Reklama

Reklama

Recenze (1)

Jacek 

všechny recenze uživatele

Izolace, nízký sociální status, špatná práce, stesk po domově – to je asi to jediné, co má šestice, společně obývající jeden byt, společného. Ve všem ostatním se liší – v cílech, ve schopnostech, v intenzitě tradičního katolického vyznání... Vedle naivní husičky, která si svět Ameriky představuje jako Noskova loutka ozbrojený konflikt, tak žije stárnoucí alkoholický intelektuál, živořící v "manuálním ponížení", rigidně katolický tatík, vydělávající za mořem na rozplozenou rodinu, mladý a americky všehoschopný muž, který touží stát se "skutečným Američanem", poněkud drsný a v černém obchodě práskaný inteligentní "muž v nejlepších letech" a mladý "hoch ulice". Zajímavá rodina, což? Děj filmu rozvíjí předvánoční osudy těchto hrdinů a ukazuje je v nelehkých (a samozřejmě pro diváka poměrně vtipných) životních situacích. Za vším jsou prachy a polské kořeny. A tak zatímco se jeden svých kořenů drží zuby-nehty, druhý se od nich snaží za každou cenu odpoutat. A ačkoli jeden maká jako o život a peníze nemá, druhý je tak trochu lump a peníze se k němu hrnou... Janusz Zaorski se pokouší o jakýsi "allenovský příběh", kdy míchá koktejl z jednotlivých osudů, proplétá je dohromady a snaží se z nich vymačkat trochu sladkokyselé šťávy životní ironie. To se mu přesvědčivě daří bohužel jen chvílemi – a to kupříkladu tehdy, když ukazuje, kterak tesklivý otec "prožívá" přes videoobrazovku Štědrý večer se svou rodinou a divákovi je přes veškerou dokonalou idylu zřejmé, že onen rozsochatý muž nepomáhá slzící manželce jen s rodinným hospodářstvím... Jiné situace vyznívají z plátna spíše trochu hloupě a násilně. A to se pak ironie špatně hledá. Zvláště zoufalá je postava naivky Terezy, značně prsaté dlouhovlasé bloncky, která je již snad částečně díky své úloze v ději a také kvůli "hereckému výkonu" Katarzyny Figury (hm... moc hezké jméno!) jen jakousi mírně vulgární návnadou pro diváky-pubescenty a starší pány-mlsaly, kteří by jinak do kina asi těžko šli... Štastný Nový York je z rodiny "porevolučních" filmů, mezi které bych zařadil naše Dědictví nebo slovenskou splaškovinu Rivers of abylon. Téma je zajímavé a slibuje umělecké zhodnocení změn, které probíhali v posledních letech v postkomunistických společnostech ("kofrontace kultur a hodnot", napsal by sociolog), výsledek na plátně ovšem ukazuje na nezralost nadhledu, díky kterému je film válcován buď šablonovitostí postav a fabule, nebo mírně přisprostlou podbízivostí čehokoli, co by se konzumentovi (je nová doba, proto již nejde o diváka) zalíbit. A je jedno, jde-li o dobře rostlé čtyřky či řízně hospodské frky. ()

Galerie (18)

Reklama

Reklama