Kobieta samotna
A Lonely Woman
Osamelá žena
A Woman Alone
Kamera:
Jacek PetryckiHudba:
Jan Kanty PawluśkiewiczHrají:
Maria Chwalibóg, Bogusław Linda, Paweł Witczak, Ryszard Kotys, Jerzy Trela, Krzysztof Zaleski, Bohdana Majda, Sława Kwaśniewska, Andrzej Mrozek (více)Obsahy(1)
Bezprostředně před emigrací v roce 1981 stačila Agnieszka Hollandová ještě v Polsku dokončit snímek Osamocená žena. Ten sice vznikal v období „revolučních" událostí let 1980-1981, tedy v době plné nadějí a očekávání, přesto byl jedním z nejčernějších pohledů na polskou realitu přelomu 80. let a jedním z nejdepresivnějších příspěvků kina morálního neklidu. Kvůli následnému vývoji událostí - porážka Solidarity a nastolení výjimečného stavu - se do kin dostal až v roce 1987 (do té doby se promítal pouze neoficiálně na ilegálních VHS kopiích).
Snímek vznikl na základě scénáře, který režisérka napsala společně s Maciejem Karpińským. Pojednává o listonošce Ireně (skvělá Maria Chwalibógová), ženě ve středním věku, jež žije s malým synkem Bogušem v nuzných podmínkách nevlídného bytu. Až naturalisticky ztvárněná stísněnost malého pokoje, který je zároveň kuchyní, ložnicí i koupelnou, umocňuje nejen existenční nejistotu hrdinky, ale zároveň evokuje i její duševní úzkosti. Tato žena je opuštěná okolím a žije svými denními starostmi, mezi něž patří vedle tragických životních podmínek a doslovné nuzoty také neustálé spory se sousedy i nadřízeným v práci, který si každodenně vychutnává šanci bezbrannou ženu ponižovat. Nejhorší je ovšem samota, k níž je jako svobodná matka odkázána. Určité vysvobození nachází ve vztahu se stejným ztroskotancem, předčasně penzionovaným horníkem Jackem (jindy atraktivní Bogusław Linda zde vytvořil dokonalou kreaci psychicky narušeného invalidy). Oba hrdinové zoufale touží nalézt alespoň trochu citu a štěstí. Aby mohla Irena společně s novým přítelem uskutečnit svůj sen - utéct z nevlídné reality pryč, kamsi na Západ - spáchá hned několik zločinů: ukradne peníze, které má doručit důchodcům, a dokonce opustí svého synka. Útěk s nic netušícím Jackem nepodnítilo milostné vzplanutí - existenciální nutnost, touha vybřednout ze sociální nejistoty, nesvobody a ponižování převažují nad mateřským citem a morálním postojem hrdinky. Sama si to uvědomuje, proto tak často hovoří o smrti jako o jediné možnosti vykoupení. A snímek postupně graduje v tragické vyústění…
Hrdinové filmu jsou opuštěni nejen druhými lidmi, ale i Bohem. Režisérka jim (ani divákům) v tomto špínou překypujícím příběhu (autenticitu umocňují nejen relativně civilně pojaté herecké výkony, ale i dokumentární kamera Jacka Petryckého či vhodné lokace a výběr prostředí) neposkytuje potřebný optimismus. Snímek lze vnímat jako výraznou obžalobu socialistického systému, ale také jako obecný příběh o beznaději, jenž může promlouvat k divákům skrze čas i prostor. Což dokazuje i jeho uvedení na počátku 90. let v jugoslávské televizi, které vyvolalo - právě kvůli výše zmíněné bezvýchodnosti - velkou vlnu hysterie, a dokonce i několik pokusů o sebevraždu.
(Letní filmová škola)
Recenze (7)
Tedy jestli toto je TV film, pak si asi tu bednu zas pořídím. (jen aby ho tam pak dávali! :-/ ) Ač velice depresivní film s velice realisticky zobrazenými podmínkami na počátku osmdesátých let v socialistickém bloku - naprosto to odpovídá tomu, co mi vyprávěla má mamka o této době (narodil jsem se právě v roce natočení tohoto snímku). Ač točeno takřka "online", tedy politicko-společenské pozadí bylo žhavě aktuální. Navíc se autoři nebojí kritického pohledu na obě strany a divák tak rozhodně nemá šanci získat pocit, že je jakkoliv manipulován (růžové brýle A. Hollandové rozhodně nehrozí). Vynikající psycho-drama, které vám pomůže znovuuvědomit si krásu (naší) doby. Vývoj totiž zdaleka není k horšímu - naopak - pokrok zasáhl i sociální oblast velice znatelně. Stačí se podívat na libovolný film o druhé světové válce, pak o čistkách let padesátých a následně i tento film srovnat se současností a rázem vám to vleje dost optimismu do žil! Viděno na LFŠ Uherské Hradiště 2012. ()
Socialistický realismus nikoli, socialistická realita ano. A když se k fyzické realitě ještě přidá psychická realita (viz "Reálno" Jacquese Lacana, který uvádí jeho "převládající funkční období" na léta 1964-1980, tedy dobu, kdy se odehrává i tento film), pak je vytvořena živná půda pro pro všechno to, co jsme v tomto filmu viděli: samota, bezmocnost a z nich vyplývající touhy, představy a fantasmata. Pozn. 1: Mulosz ***** se ptá, jak mohla Agnieszka Hollandová po tomto fimu natočit "Jánošíka"? Odpověď je snadná - známe přece poslední filmy Jakubiska nebo Menzla: senilita. ()
Déle jsem si přál vidět něco z rané, ryze polské tvorby Agnieszky Hollandové, zároveň se však v tomto případě mírně obával, zda nepůjde na mě o příliš ženský film... Měl jsem se obávat z jiných důvodů, protože tak těžký psycho nával plný beznaděje, šílenství a krutosti osudu jsem už dlouho neviděl (jako zlatí současní dánští tvůrci! :o)) a ke konci už úplně nevěděl, co si mám o viděném myslet. Šílenství a beznaděj tady vycházejí ze dvou různých pramenů a pokud jde o bez příkras zobrazené semletí člověka společností v totalitní (komunistické) země, završené ještě rodinnými problémy a mizerným sociálním zázemím pro výchovu syna, dokázala na mě Osamělá žena svým náhledem do reálného socialismu silně zapůsobit. Zároveň mi tu Irena připadala i přes své tendence k (dosti pochopitelné) hysteričnosti jako poměrně silná hrdinka, jejíž střety s úřady nebo rodiči synova spolužáků braly dech. V těchto scénách jsem pořád oceňoval výpověď, s níž Hollandová přišla. Pokud však jde o druhý pramen: Irenin tragický milostný vztah, tady se už přiznám, že mi bylo menším utrpením sledovat počínání stále odpudivějšího psychopata Jacka, kolem nějž se žena v nouzi každou chvíli začne točit. Brutálně vyhrocené a posléze až nechutně vygradované spolunažívání obou dospívalo stále více k okamžiku, kdy jsem si řekl, zda to paní režisérka (i v rámci zvolené výpovědě) už kousek nepřehnala. Pocit z toho, když jsem si po zhlédnutí přečetl, jak film po uvedení v televizi vyvolal menší vlnu pokusů o sebevraždu, do hodnocení filmového díla nezahrnuji, ale moje rozpaky z přehnaně vyhroceného kalkulu jen potvrdil. [70%] ()
Nechápu, jak to, že jsem se k tomuto filmu nedostal dřív. Tak vysoce překračuje kvalitativně tehdejší středoevropskou bídu, až je tomu těžké uvěřit. Epické postavy všech hlavních hrdinů i finální gradace, na kterou jsme zvyklí z nejlepších děl západní kinematografie, k němž se Hollandová se svým snímkem zcela poprávu zařadila. Boguslaw Linda mě naprosto rozkopal - výtečná role už od první vteřiny. ()
Silné psycho - drama, které se Anežce opravdu moc povedlo. Její režie mne většinou nezklame. Ponurá atmosféra doby, bezvýchodnost pro hlavní hrdiny. Klobouk dolů před tvůrci i před vždy vynikajícím hercem Lindou. Takhle mladého jsem ho ještě hrát neviděla a byl naprosto skvělý. Prostě talent. Kéž by TV filmy byly vždy takto vydařené. ()
Galerie (12)
Photo © Festiwal Polskich Filmow Fabularnych
Reklama