamera, všudypřítomná jarní zeleň a Pieczka (a celá pasáž "vracení času") – kvůli tomu si to zaslouží ***, jinak dost zklamání-(… (12.10.2011)

Téměř až pohádkový příběh o Jankovi, který objeví své nadpřirozené schopnosti a vydá se je uplatnit do světa. Doma zanechává svou moudrou a laskavou ženu Verunku, která nemůže otěhotnět. Na cestě potkává lišáckého muže, který ho po zbytek jeho cesty doprovází. Janek prochází proměnou, je čím dál více závislý na lesku majetku a moci. Nakonec se přeci jen vrací domů za Verunkou, která porodila chlapečka s ocáskem. Herci hrající tři hlavní postavy jsou výteční, skvělá je i hudba Zygmunta Konieczného v čele s nejkrásnější něžnou písní s názvem Piosenka. (21.03.2012)

-3* i já si občas troufnu na artový film, abych se taky filmově vzdělával. Ne vždycky však padne na úrodnou půdu a dokážu ho patřičně ocenit jako praví fajnšmekři, stejně jako v tomto případě. Poetiku tohoto díla jsem cítil a prožíval, ale nedokázal jsem jí propadnout.stejně jako její vyznavači. Proto ani tuto lidovou alegorickou "pohádku " pro dospělé s křesťanskými prvky nedokážu doporučit, i když své kouzlo má. A možná na stará kolena se k ní vrátím a nebo zkusím jiný film tohoto význačného polského režiséra a procitnu ;-). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (20.04.2021)

Ten Jankův "přerod" z dobrého na špatného byl sice dost nucený, absurdně rychlý, a tudíž celkem těžko uvěřitelný, avšak pozitiva (kamera, hudba,..) převažují a Boguslaw Linda-Stigma je jasným vrcholem filmu (vyndejte mi někdo ten jeho song z hlavy), takže za něj s přimhouřením očí zaokrouhleno nahoru. (29.07.2008)

[LFŠ 2008] Jednu koupel pro kuřátka, prosím. Janek vodnář je místy úsměvný, ale spíše smutný film (méně nároční diváci se smáli vždy v tu nejnevhodnější dobu) o vlivu moci (v tomto případu kouzelné) na prostého chudého člověka. Jo a mimochodem, pokud vaše manželka nemůže otěhotnět, tak ji někam věšte za nohy. Vážně to pomáhá. Jen doufejte, že dítě nebude mít ocásek. (26.07.2008)